The Flatbush Waltz, E-lail a Eclipse lunaire jsou tři jazzové skladby, které pro všechny fanoušky dnes připravil Jan Schneider a jeho jazzový průvodce.
Na začátek dovolte, abych vás vyzval na klezmerový valčíček. Zvláštní spojení? Nuže poslechněte Andy Statman Trio (Live at the Jalopy Theater): The Flatbush Waltz. Krásně smutné, emoce z toho kapou jak z opékaného košer špekáčku. – Přídavek však ukáže, že na mandolínu se dá hrát taky pěkně zostra, jak praví kosa nostra.
Americký kontrabasista a hráč na oud Ahmed Abdul-Malik (rozený jako Jonathan Tim) už tímto virtuózním spojením naznačoval své zaměření na experimentální spojení prvků hudby orientální a jazzové. Skladba „E-lail“ (Noc) z roku 1959 je toho příkladem. Po orientálním začátku, po pravdě dosti řízném, se najednou do zvuku vplétá krásná trubka Lee Morgana a takové pěkně pomalé bubnování Al Harewooda, pak se to celé rozjede na jazzový způsob, ale ten Orient je tam stále, i když trumpeta začne být průraznou, a pak je vystřídána saxofonem Johnny Griffina. Jak se té fúzi daří, můžete posoudit sami.
A nyní něco zcela jiného, jak hlásávali Monty Python Flying Circus. Jazzoví muzikanti jsou totiž cháska rozverná, a dovedou ocenit jakoukoliv dobrou hudbu. A nyní k věci. V Maďarsku pořádají soutěž mladých hudebních talentů Virtuosos. Budiž velká sláva České televizi, že se v jednom ze svých nejkulturnějších počinů pozdvihla k tomu, že alespoň převzala zahraniční pořad, když už téměř veškerá její produkce stojí za pendrek (o zpravodajství radši ani nemluvě). V předposledním díle Virtuosos (bude následovat ještě finále) zahrála slovinská klavíristka Julija Cante nádhernou kompozici italského skladatele Matteo Fanni Canellese Eclipse lunaire. (Nebudu asi sám, komu ta kouzelná atmosféra přivodí připomínku na úchvatnou Medtnerovu Sonatu Reminiscenza…). Do finále pohříchu nepostoupila, a tak alespoň takto vzdávám hold jejímu hudebnímu vkusu a projevu, jakož i skladateli.