Zatímco v ČR cestování veřejnou dobou podražilo, v řadě zemí Evropy je trend přesně opačný. Země zavádějí levnou hromadnou dopravu, aby jí lidé dávali přednost před automobily.
Příkladem takových zemí jsou Rakousko, Švýcarsko a Lucembursko, které zavedly levné roční karty umožňující neomezené používání metra, tramvají a vlaků. Rakousko na konci loňského roku spustilo projekt zvaný „Klimaticket“. Jde o roční výhodnou předplatitelskou kartu (prodává se za 1095 eur na jeden rok) umožňující přístup do všech vnitrostátních vlaků, autobusů, tramvají a metra v zemi bez ohledu na provozovatele. Rakouská vláda ji prezentuje jako jeden z nástrojů k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2040. Rakousko zároveň vyzdvihuje praktičnost této nabídky, kdy odpadá nutnost kupovat si předem jízdenku. Od loňského listopadu se prodalo cca 130 000 karet (země má cca 9 milionů obyvatel).
Přístup rakouské vlády má své příznivce i kritiky. Například pro Arnauda Aymého, dopravního specialistu firmy Sia Partners, je tato slevová karta „falešně dobrý nápad“. Ceny podle něj nejsou důvodem, proč lidé preferují svá auta před vlaky a autobusy. “Mohou ceny za to, že lidé nejezdí vlakem? Vzhledem k tomu, že železnice je silně dotována státy, regiony nebo obcemi a že existuje pomoc pro nízkopříjmové domácnosti, nemyslím si, že právě ceny jsou tou brzdou. Pokud lidé nejedou vlakem, tak je to většinou proto, že není lokálně dostupný. Malé tratě a malé stanice byly v mnoha evropských sítích uzavřeny, což donutilo uživatele vrátit se zpět ke svým vozům. Pokles ceny na tom nic nemění,“ vysvětluje Arnaud Aymé. Aby dopravci při nízkých cenách nezkrachovali, je třeba vládní finanční podpory. Vídeň tak plánuje investovat minimálně 150 milionů eur ročně, což samozřejmě zatěžuje rakouské veřejné finance.
Motivovat lidi, aby jezdili raději veřejnou dopravou než autem a snížila se tak uhlíková stopa, je nyní cílem řady evropských vlád. K dosažení tohoto cíle mohou vlády posilovat nabídku veřejné dopravy, financovat rozvoj „zeleného“ vozového parku a samozřejmě i snižovat ceny. V případě Švýcarska, Lucemburska nebo Rakouska je ovšem situace specifická vzhledem k malé geografické rozloze těchto zemí a jejich nadprůměrně kvalitní železnici. “Tyto karty se týkají ceny, ale přednost má mít výkon veřejné dopravy. Opatření by neměla být na úkor dopravních investic,” tvrdí o možnosti zavést ve Francii podobné karty, jako jsou ty rakouské, Valentin Desfontaines, manažer udržitelné mobility z nevládní organizace France Climate Action Network. On i četní dopravní specialisté poukazují na fakt, že podstatné je nejen snížení ceny, ale i nepřetržité zlepšování dopravní sítě. Přímé efekty bezplatné veřejné dopravy ve prospěch životního prostředí se mnohým odborníkům zdají diskutabilní a s jednoznačnými soudy jsou opatrní. Zda tedy opatření spočívající ve snižování cen veřejné dopravy skutečně zaberou, bude měřitelné až v dlouhodobém horizontu.
Více informací ve francouzštině naleznete zde.