Jednostranné politiky ohrožují globální obchodní řád

Globální obchodní a investiční toky jsou stále více ovlivňovány jednostrannými politikami, od kontrol vývozu až po průmyslové dotace.

Tyto politiky jsou prováděny hlavními obchodními mocnostmi a často jsou motivovány jinými než ekonomickými cíli, jako je zajištění národní a hospodářské bezpečnosti, boj proti globálnímu oteplování a ochrana sociálních hodnot, uvedli Bernard Hoekman, Petros C. Mavroidis a Douglas Nelson na webu East Asia Forum.

Tyto politiky vytvářejí nejistotu, zvyšují investiční rizikové prémie a narušují obchod. Členové Světové obchodní organizace mohou jednostranná opatření k dosažení neekonomických cílů ospravedlnit odkazem na obecné nebo základní bezpečnostní výjimky WTO. Rozsáhlé využívání těchto ustanovení však představuje velkou hrozbu pro obchodní řád založený na pravidlech. Aby pravidla fungovala, musí existovat všeobecné přijetí norem správného chování. Tyto normy jsou porušovány, pokud se veřejná morálka nebo hospodářská bezpečnost stávají zástěrkou pro jednostranné diskriminační obchodní politiky.

Jaké jsou možnosti dalšího postupu v oblasti mnohostranné obchodní spolupráce?

Narušení důvěry mezi velkými hospodářskými mocnostmi, které se projevuje jejich zvýšenou ochotou využívat obchodní politiky jako zbraně, je hlavní překážkou pro zahájení jednání o nových pravidlech obchodní hry. Strategická autonomie, ekonomická bezpečnost a další neekonomické cíle naopak motivují výzvy ke spolupráci mezi zeměmi s podobnými hodnotami a politicko-ekonomickými systémy.

Aby si WTO zachovala svůj význam i v 21. století, musí její členové uznat, že mezinárodní obchod je stále více spojen se systémovou konkurencí, spoluprací a soupeřením o neekonomické cíle, pro které je obchod považován za nástroj úspěchu politiky. Používání postupů pro řešení sporů, zejména v případech, kdy jsou uplatňovány zásadní bezpečnostní zájmy, bude pravděpodobně kontraproduktivní a neúčinné.

Úsilí o zachování otevřeného globálního obchodního režimu by se mělo soustředit na procesy, v jejichž rámci členové WTO vedou politický dialog. Institucionálně podporované rámce musí umožnit vzájemné projednávání, aby bylo možné posoudit účinnost a efektivitu jednostranného prosazování neekonomických cílů a s tím spojených vedlejších účinků, které mohou být pozitivní nebo negativní. Takový dialog je nezbytný pro informování o mnohostranné spolupráci potřebné k řešení hlavních hrozeb a problémů kolektivní akce, kterým čelí světové společenství.

Systémové rozdíly a geopolitické soupeření nemusí bránit spolupráci, která by zmírnila nebo zvládla vedlejší politické dopady. Administrativa amerického prezidenta Bidena dala jasně najevo, že Spojené státy nemají zájem vyjednávat o tradičních preferenčních obchodních zónách, které se soustředí na vzájemné snižování celních a netarifních překážek u značných objemů obchodu. Namísto toho Spojené státy usilují o spolupráci zaměřenou na konkrétní otázky a rámce pro koordinaci politik, jako je dohoda o regulačních postupech v oblasti digitálního obchodu a řízení dodavatelských řetězců.

Jednou z amerických iniciativ je Indicko-pacifický hospodářský rámec pro prosperitu, který podporuje liberalizaci obchodu, otevřený digitální obchod a volný přeshraniční tok dat s Asií. Taková ujednání mají dopad na obchodní systém, neboť fungují jako rámec pro spolupráci mezi dílčími skupinami členů WTO. Tyto podskupiny společně podmiňují obchod a investice společnými hodnotami, mimo jiné prostřednictvím výrobních požadavků týkajících se práce, lidských práv a udržitelnosti životního prostředí.

Pokud jsou přidružená ujednání o regulační spolupráci otevřená všem ekonomikám, které mají zájem se jich účastnit, a výhody jsou podmíněně rozšířeny po zavedení dohodnutých regulačních standardů nebo zásad, mohou podpořit proces postupné multilateralizace. Pokud by naopak byla spolupráce v oblasti regulace koncipována jako výlučná ujednání, mohla by vést k roztříštění globálního obchodního systému. Otevřené plurilaterální dohody pro jednotlivé oblasti nabízejí lepší vyhlídky na multilateralizaci než preferenční obchodní dohody.

Členové WTO, kteří podmiňují přístup na svůj trh splněním specifických výrobních požadavků za účelem dosažení neekonomického cíle, mají zájem na tom, aby tak činily i ostatní státy. V mnoha případech mohou členové WTO sdílet neekonomický cíl, což poskytuje prostor pro dialog a diskusi o možném společném postupu. Spolupráce může mít podobnou podobu jako společné akce podobně smýšlejících ekonomik, ale je lepší zavést rámec, který podporuje vytváření klubů schválených WTO. To by zajistilo větší kontrolu, transparentnost a analýzu účinků propojení obchodu s neekonomickými cíli, o něž usilují skupiny zemí. Prospělo by to jurisdikcím, které usilují o společnou akci, neboť by jim to pomohlo monitorovat provádění a pochopit, zda jsou zásahy účinné a efektivní.

Celý článek je zde v angličtině.

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.