Lukáš Perný se ve svém článku věnuje posledním aktivitám Matice slovenské, které stojí na kritice negativních dopadů neoliberální globalizace.
Nejstarší slovenská kulturní ustanovizeň Slovaků zformulovala nový program, který kromě základního poslání aktualizuje myšlenky osobností i do problémů současné neoliberální globalizace a extrémní kosmopolitizace, která ohrožuje národní kultury a národní státy. 21. 10. 2023 se konal velkolepý slavnostní sněm Matice slovenské, na kterém byl schválen čtyřmi stovkami delegátů nový program Matice slovenské. Kromě schválení programu MS Sněm schválil i změnu stanov (s cílem jejich demokratizace) s jasnou demokratickou většinou.
Spolupodílel jsem se přímo na úvodní části tohoto programu, kterou dodatečně kolektivisticky upravili i další kolegové z vědeckého pilíře Matice jako například vědecký pracovník Slovenského literárního ústavu Matice slovenské docent Pavol Parenička či vědecký tajemník Matice slovenské doktor Pavol Madura. Byl schválen absolutní většinou delegátů (pouze jeden jediný delegát se zdržel). Za hlavní roli při koncipování programu jsem si stanovil vystižení dějinné kontinuity, role organizované historické paměti národa s cílem hledět do budoucnosti a reagovat na podobu současné formy neoliberální globalizace a extrémního kosmopolitismu jako hrozby pro svobodný rozvoj národní kultury ve 21. století. Tímto směrem chci poděkovat předsedovi Matice slovenské JUDr. Mariánu Gešperovi, PhD. za možnost se spolu-podílet na tomto programu, ale i matičským kolegům za doplnění dalších nadpolitických a nadkonfesionálních idejí ze širokého spektra názorové různorodosti matičního organismu. Pointa je vystižena i v hesle Karla Kuzmányho, které se stalo mottem SNĚMU – Pomník minulosti – základ budoucnosti. Program reaguje i na aktuální společenské problémy a tendence Matici vyčleňovat ze společenského dění. Vyvrací také mýty o tom, že Matice „nic nedělá“, či často opakovaný žvást pseudoliberálních ideologů, že Matice patří do minulosti. Právě naopak, zápasy o slovenskou identitu opětovně probíhají. I pro české čtenáře jsem připravil některé zajímavé fragmenty z tohoto programu, který bude po zapracování drobných doplňků již brzy oficiálně zveřejněn.
Ukázky z úvodu programu Matice slovenské, který byl demokraticky schválen 21. 10. 2023:
Matice slovenská (MT) byla, je a bude barometrem sebepoznání slovenské národní skutečnosti, strážkyní a ochránkyní demokratických hodnot a rozvoje občanských svobod na Slovensku. Během celých jeho dějin stála v první linii ochrany zájmů slovenského národa a rozvoje jeho kultury. Tvořili ji velikáni, kteří se nesmazatelně zapsali do národních dějin a kultury od Karla Kuzmányho a Štěpána Moysese, Štěpána Marka Daxnera a Jana Francisciho, přes Matúše Dulu, Pavla Országha-Hviezdoslava, Josefa Škultétyho, Josefa Cíta , Vladimíra Mináča, Evu Kristínovou a Romana Kaliského.
Předseda Ladislava Novomeský v tomto kontextu roku 1968 poznamenal: „Vždyť za těch přes 100 let od moysesovsko-kuzmányovské přísahy nezaznamenala matiční historie klidný, rovnoměrný a ničím nenarušovaný tok, protože tak, jako samotné dějiny národa zpestřují zarmucující nížiny do budoucna, i matiční dějiny jsou vlastně jen jejich věrným odrážením.”
V podobném duchu píše i matiční literární historik Pavel Vongrej: „Kontinuita Matice a slovenského národa tak vlastně vytváří jakýsi symbol spojených nádob národa a Matice, svázanost a paralelu jejich osudů ve všech nejtěžších chvílích slovenského národního pohybu. Ať už jde o rok 1863, který vlastně vznikl z memorandového roku 1861, zda jde o osvobozující národní rok 1918, na který hned v lednu navazuje matiční rok 1919, nebo zda jde konečně o matiční jubilejní stoletý rok 1963, který v národním smyslu znamená postupný ,odměkʻ a pak vesnu ledna 1968. Všechna tato data dávají smysl pociťované a nakonec vyslovené svázanosti Matice a národa.”
