Levná práce nás vyjde pěkně draho

Ilona Švihlíková píše nejen o ekonomických a sociálních rizicích dovozu levné pracovní síly pro české hospodářství.

Ministr Marian Jurečka se zasnil nad tím, že počet volných pracovních míst, které ekonomika generuje, prý potřebují dovézt další a další desetitisíce pracovníků. Prý by se pak vybralo víc na pojištění a na daních. Co by takovýto dovoz udělal s mzdami a českou bezpečností, o tom se již cudně mlčí. Podívejme se na situaci komplexněji.

Na českých úřadech práce najdeme vykazovaná volná pracovní místa. Jednak se počet registrovaných uchazečů blíží počtu volných pracovních míst, ale jsou tu závažnější skutečnosti. Zaměstnavatelé nemusí všechna pracovní místa evidovat na Úřadech práce (ÚP), ale na druhou stranu „se stává“, že je jedno pracovní místo evidováno vícenásobně. Pořádek v tom chtěla udělat Jana Maláčová, ale o jeden hlas se jí to nepovedlo.

Podívejme se na údaje MPSV, sesbírané z úřadů práce.

Zaevidovaných uchazečů bylo ke konci září přes 263 000 (pro jistotu podotkněme, že český sociální systém je dosti restriktivní a podporu pobírá jen malá část uchazečů). Volných pracovních míst je evidováno 281 995.

Struktura pracovních míst z hlediska požadovaného vzdělání dobře ukazuje to, kam jsme se dostali za těch posledních třicet let – přes 70 % těchto úžasných pracovních míst má jako požadavek základní vzdělání (plus bez vzdělání, plus neúplné základní vzdělání). Není divu, že s takovou strukturou ekonomiky sílí volání podnikatelů po tom, aby se začala dovážet pracovní síla z Afriky, protože té ještě ty naše almužny mohou připadat zajímavé. Uvědomme si znovu, že ekonomika údajně ve velkém generuje taková pracovní místa, spjatá s nízkou kvalifikací, a tedy i nízkou mzdou, bezesporu někde kolem minimální mzdy, a zároveň si uvědomme i roli pracovních agentur. A dostaneme obrázek rozvojové země, která místo, aby konečně vsadila na automatizaci a robotizaci, chce dovážet desetitisíce lidí.

Jaké jsou dopady takové politiky?

První je samozřejmě mzdový dumping. Jde o to, aby mzdová konvergence neexistovala a ČR byla navždy v pasti levné ekonomiky, kde se mizerné platy dohánějí obřím počtem odpracovaných hodin. Není náhodou, že ČR vykazuje tak velký počet OSVČ na obyvatele. Je to snaha dalšími a dalšími pracovními aktivitami dohnat mizerné odměňování. Mimochodem, dle mých posledních výpočtů, které chci uplatnit v knize, kterou píšu, mi vychází rozdíl mezi ekonomickou a mzdovou úrovní v ČR ještě větší než v době, kdy jsem psala Jak jsme se stali kolonií. Je to skandální, ale pětikoalici se mzdový dumping líbí. A co víc, přiznává se k němu v oficiálních materiálech.

Tak v materiálu ministerstva financí Návrh střednědobého výhledu státního rozpočtu na léta 2025 a 2026 najdeme tuto větu: „Příliv uprchlíků z Ukrajiny zmírňuje nerovnováhy na trhu práce a oslabuje tlak na růst mezd“… Zpráva se také zmiňuje o tom, jak kladně se projeví jejich spotřební výdaje. Stejně tak uvádí i nárůst ziskovosti firem, což je samozřejmě druhá strana mince toho, že zaměstnancům jde ze společného koláče stále méně. (viz „růst ziskovosti je očekáván i v letech výhledu“).

Další faktor je dotační. Vláda, zdá se, alespoň rétoricky vyhlásila válku dotacím. Tedy některým. Ponechme teď stranou, že to v řadě případů může znamenat další proinflační dopad a podívejme se na situaci levné pracovní síly, která dostane něco kolem minimální mzdy, tedy aktuálně 17 300 Kč.

I dovezená levná pracovní síla zjistí, že za toto se nedá existovat, a to ani na zablešené ubytovně, která bude velkoryse poskytnuta pracovní agenturou. Co bude následovat? Pochod na sociální dávky, což není, pěkně prosím, nic jiného než dotování (sic!) levné práce státem – tedy našimi daněmi. Místo aby stát, když už dotuje, pomohl maximálně s automatizací, tak bude tímto způsobem dotovat pracovníky z Afriky a bůhví odkud ještě.

Navíc je tu aspekt bezpečnosti, jehož podcenění dostalo řadu zemí do velkého nebezpečí – Švédsko se svým nadšením pro „multikulti“ společnost zjišťuje, že střelba gangů na ulici je opravdu problém a z bezpečné země se stává divoké Švédsko, kde má pořádek dělat armáda. O tom, jak vypadá Německo, jak se obce děsí dalšího a dalšího přílivu migrantů psal Marek Pavka, o Francii, která je na cestě k nějakému chalífátu, netřeba ztrácet slov. Následky jsou rozpadající se společnosti, obří nárůst kriminality, vznik paralelní společnosti, až se člověk diví, že AfD skončila v Hesensku jen druhá.

I tento aspekt je ale vlastně dotace. K tomu, aby podnikatelé obsadili svá nekvalifikovaná pracovní místa s mizernou odměnou, budeme my všichni muset jednak nést riziko, bezpečnostního i sociálního charakteru, a ještě platit větší bezpečnost v ulicích. I to je skrytá forma dotace takového „podnikání“.

Návrh ministra Jurečky jde v intencích této vlády – přivodit jedním opatřením co největší škodu a co nejvíce poškodit pracující, zničit naděje na modernizaci ekonomiky, zvrátit mzdovou konvergenci, dotovat mizerná pracovní místa namísto robotizace a neskutečné navýšit bezpečnostního rizika pro nás všechny. Inu, pětidemolice se nezapře.

Když se nad tím vším zamyslíte, je vám jasné, že ona ta levná práce vyjde totiž setsakra draho.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.