Publikujeme novou báseň Jindřišky Labské-Lipské s názvem Česká.
Česká
Namísto básní čteme si bulváry,
prázdnotou zejí bývalé továrny.
Kde byly klasy, tam jsou teď hangáry,
útočí krize, na dílny, na sklárny.
Dříve Čech uměl traktory, vagóny,
celému světu posílal výrobu,
dnes máme houby, děravé zákony
a ve své zemi naprostou porobu.
Trápí mě také na duši velice,
obchodní vztahy a v cenách rozpory,
plesnivá leží v regálech pšenice,
luxus jsou česnek, mrkev i brambory.
Že patří cizím Teplice i Vary,
Asii textil a Škoda Berlínu,
že Čína vlastní české pivovary,
komu lze spílat, klást to vše za vinu?
Lidé tam dole tajně si reptají:
“Tohle nám přece nevěštil Praotec!”
Zvládneme povstat? Kdo to však zahájí?
Nebo nám v Čechách nadobro spadla klec?