Veronika Sušová-Salminen v dalším díle investigantivní reportáže ukazuje na některé nejasnosti a kontroverze kolem česko-polské dohody o řešení přeshraničních dopadů těžby v dole Turów.
O turówskou podzemní stěnu a o její smysl se celou dobu vedou spory, i když je jedním z důležitých bodů zmíněné mezistátní dohody z února 2022. To je samo o sobě značně problematické – je totiž velmi těžké důvěryhodně prezentovat výhody česko-polské dohody, když kolem jednoho z hlavních opatření panují nejasnosti. Kontroverzní stěna nebo bariéra má být hlavním krokem v boji proti odtékání podzemních vod v okolí dolu. To samo o sobě představuje nutně problém. Aktivisté z Uhelné a také někteří odborníci a ekologové upozorňovali na to, že stěna je postavená na špatném místě a neplní funkce, které podle politiků (a jiných odborníků) plnit má, tj. nezastavuje odtok podzemních vod z okolí dolu, které tak způsobuje kontinuální úbytek podzemních vod na české straně hranice. Například Milan Starec z Uhelné říká, že místní vodní zdroj, na který je napojený místní vodovod, nechrání vůbec.
Analýza nadace Frank Bold Česká republika problém shrnula následovně: „V dohodě zakotvené mechanismy k ochraně vody vycházejí ze zastaralých poznatků, které byly k dispozici v době řízení EIA a vycházely z dat o vlivu těžby na české území do roku 2015. Tehdy skutečně odtékala voda primárně jednou podzemní vrstvou (tzv. střední terciér, polskou stranou a v textu dohody označován jako Mw, tj. třetihorní vody), kam se následně naplánovala postavit podzemní bariéra. Mezitím ale došlo ke změně odtokových poměrů a voda z českého území začala dominantně odtékat jinudy (tzv. spodním terciérem, polskou stranou označován jako Pw).“ Jinak řečeno, dohoda podle kritiků zakotvila mechanismy ochrany vody podle zastaralého hydrologické modelu, což v důsledku znamená, že „Podzemní bariéra i vrty, které mají podle dohody monitorovat její funkčnost a mají být relevantní pro případné úpravy bariéry, jsou umístěny pouze ve středním terciéru.“ Výsledkem tak podle těchto kritiků je, že dohoda nijak neošetřila ochranu zdrojů pitné vody v Uhelné a širším okolí.
Podle dohody se efekty bariéry měly po dobu jednoho roku pilotně monitorovat pomocí čtyř vrtů v okolí bariéry. Čeští experti došli v červenci 2023 k následujícím závěrům: „U všech čtyř vrtů…hladina podzemní vody roste, a to o 0,63 až 4,17 m za období duben 2022 až červen 2023.“ A dále: „Na vzdálenějších vrtech v zatěsněném středním kolektoru na polském a českém území hladiny podzemní vody nadále klesají a dosahují historického minima. Pozitivní vliv podzemní stěny se zde zatím neprojevil. Na českém území by se měl pozitivní vliv podzemní stěny projevit nejdříve na vrtech dokumentujících zatěsněný střední kolektor Mw.“ Podle českých expertů je k dalšímu hodnocení potřeba kromě času i vypracování aktuálního hydrologického modelu ze strany polské PGE. Ten doposud podle všeho nebyl vypracován. Jinými slovy, stěna funguje, ale voda v Česku stále ubývá. Řečeno slovy šéfa expertní skupiny Zdeňka Venery z České geologické služby „V českých vrtech ale hladiny stále klesají, nacházejí se na historickém minimu, a z toho důvodu nemůžeme říct, že by se pozitivní efekt stěny projevil i na českém území.