Milan Daniel komentuje některá úskalí vzniku nové opoziční koalice do evropských voleb.
To, na co dlouho čekala levicově orientovaná část veřejnosti, se stalo o víkendu skutkem. Několik opozičních subjektů na levé straně politického spektra se dohodlo na společném postupu.
Ve čtvrtek, těsně před výročím slavného listopadového převratu, měla předsedkyně KSČM Kateřina Konečná spolu s blogerem Danielem Sterzikem alias Vidlákem, besedu s občany v Havlíčkově Brodě. Spolu s místními komunisty ji organizovala tamní občanská formace, která si říká Nepodvolení. Stejný termín používá shodou okolností na svém webu Protiproud matador české pravicové politiky Petr Hájek. Nepodvolení Broďáci jsou ovšem trochu jiná krevní skupina.
Koalice STAČILO samozřejmě nemá takové ideové rozpětí, přesto je účast takového subjektu, jakým je např. Šmardova SOCDEM ve společnosti poměrně jasně vyhraněných opozičních skupinek překvapením. Otázky vzbuzuje i participace jiných jednotlivců a straniček, k nimž lze mít různé výhrady. Na jejich zpochybňování ostatně pracovaly s předstihem prorežimní hnojomety. A z prvních reakcí na internetu vyplývá, že relativně úspěšně, podobně jako se dařilo pisálkům minulého režimu prostřednictvím „rozhořčených pracujících“ zpochybňovat tehdejší opozici.
Naopak absence strany PRO je vzhledem k tomu, co má obsaženo ve své DNA, logická. Paradoxem je, že názory Konečné a Rajchla se u řady témat protínají, ona i on republiku křižují a účastní se setkání s občany, rozdíl je však v tom, že Rajchl ostrůvky odporu nespojuje.
Na to, zda bude koalice, v níž kromě základní názorové shody hrají roli i osobní ambice a zájmy soudržná, odpoví čas.
Není pochyb o tom, že všichni její účastníci museli ze svých představ něco slevit. Podstatné však je, aby se dokázali shodnout na takových základních programových východiscích, jakými jsou zejména důsledná mírová politika, státní suverenita, prosazení ústavou zaručeného referenda, ekonomická a energetická nezávislost, rodina jako základní stavební prvek tradiční společnosti, odmítli neřízenou migraci a všechny tendence, které vedou ke společenské destrukci.
Nebude to lehké. Konečná slíbila, že jí představená formace vystoupí počátkem prosince s programovým prohlášením, které by mělo být pomyslným svorníkem. Levicová veřejnost je bude očekávat nejen se zájmem, ale i s nadějí.
Štíhlá drobná roba ze severní Moravy zřetelně vybočuje z představ o stranických funkcionářích. V politice se přes své mládí pohybuje už dvě desítky let, a to jak na komunální, tak i na národní a evropské úrovni. V genech má sociální cítění, je bystrá, rychle se orientuje, pohotově argumentuje. Pro zastupování svých voličů je vybavená odpovídajícím vysokoškolským vzděláním v oborech národního hospodářství a veřejné správy a má tak kvalifikaci, o níž se může členům současné vlády včetně jejího předsedy jenom zdát.
Tím, že koalice vznikla, není samozřejmě nic vyhráno. Pro zastánce zavedených (ne)pořádků to je impuls k tomu, aby se ji pokusila rozhádat a zadusit a není pochyb o tom, že pro ně nebude problém do kampaně proti ní nasadit všechny myslitelné páky.
Ta ale přesto nebude bez šance. Záleží především na tom, nakolik se jí podaří nastavit samočistící mechanismy.
Mnoha lidem totiž to, co kolem sebe vidí, o co na každém kroku zakopávají a co jim ničí životy, stačilo.