Strach z přítomnosti byl v Argentině mnohem větší než strach z budoucnosti.
V argentinských prezidentských volbách vyhrál libertariánský politik Javier Milei. Milei získal celkem 55,6 % hlasů a perónistický ministr ekonomiky Sergio Massa jenom 44,3 % hlasů v nedělním druhém kole prezidentských voleb. Nabízíme přehled reakcí argentinského tisku na tuto významnou změnu v argentinské politice od skončení demokratizačního procesu 80.let 20. století.
Třiapadesátiletý muž, který věří, že může prostřednictvím média mluvit s mrtvým psem a že klony, které si nechal z tohoto zvířete vyrobit, mu radí v oblasti politiky a ekonomiky. Ač to vypadá, že se jedná o nový sci-fi film, jde o Argentinu v roce 2023 a tou osobou je nový prezident země, který bude v držet v rukou osud 43 milionů lidí, píše argentinský novinář Juan Luiz González pro Buenos Aires Times.
Realita je taková, že nikdo neví, jak bude libertarián vládnout. Nikdo neví, zda uskuteční vše, co říká, že chce udělat. Skutečností je, že jádrem fenoménu Milei je přesně to – neznámé. Všechno je nejisté, až na jednu věc: Mileiho samotného. Má zuřivost, mesiášskou víru, v níž věří. Jediné, co by ho mohlo zastavit, je realita sama.
Většina současných ekonomických poradců může potvrdit, že Javier Milei neudělá nikdy nic, co mu nediktuje jeho vlastní hlava. A ta myslí podle vzorců rigidní rakouské ekonomické školy, která diktuje, že naprosto všechno, co se na tomto světě děje, je zboží ochotné ke směně (pokud je správná cena). Dokonce i orgán. Dokonce i dítě.
Milei se bude snažit udělat vše, co slíbil, že udělá. Možná ho později zabrzdí sama realita této nestabilní země, možná to udělá i ústava, možná sociální hnutí nebo odbory. Ale nezastaví ho nic – Bůh mu to totiž předpověděl. Milei si myslí, že měl „poslání“ a že mu bylo předurčeno stát se v roce 2023 prezidentem. Všemohoucí mu to zřejmě řekl v roce 2020, tedy před třemi lety. Teď už ho z toho koně nikdo nedostane, končí González.
Poraženým je perónismus vládnoucí ve prospěch MMF
Odpovědnost za Mileiovo vítězství nese katastrofa perónismu u moci. Pracující se musí postavit útoku, který na ně připravují, napsal k výsledkům nedělních voleb list Prensa Obrera. Levicový list píše, že za Mileiovo vítězství je zodpovědná vláda, která přivedla lid do neudržitelné krizové situace. Velkým poraženým je perónismus, který vládl ve prospěch MMF, prohluboval chudobu a bídu a negativně přerozděloval společenské bohatství.
Mileiův volební triumf mu automaticky nedává politické zdroje k uplatnění jeho zběsilého protidělnického a represivního programu. Milei nemá vlastní guvernéry ani starosty, ani vlastní lavici v Kongresu, aby mohl prosazovat svůj program, takže se uchýlí ke kombinaci parlamentních paktů, dekretů a, jak předpokládal, případně plebiscitu. Milei se bude muset vypořádat s politickou roztříštěností stran současného režimu, píše dále Prensa Obrera a volá po mobilizaci zaměstnaných i nezaměstnaných proti této „protidělnické vládě“.
Země vstupuje do neznáma
Mileiovo vítězství je úspěchem nestrukturovaného kandidáta, který se do povědomí veřejnosti dostal před pěti lety obhajobou ultraliberálních myšlenek a obnovením hesla „ať všichni jdou“, píše komentátor listu La Nacion Carlos Pagni.
Po drtivém vítězství Javiera Mileiho nad Sergiem Massou se země vydala na cestu, po které ještě nikdy předtím nešla. Potvrdilo se to, co se chystalo přinejmenším od voleb v roce 2021: začala další éra, kterou Pagni označil za neznámou zemi, „terra incognita“.
Důvodů pro toto vítězství je celá řada. Mezi ně bezpochyby patří hospodářská stagnace, která se projevuje opakovanými krizemi a která neustále zhoršuje sociálně-pracovní profil voličů. Kromě těchto diagnóz je tu ještě jedno znamení doby: to, co vysvětluje pochod více než poloviny voličů k neznámému, je odmítání známého, píše Pagni. Mileiovi se podařilo podařilo zažehnout jiskru reprezentace v širokém spektru občanů. Využíval k tomu populistický impulz a zachytil znepokojení veřejnosti, aby ho přesměroval směrem k vedení. K tomu, co nazval, opakujíc slovo, které vyjadřovalo jak fašismus Benita Mussoliniho, tak Podemos Pabla Iglesiase, kastou.
Pagni upozornil na problémy, kterým bude nyní zvolený prezident čelit. Milei musí vybudovat kritickou masu, která mu usnadní vládnutí. Hlasy, s nimiž se dostal do prezidentského paláce, Casa Rosada, odpovídají oněm 30 % ve všeobecných volbách. Zbývajících 26 %, která přibyla ve druhém kole, je vypůjčených. Mnoho z nich patří voličům, kteří spíše, než jeho projekt odmítli ten Massův. To je aspekt, který je třeba vzít v úvahu. Měli by to vzít v úvahu také ti, kteří uvnitř i vně země chtějí včerejší vítězství interpretovat jako většinový triumf ideologické pravice.
Strach z přítomnosti silnější než strach z budoucnosti
Strach z přítomnosti byl mnohem větší než strach z budoucnosti. Vysvětlení masivního hlasování ve prospěch Javiera Milei je třeba hledat právě zde: únava většiny společnosti z každodenní reality a silná touha po změně. Drtivé hlasování proti vládě, která ztělesňovala lidovou otrávenost, napsal o vítězství Javiera Milei editor deníku Clarín Ricardo Kirschbaum.
Výrazné vítězství bylo založeno na jasném odklonu hlasů perónistů směrem k libertariánům. Politické strany v Argentině již dávno ztratily svou ústřední roli a specifickou váhu. Stranická disciplína je přežitkem a již není relevantní, popisuje novou politickou realitu Argentiny Kirschbaum.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.