“ Stěna tedy funguje, ale zatím ne na českém území. Odborníci si přitom nejsou jisti tím, kdy bude stěna skutečně fungovat. Podle Jiřího Bruthanse z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy není možné obejít čas a efekt teď dostatečně změřit. „V místě těsnící stěny byly velké přítoky. Stěna těsní střední kolektor a podle všech současných znalostí je na klíčovém místě. Tu stěnu mimochodem plánovala polská strana již dříve, protože chtěli blokovat přítoky do dolu. Čerpání vody stojí velké peníze i za samotnou elektřinu, z podmáčení hrozí sesuvy a podobně. Čili to není zdaleka jen český zájem, aby těsnila,“ řekl Bruthans, který je členem turówské expertní skupiny. Bruthans tedy míní, že umístění bariéry je optimální. Podle hydrologa z Masarykovy univerzity v Brně Adama Říčky je ale problémů kolem studie funkčnosti stěny daleko víc: „Předložená dokumentace vývoje hladiny na polském území je pro adekvátní zhodnocení funkce těsnící stěny nedostatečná – dostupný je jen vývoj hladiny z vrtů v těsné blízkosti stěny, a to při nízké četnosti měření. Dostupné údaje o vývoji hladiny podzemních vod ve vrtech v okolí obce Uhelná na uspokojivou funkci dokončené těsnící stěny neukazují.“
Polská strana nemusí mít obavy. Dohoda říká, že „Podzemní bariéra se bude považovat za plně funkční, pokud je filtrační faktor roven nebo menší než 0,0016 [m/d]. Za účelem potvrzení funkčnosti se provedou hydrodynamické testy a výzkum spolu s technickou analýzou.“ Jak od začátku experti Franka Bolda varovali, „bariéra tak podle dohody může být označena za funkční i v případě, že ji voda bude obtékat nebo podtékat a kdy budou hladiny podzemní vody na území ČR i nadále klesat.“ Podle červencových poznatků je tomu prozatím přesně tak. Český premiér Petr Fiala si je ale i přesto jist, že dohoda je nejlepším možným řešením pro Česko a lidi žijící u dolu. „Od začátku bylo jasné, že se případný pozitivní vliv podzemní těsnicí bariéry i na českém území projeví se zpožděním. Toto samozřejmě chceme do června 2024 ověřit aktualizovaným hydrogeologickým modelem,“ řekl Fiala, který kritiky dohody z řad aktivistů a ekologů obvinil z toho, že se dohodu snaží od začátku zdiskreditovat. Podobně věří v to, že účinky se projeví později, také pirátský radní Libereckého kraje Václav Židek: „…voda se v geologických vrstvách, horninách, nechová stejně jako když napouštíme bazén, hladina stoupala všude stejně rychle. Je potřeba opravdu vyčkat, udělat nový hydrogeologický model a podle něj rozhodnout.“ Velmi podobně situaci vidí i liberecký hejtman Martin Půta, který nám k tomu na konci srpna řekl: „Nejpozději od 80. let do toho dolu voda odtéká a oni tam teď poprvé udělali nějaké opatření, které tomu má zamezit. Tak pokud tady 40 roků odtéká někam podzemní voda a udělá se nějaké opatření, čekat, že za měsíc se podzemní rezervoáry naplní, prostě nejde. Podle smlouvy měření ukazuje, že stěna by měla fungovat. Otázka je, jak se to projeví ve vzdálenějších českých vrtech.“
Zdá se tedy, že také čeští politici jsou vesměs přesvědčeni o tom, že pozitivní efekty stěny na českou vodu se (případně) objeví později, v nějakém delším časové úseku, za další rok či déle, i když před rokem v době uzavírání dohody věřili v uspokojivější výsledky. Opak by ale znamenal, že český premiér podepsal meritorně nic neřešící dohodu, prý v zájmu Česka a dokonce lidí, kteří vedle dolu na české straně hranice žijí.
Určitou (zatím ale mlhavou) nadějí je pro místní obyvatele a jejich domácnosti nový vodovod, který má být podle všeho jen z části zaplacený z polských peněz. Ostatně bývalá ministryně životního prostředí za KDU-ČSL Anna Hubáčková přiznala hned v únoru 2022, že Turów už české vodní zdroje poškodil, ale nyní má Česko peníze na nový vodovod: „Díky této dohodě pro tyto zdroje ale máme peníze, kompenzaci na vybudování nového vodovodu. Žádné jiné řešení pro zásobování obyvatel pitnou vodou zde nemáme. Bariéra má skutečně zastavit další snižování hladiny spodních vod.“ V červenci 2023 víme, že tomu tak prozatím není. Jak je to ale s chystaným vodovodem?
