Na celém světě působí přibližně 80 000 společností. Odpovídají za více než 80 % světových obchodních toků a kontrolují je.
Činnost nadnárodních korporací (TNC – Transnational Corporations) má dalekosáhlé dopady na ekonomiku, ekologii a velké nerovnosti, které ve světě panují, upozorňuje publikace zveřejněná na webu německé Nadace Rosy Luxemburgové.
Pokud jde o dodržování lidských práv a pracovních norem, do značné míry se vymykají účinné kontrole. Jejich mantrou je dobrovolné sebeobětování, prosadily si rozsáhlá pravidla ochrany investic a brání se jakémukoli rozšíření kontroly a pokusům o omezení svého jednání zaměřeného na zisk.
Důsledky a devastace způsobené jejich činností lze pozorovat v celém hodnotovém řetězci. Podíváme-li se jen na jejich podíl na daňových příjmech zemí, je zřejmé, že jejich příspěvek k obecnému blahu je ve srovnání s obrovskými zisky, které mají, velmi skromný. Ti, kdo chtějí bojovat proti destruktivním dopadům svého jednání, potřebují silné spojence. A odvahu.
***
V rámci našeho informačního servisu přinášíme ukázku z prosincového vydání publikace maldekstra #17, autorkou níže uvedeného příspěvku je Kathrin Gerlofová.
Globální kleptomanie
Jednání nadnárodních korporací by se dalo označit za systematické drancování. Novinář a spisovatel Tom Burgis to ve své knize Prokletí bohatství, v níž píše o „prokletí zdrojů“, jemuž podléhají země afrického kontinentu, označil za „stroj na drancování“.
Výsledky živé práce, přírodní zdroje a digitální data, národní bohatství a politické děje – v globálních hodnotových řetězcích si korporace zabírají vše, co slouží jejich motivu zisku, a nápravu škod, které způsobují společnostem, přenechávají zejména těm nejchudším a chudým z těchto společností.
To, co nazývají pokrokem, je obvykle plně pojmenováno pouze v kombinaci s destrukcí. Korupce a etnické násilí jim slouží, dokud státy tančí podle jejich not a oni dostávají povolení k drancování cenných surovin. Když vtrhnou jako kobylky, prodávají své činy jako prospěšné pro zotavení, které se nikdy nedostane k těm, kdo vytvářejí bohatství. Dnes je v módě natírat vše na zeleno a nafouknout to jako pokrok. Na konci takového procesu je zničení samozásobitelského zemědělství ve prospěch monokulturního nadměrného využívání, zabírání dalších neobhospodařovaných oblastí a jejich předávání nadměrnému využívání, vysídlování lidí a korumpování elit.
Afrika má 15 % světových zásob ropy. Zlato, cín, wolfram, koltan, železná ruda, uran, vápenec, diamanty – tento kontinent je pro korporace zemí mléka a strdí. Angola, Demokratická republika Kongo, Nigérie, Niger, Guinea, Súdán, Mosambik, Ghana, Jihoafrická republika, Zimbabwe – poté, co evropští kolonialisté odešli, poslali do zemí mnohem účinnější vykořisťovatelskou mašinerii: korporace.
„Stroj na drancování byl modernizován. Zatímco dříve násilím vynucené smlouvy připravovaly Afričany o půdu, zlato a diamanty, dnes armády právníků ropných a těžebních společností s ročním příjmem stovek miliard dolarů ukládají africkým vládám groteskní podmínky a pak využívají daňových mezer, aby ošidily chudé země o příjmy. Stará impéria nahradily skryté sítě nadnárodních společností, zprostředkovatelů a afrických mocnářů. […] Necítí loajalitu k žádnému národu, ale patří k nadnárodním elitám, které vzkvétají s érou globalizace,“ píše Burgis.
Suroviny ze všech koutů světa se skrývají ve výkazech zisků pánů dodavatelských řetězců, které lze jen stěží prokouknout a které zatím nelze zkrotit zákonem. Když se objeví v nákupních centrech zemí globálního Severu jako zpracované výrobky, lesknou se jako příslib spásy a z detailů výrobku není patrné, kolik krve kvůli němu teklo jinde, kolik bídy bylo kvůli němu přijato, jak velké je vykořisťování lidí, kteří si bohatství ve výlohách nákupních center nahrabali.
Evropě se podařil kouzelný trik. Zatímco hranice se stávají stále neprůchodnějšími pro ty, kdo utíkají před důsledky tohoto vykořisťování a zbídačování, jsou dokořán otevřené pro vše, co zaplavuje obchody z výrobních závodů korporací za účelem dosažení zisku.
Proti tomuto globálnímu a planetu ničícímu jednání mohou pomoci pouze řešení založená na solidaritě a globální politice. Ty jsou v nedohlednu. Pokusy, jako je omezení vykořisťování lidí a přírody v rámci komoditních řetězců prostřednictvím zákona o dodavatelském řetězci, jsou sice nejistým začátkem, ale neukončí to, co charakterizuje jednání korporací: extrémní vykořisťování a extrémní pracovní dobu, nízké platy, zastrašování odborů násilím, drancování celých regionů, ničení přírody, nadměrné ekologické vykořisťování. Nadnárodní korporace nejsou všemocné. Byla jim dána všemohoucnost a ta jim může být odňata. K tomu však potřebujeme bojovnou solidaritu.Po celém světě.
Psali jsme: