Publikujeme novou báseň Jindřišky Vitvarové Loďka života.
Marně si dlouho lámu hlavu,
kam má loď směřuje svou přídí.
Míří snad zvolna do přístavu,
nebo ji dravé vody řídí?
Budou ji houpat vlnky zlehka
řek svlažujících rodnou hroudu?
Či zapřáhne ji ptačí letka
a potáhne s ní proti proudu?
Vydá se směrem k vodopádu,
budou ji tříštit tvrdé skály?
Nebo si za své vezme radu
a jeho propastem se vzdálí?
Budou ji vítat vlahé břehy,
milovat něžně její boky?
Nebo snad potká ledy, sněhy
splavena na severské toky?
Nakonec k ústí moře vpluje
zlehounka do něho se vpraví
a než ji vlna rozcupuje,
o životě svém racky zpraví.
Prožila silný, naplněný,
když dobře vášně lásky znala.
Ač zaplatila velké ceny,
jediný den v něm nezmeškala.