Ministerstvo životního prostředí v červnu informovalo, že začne revitalizace vodního zdroje Machnín v Liberci. Ten by měl sloužit jako hlavní zdroj vody pro vesnice u hranic s Polskem. Machnín je vzdálen něco mezi 12 až 14 km vzdušnou čarou od Uhelné, což bude znamenat relativně rozsáhlou výstavbu nové infrastruktury. Podle ministerstva bude revitalizace úpravny vody v Machníně trvat do roku 2025. Podle hejtmana Libereckého kraje Martina Půty je „rekonstrukce úpravny první předpoklad k tomu, abychom měli dostatek pitné vody do nových vodovodů ve Václavicích a Horním Vítkově a zároveň, abychom měli dostatečný zdroj vody pro Hrádek nad Nisou, který je teď z 60 procent zásobován z vodního zdroje Uhelná, kde voda v posledních letech klesá.“ Kraj i ministerstvo působí tedy optimisticky. Hejtman Půta nám v rozhovoru potvrdil, že podle jeho informací by vodovod mohl být v roce 2025.
Vodovodní infrastruktura je tedy zatím v přípravné fázi projektové přípravy, včetně povolení, které zabere nepochybně určitý čas. Už nyní se ví, že peníze, které poskytla polská PGE, nestačí. A konkrétně místní v Uhelné si nejsou jisti tím, jestli jim voda v místním vrtu, jediném místním zdroji vody, vystačí do doby, než bude vodovod hotov. Čas, který velkoryse citují čeští politici, nemusí být na jejich straně. „Může se jednoduše stát, že ta vesnice bude několik let na suchu,“ obávají se. Sousední Václavice, které jsou od dolu o pár kilometrů dál, si už na opakovaný nedostatek vody musely zvyknout, včetně třeba praní prádla v práci nebo u příbuzných a šetření s vodou ve velkém. Místní ve Václavicích totiž závisí zcela na studnách a ty vysychají. Problémy s vodou (či potenciální problémy s ní) mají další vesnice, včetně městečka Hrádek nad Nisou, Grabštejna, Vítkova a samozřejmě Uhelné. Už dnes je ale jasné, že finance, které Polsko poskytlo coby kompenzace, nejsou dostačující. Polské kompenzace určené na vodovod se rovnají 35 milionům eur, tj. 840 milionům korun, ale náklady na nový vodovod v této oblasti budou podle všeho mnohem vyšší. V reportáži České televize se přitom v roce 2016 objevila dokonce odhadovaná cena 3 miliardy korun za zajištění vody pro české obce v okolí dolu, což je o dost více než polské kompenzace. Hejtman Martin Půta v srpnovém rozhovoru sdělil, že v současnosti je velmi těžké celkové náklady odhadovat. Díky dalším faktorům, jako je růst cen, bude zřejmě přesahovat částku v dohodě. Podle libereckého hejtmana ovšem bylo od začátku jasné, že polské kompenzace nemohou pokrýt všechny náklady na výstavbu vodovodu. Vodovod se tak bude podle jeho slov financovat z polských kompenzací a také z evropských i národních dotací.
Vodovod nicméně nevyřeší odvodňování krajiny a místní přírody, ke kterému v sousedství dolu dochází už několik desítek let a na které české strana tu polskou upozorňovala delší dobu. Archivní materiály, které představili naši polští kolegové, pak naznačují, že se o možnostech odvodňování a úbytku podzemních vod vědělo delší dobu. Realitou je, že několik desetiletí do obrovské důlní díry v Turówě, která je dnes pod hladinou moře, stéká větší část podzemních vod z okolí, včetně Česka. V roce 2017 konstatoval Zdeněk Venera z České geologické služby na základě čísel z roku 2015, že za rok se „z dolu vyčerpá víc než dvanáct milionů kubických metrů vody. Což by se dalo přirovnat ke spotřebě jedné čtvrtiny obyvatel Prahy. Nebo jde o zásobu vody na více než tři roky pro obyvatele Liberce.“ Polská strana se snažila v minulosti tento argument dlouhodobě zpochybňovat také díky nedostatečné monitorovací síti na české straně, jak nám řekl liberecký hejtman. V kontextu stále palčivějšího sucha v České republice, které je zřejmě způsobeno klimatickou změnou a také změnami české krajiny za poslední dvě století, se jedná o další příklad obrovského plýtvání ubývajícím přírodním zdrojem zásadního významu pro přírodu i pro člověka.
- Všechny díly za sebou najdete ZDE.
Seriál investigativních reportáží v česko-polské kooperaci vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.
Journalismfund.eu v rámci své finanční podpory nezasahuje do práce novinářů a zaručuje jim v jejich práci naprostou nezávislost .