Keller bez cenzury: Jan Keller dnes komentuje úspěchy českého předsednictví Rady EU. V čem spočíval jeho přínos?
Blíží se závěr roku a spolu s ním také konec našeho předsednictví v Radě Evropské unie. Politici budou bilancovat, co nám ty tři měsíce přinesly. Hovořit o třech měsících předsednictví je na místě, neboť až do poloviny léta jsme přebírali příslušnou agendu od předsedající Francie a nyní už nějakou dobu probíhá a ještě dlouho bude probíhat předávání této agendy Švédsku.
Podle jakých kritérií hodnotit míru úspěchu našeho předsednictví? V příslušných dokumentech si můžeme nalistovat, co takové předsednictví členskému státu přináší. Dočteme se, že „předsednictví se považuje za účinný nástroj, jak prosadit národní zájem, ovlivnit chod Evropské unie, ale i zvýšit prestiž své vlastní země“. To však není jediný přínos, kromě toho představuje předsednictví „jedinečnou příležitost pro domácí politiky a státní správu něco nového se naučit“. Jak je v příslušném materiálu doslova uvedeno: „Nejde přitom jen o oblast evropské politiky, ale třeba i o jazyky a získávání jedinečných zkušeností a kontaktů“. Dále se dozvíme, že „v neposlední řadě přináší předsednictví příležitost k propagaci České republiky v zahraničí, budování obrazu Česka jako úspěšné země na mezinárodní scéně, ale i příležitost k dialogu se svými vlastními občany o Evropské unii, jejích tématech a roli země v ní“.
Bohužel není dost dobře možné ani přibližně vyhodnotit, nakolik peníze vynaložené na naše předsednictví skutečně přispěly ke zlepšení jazykové průpravy úředníků státní správy a ke zvýšení okruhu jejich známostí v cizině. Jsou to však sympatické cíle a pokud by Evropská unie fungovala jen jako jazyková přípravka anebo seznamka, nebylo by to vůbec špatné.
Jak jsme se dozvěděli zkraje léta, cíle naší vlády byly ještě mnohem ambicióznější. Po čas svého předsednictví chtěla přispět ke zvládání inflace, k zajištění cenově dostupné energie v potřebném rozsahu a ke koordinaci pomoci Ukrajině. Naše malá země nesporně vystupuje jako lídr ve všech těchto ohledech. V míře inflace patříme ke špičkám zemí EU se zdaleka nejvyšší inflací. Se zajištěním cenově dostupné energie máme trochu problém. Cena elektřiny se v Česku v první polovině roku zvýšila nejvíce ze všech zemí Evropské unie, v meziročním srovnání o 62 procent. Odborníci na vývoj cen zemního plynu jsou ohleduplnější, přesnější prognózy nahradili ujištěním, „že k dřívějším cenám se zřejmě jen tak nevrátíme“. Co se týče pomoci Ukrajině, do konce srpna na ni Česko podle oficiálních údajů vydalo dvanáct a půl miliardy Kč. O dva měsíce později, tedy koncem října si Česká vláda půjčila na stejný účel dalších deset miliard korun od Rozvojové banky Rady Evropy.
Nezdá se, že by předsednická země mohla Evropskou unii v těchto ohledech něčím zbrusu novým inspirovat. Může snad jen poradit, jak zvýšit tempo inflace na českou úroveň, jak dohnat Českou republiku ve zvyšování ceny energií a o kolik víc si půjčit od Rozvojové banky rady Evropy na pomoc Ukrajině. Tímto naším know-how Evropu příliš neobohatíme. Proto zvolila předsednická země jinou strategii. Apeluje na Unii, aby si sama vymyslela, co dělat, aby nedopadla jako Česko. Je to nesporně originální způsob využití předsednictví jako příležitosti k propagaci České republiky v zahraničí a k budování obrazu Česka coby úspěšné země na mezinárodní scéně.
Pro někoho může být předsednictví ohlašované dříve s takovou pompou určitým zklamáním. Jak však prozradil ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek dne 1. prosince tohoto roku v časopisu Universitas, magazínu pro vysoké školy, náš čas teprve přijde. Na otázku „Budou české postoje více slyšet?“, odpověděl zcela jednoznačně, a to způsobem, který si zaslouží ocitovat: „Určitě ano. Po dobu trvání našeho předsednictví jsme měli do jisté míry zavřená ústa, protože role předsednictví paradoxně znemožňuje, aby čeští ministři výrazně komentovali a prosazovali nějaké politické postoje v EU. Museli jsme být v pozici neutrálního moderátora a toho, kdo ladí kompromisy. Od 1. ledna se nám uvolní ruce a ústa a budeme mnohem jasněji formulovat svoje názory na evropskou politiku a já se na to těším.“