Jazzové okénko Jana Schneidera přináší na Silvestra několik “novoročních úliteb bohům”, s výhledem do budoucna a přáním, aby následující rok byl ve znamení jazzu, hudby a poezie, a nikoli válek a utrpení.
Baví se Jajteles s Abelesem: představěj si, že pět tisíc kilometrů na západ od nás je Paříž. Oba se zasní. A představěj si, pokračuje zase Abeles, že dvacet tisíc kilometrů na východ od nás je Las Vegas! Jajteles chvíli přemýšlí a odhaduje: To musí být ale prdel světa! – Tomu říkám vědecká extrapolace! – K tomu se snad hodí jen trochu posměšný Shirt Tail Stomp. Tady je seznam těch skvělých posměváčků: Jimmy McPartland kornet, Glenn Miller a Tommy Dorsey trombon, Benny Goodman klarinet, Fud Livingston altsaxofon, Vic Breidis piano, Dick Morgan kytara, Harry Goodman basa, Ben Pollack bicí. New York, 1928. (Toť moje první novoroční úlitba bohům, aby vás nebrala kolena, neboť vím, o čem mluvím.)
Úžasná Abbey Lincoln zpívá svůj hit And It’s Supposed To Be Love. Doprovází Gil Goldstein (akordeon), Larry Campbell (kytara), Scott Colley (basa), Dave Eggar (cello), Shawn Pelton (bicí). (Pokládám to za druhou novoroční obětinu bohům, aby vás netrápila záda, neboť vím, o čem mluvím.)
Ennio Morricone byl pánembohem nadaný skladatel, a mnoho jeho témat použili výteční jazzoví muzikanti ke svým improvizacím. Dnes mu však vzdám hold „prostým“ symfonickým provedením geniálního ústředního motivu z filmu „Corleone“. (A můžete pokračovat, třeba dalším z Morriconeho opusů.) (Toto je moje třetí přání, aby nás všechny dobré síly při zdravém rozumu zachovati ráčily, neboť mi též chvílemi z toho všeho trápení kolkolem už jebe.)