Význam a poslání MS jsou stejně důležité i ve 21. století, kdy postmoderní ideologie a progresivní směry v procesu globalizace ohrožují národní kulturu a její suverenitu, svébytnost a identitu. Právě ve 21. století jsou často (i účelově) zamlčovány a ignorovány osobnosti a události slovenských národních dějin, proto má MS povinnost o nich šířit osvětu a prohlubovat kulturně-historické povědomí. Nakonec psal o tom už Karel Kuzmány: „Chcete-li dále přijít, než my dojdeme, je třeba vám více vědět, než co my víme.” A právě poznání o životních cestách a tvorbě našich předchůdců je základem pro budování slovenské i matiční budoucnosti.
MS je, parafrázované slovy Mináče, organizovanou historickou pamětí národa a její role spočívá ve vytváření mostu mezi minulostí a budoucností. Vladimír Mináč konstatoval: „Matice slovenská je nejpozoruhodnější příklad na trvání v čase. Skutečně, na ní vidět, na jejím trvání, celonárodní pohyb poměrně zřetelně, považujeme-li Matici slovenskou, mimo jiné, i za promítací pozadí. To, že trvá, to je vynikající, to je nezbytnost pro slovenský národ. Existence Matice je klíčová pro pohyb národního vědomí… (Matice je) nejen paměť národa, ale také moderně organizovaná paměť národa.”
MS v současnosti nestojí proti procesu evropské integrace a spolupráci evropských národů, ale na druhé straně ostře kritizuje globalizační, postmodernistické, neoliberalistické a zejména progresivní trendy, které se snaží zasahovat do slovenské svébytnosti, suverenity, svrchovanosti v oblasti politiky a kultury.
Úkolem představitelů Evropské unie může být pouze podpora ekonomické spolupráce či sociálního a hospodářského rozvoje jejích členských států, nikoli násilné ideologické zasahování do kulturní politiky suverénních národních států a do dominujících kulturních hodnot jednotlivých národů.
MS plně respektuje principy národní suverenity a demokratického práva národů na vlastní sebeurčení jak v politické, tak v kulturní sféře. Ochrana národních zájmů a rozvoj slovenské kultury, vědy, literatury, umění je pro MS základním kamenem, což vyplývá z jejího historického poslání. Byl to už štúrovec Štefan Marko Daxner, iniciátor Memoranda národa slovenského, na jehož základě vznikla i MS, usilující o prosazení politických zájmů slovenského národa, přičemž v jeho memorandovém programu nacházíme národně-emancipační teze, zahrnuté již dříve ve štúrovských Žádostech slovenského národa Slovenském povstání let 1848 a 1849, což pojímáme jako národní revoluci. MS na tomto příkladu usiluje o sjednocování slovenského národa, a proto vyzdvihuje všechny osobnosti, které se zasloužily o jeho rozvoj bez ohledu na jejich konfesionální či politické přesvědčení.
Matice slovenská se hrdě hlásí k osobnostem z 19. a také první poloviny 20. století, které ve světových válkách bojovaly za slovenské národní zájmy jak v československých legiích, tak ve Slovenském národním povstání a hlásí se k antifašistickému odkazu této významné historické události. Desítky matičních pracovníků a funkcionářů i tisíce členů MS se zapojily do ozbrojeného odboje a Povstání v čele se Šrobárem, s Novomeským, Martákem, Barčem Ivanem, Bodenekem, třemi bratry Hirnerovými, Mináčem, Kaliským, Kristínovou a jinými. Povstalecká tradice patří mezi nejsilnější odkazy MS, na což již poukázal Alexander Dubček roku 1963 během její pracovní návštěvy v Martině v rámci oslav její stoleté.
MS tak jako v minulosti i dnes stojí vůči nové formě doktrinářství, které usiluje po boku globalizačních, postmodernistických, neoliberalistických a především progresivních proudů a procesů o systematickou likvidaci národního povědomí, identity, kultury a občanství (např. odstranění slovenského znaku z občanských průkazů, zákaz státních vlajek na tyči na hradě Devín, politické úsilí o odstranění cyrilo-metodské tradice z Ústavy SR, kauza Divadla Pavla Országha Hviezdoslava apod.).
MS se také hodnotově hlásí k tradici slovanské vzájemnosti, kterou se snaží upevňovat v humanistickém a mírovém duchu prostřednictvím spolupráce se zahraničními maticemi a kulturními institucemi slovanských národů. Systémová kulturní a mírová kooperace slovanských národů je jasnou odpovědí vůči těm, kteří chtějí a stavějí slovanské národy do konfliktů. Zároveň MS bude s velkou intenzitou usilovat o prezentaci slovenské národní kultury i pro neslovanské národy, s cílem poukázání na unikátnost a originálnost slovenské kultury a umění. Slovy Pavla Josefa Šafáříka, „všelidské lze dosáhnout pouze národním”.
MS stála v 19. a 20. století v první linii bojů za slovenské zájmy a nebude tomu jinak ani v 21. století, kdy globalizační a progresivní tendence ohrožují slovenskou kulturu a suverenitu.