Věra Beranová recenzuje společnou výstavu Theodora a Jana Pištěkových v Galerii Pellé.
Dva světy – pod tímto názvem vystavují dva současní výtvarníci, otec a syn Pištěkovi, tedy Theodor a Jan, poprvé spolu. Význam výstavy umocňuje prostředí, ve kterém se jejich tvorba prezentuje, Galerie Pellé. Jedná se o významnou pražskou galerii, která se nachází ve výjimečném prostředí residenčních vil v Bubenči. Dramaturgický plán tohoto pražského výtvarného centra je postaven na prezentaci, co možná nejširšího spektra, především současných domácích i zahraničních autorů. Vlastní prostory neorenesanční vily umožňují vystavovat jak velkoformátovou tvorbu, tak i tvorbu vyžadující spíš intimní prostor. Samotná vila disponuje jedinečným duchem místa. Ke geniu loci přispívá i jméno po jednom z obyvatel, kterým byl francouzský generál Maurice César Joseph Pellé, velitel francouzské vojenské mise v Československu a také náčelník československého Hlavního štábu branné moci První republiky. S naší kulturní historií jej také spojoval příbuzenský vztah s malířkou Zdenkou Braunerovou.
Prostory Pellého vily si po citlivé rekonstrukci zachovaly jedinečnost doby, tedy jak jejího vzniku v 80. letech 19. století, tak i počátku století 20. V těchto prostorách podpořených i celkovým zasazením vily do prostředí vystavují otec a syn Pištěkovi s názvem Dva světy, který podtrhuje autorskou jedinečnost, která vždy nemusí být tak samozřejmá, zvlášť když se jedná – jako v našem případě – o otce a syna. Z dějin umění známe řadu příkladů, kdy právě v rámci příbuzenského vztahu není takový tvůrčí vztah tak jednoduchý. Často se jedná o touhu další generace totálně se oprostit od otcovského pojetí, někdy dokonce velmi důrazně. Vzpomeňme jen vztah sochaře J.V. Myslbeka se synem malířem Karlem Myslbekem. Na druhém pólu je to pak například tvorba Aleny Ladové, která se vyvíjela v přímém odkazu otce Josefa Lady. Tak si jistě návštěvník společné výstavy otce a syna Pištěkových položil i tuto otázku: jaká je vazby mezi těmito autory a jejich tvorbou?
V přízemí a druhém patře výstavních místností se jedná o tvorbu Theodora. V prvním patře, které poskytuje rozsáhlé prostory, se jedná o tvorbu Janovu. V přízemí jsou instalovaná velkoformátová Theodorova abstraktní díla z posledního období, která překvapí návštěvníka, který většinou zná především jeho super realistická díla.
V prvním patře je vystavena tvorba Jana. Jsou to také velkoformátová rozsáhlá plátna, kde autor využíval kombinovanou techniku vyznačující se kultivovanou barevností. Diváka také svým způsobem provokují názvy, jako například Džungle, Pilot a další. Mimo barevné plochy se zde také objevuje kresba navozující dějovou linii. Naprosto jinak je výtvarně pojatý jeho cyklus slunečných znamení. Jsou pojatá v jednom výtvarném duchu, kde autor dodržuje základní symboliku zvířetníku. Prezentovány zde jsou také prezentovány objekty jako válec, krychle a podobně. Janova tvorba se odvíjí v cyklech. K tomuto svému pojetí se také přiznává ve filmovém šotu, kde vysvětluje svůj přístup k jednotlivým dílům, k tvorbě, která se podle něj nejdříve rodí v hlavě, tedy je dopředu promyšlená a nejedná se tak o nějakou spontánní malbu.
V zajímavě upraveném podkroví je instalovaná tvorba Theodora Pištěka. Kdo by čekal rozměrná plátna, například super realistických zpodobnění automobilů, je svým způsobem zklamán. Vystaveny zde jsou především drobnější objekty. Plastiky, vytvořené z různých součástek, možná, že i automobilů a jednotně nabarveny. Tak například, čtyři objekty, připomínající filtry, jsou nazvané Zápisník zmizelého. Můžeme se ptát, jestli Theodor myslel Janáčkovu jedinečnou hudbu, poprvé provedenou v roce 1921 nebo také soubor básnických textů, které vyšly v brněnských Lidových novinách v roce 1916. Každopádně tento fenomén je stálou inspirací, tedy i výtvarnou, a to nejen pro Theodora Pištěka. V podkroví je umístěna mimo drobnější objekty také Theodorova velkoformátová malba lese z roku 2007 nazvaná Konec lesa, kde se dvojrozměrná malba spojuje s reálnými předměty.
Jistým doplněním až vysvětlením Theodorovy tvorby je rozhovor s Markem Ebenem v pořadu Na plovárně. Rozhovor se většinou týkal jeho filmové tvorby. Chce v něm zdůraznit, že svou tvorbou nechce dávat návod, co má divák cítit. Zajímavý je pak rozhovor týkající se Theodorovy filmové tvorby, za kterou získal řadu ocenění mimo jiné i Oskara. Je přesvědčený, že historický kostým má respektovat dobu, ale zároveň respektovat a svými prostředky realizovat i základní ideu režiséra. Není tedy kopií ale svým způsobem uměleckým dílem. V úvodu našeho zamyšlení nad tvorbou otce a syna Pištěkových jsme upozornili na komplikovanost, která se často projevila v lidském i uměleckém vztahu blízkých aktérů – například jak není snadné vymanit se z určité tradice. Již v samotném názvu výstavy je v podstatě obsažena základní myšlenka, odpověď na tuto otázku. Jsou to dva světy, Theodorův a Janův.
Kurátory výstavy jsou: Martin Dostál a Petr Volf
Výstava potrvá do 20.ledna 2023.