Jazzové okénko Jana Schneidera: Land’s End, Sporting Dance a Spanish Flower

K víkendovému poslechu dnes Jan Schneider připravil tři jazzové kompozice Land’s End, Sporting Dance a Spanish Flower.

Tenorsaxofonista Stan Getz přijel v roce 1960 do Dánska sám, protože věděl, že v Dánsku jsou skvělí muzikanti, kteří si v ničem nezadají se svými americkými protějšky.  Pianista Jan Johansson, kontrabasista Daniel Jordan a výtečný bubeník William Schiøppfe to potvrdili. Důkazem je moc pěkná nahrávka skladby Harolda Landa, nazvaná Land’s End.

Bigband fenomenálního trumpetisty Dona Ellise zněl vždy novátorsky, úžasně barevně a divoce. V roce 1977 předvedl živě Ellisovu skladbu Sporting Dance, v níž Ellis aranžérsky uplatnil i smyčce. Trombón nepatří k sólisticky nejefektnějším nástrojům, což ale v tomto případě vůbec neplatí! Těmi největšími sportovními tanečníky se ukázali být Don Ellis a Alan Kaplan, jejichž krásný dialog přecházel až do zběsilosti! A to vše nad skvostně dynamickou rytmikou, tvořenou dvěma basami a vybuchujícími bubny: David Crigger znovu dokázal pravdivost výroku legendárního bigbandového bubeníka a kapelníka Buddyho Riche, že každá kapela je tak dobrá, jak je dobrý její bubeník.

A do třetice zase něco náročnějšího, zejména pro freejazzové labužníky. Japonská kapela Tee & Company hraje skladbu pianisty Masaru Imady Spanish Flower. Hned v krásné dlouhé předehře, jak to u španělsky laděných opusů má být, je jasná ústřední role nádherného kontrabasu (Hideto Kanai), posléze doplněná ještě baskytarou (Nobuyoshi Ino). A když se ozve sopránka (Kenji Mori), je jasné, že se kapela inspirovala z těch nejlepších zdrojů, zejména u Johna Coltranea. Tomu odpovídají i úžasně jemné a dramaticky výbušné bicí s krásně měkkým zvukem basového bubnu (Hiroshi Murakami), které oživily poměrně nevýrazné, standardně znějící sólo pianistovo. Následuje zajímavá kytara v pěkně „průhledné pasáži“ (Masayuki Takayanagi), po níž se ozvou úchvatné a veselé barvy basklarinetové (Takao Uematsu). Dodám už jen, že na perkuse se přičiňuje Yuji Imamura. Nezvyklé a vtipné je vypointování bubeníkova sóla do pianissima, v němž vyzní moc pěkné barvy jeho bubnů, a připraví atmosféru pro závěrečné téma.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.