Politolog Petr Drulák míní, že vzdušné útoky na Jemen nepřinesou žádné řešení a jen posílí postavení Húsiů.
USA a Velká Británie podnikly v předchozích týdnech několik vzdušných útoků na cíle v Jemenu, zasáhly i hlavní město Saná. Chtějí odradit tamní Húsie od útoků na lodě směřující Rudým mořem k Suezskému průplavu. Kovbojská akce Washingtonu s Londýnem nenachází v regionu příliš pochopení, chladně reaguje i řada spojenců. Ne ze sympatií k pirátství, nýbrž z obav, že americké bombardování povede jen k nové eskalaci konfliktu, který se blížil rozuzlení.
Pirátské akce z jemenského pobřeží oslabují evropské ekonomiky, dvě automobilky musely kvůli výpadkům dodávek přerušit výrobu. Suezem denně proplouvá na sedmdesát lodí zajišťujících obchod Evropy s Asií, mimo jiné ropa či katarský zkapalněný plyn nahrazující ten ruský. Odklánění přepravy kolem Afriky násobí čas i náklady. Evropské ekonomiky další pohromu nepotřebují. Nicméně Húsiové nejsou typičtí piráti, jednají politicky a politické musí být i řešení. Co jsou vlastně zač a proč nám komplikují život?
Když šíitská ozbrojená skupina vedená severním klanem Húsiů zahájila asi před dvaceti lety krvavý boj za autonomii proti Sálehově diktatuře, jen otevřela další kapitolu v dlouhé jemenské historii střetů mezi šíitským severem a sunnitským jihem. Po Sálehově pádu před deseti lety se s ním spojili, obsadili hlavní město a vyhnali nového prezidenta Hádího do exilu.
To nesnesla sousední Saúdská Arábie. Jemen považuje za svoji sféru vlivu a nelibě nesla, že Húsiové mají podporu nenáviděného Íránu. V roce 2015 zahajuje spolu se Spojenými arabskými emiráty masivní bombardování s cílem šíitskou skupinu zničit a vrátit do funkce Hádího, svého sunnitského chráněnce. Intervence podporovaná Američany svého cíle nedosáhla. Húsie ze vzduchu neporazili, saúdští chráněnci se pustili do boje s emirátskými, posílili teroristé z Al-Kájda. Jemen zachvacuje ještě vražednější chaos než Libyji, Irák či Sýrii, podle OSN jde o nejhorší humanitární katastrofu posledních let. Bojem a bombardováním je zabito přes sto padesát tisíc lidí, následkem hladomoru a nedostatku lékařské péče umírá dalších dvě stě třicet tisíc. Další miliony jsou odsouzeny potom, co se Húsiové ocitají na americkém seznamu teroristů, čímž je humanitární pomoc na jejich území zablokována.
Američané i Evropané, kteří mají jinak plná ústa lidských práv, nad katastrofou mávnou rukou a raději se v Rijádu rvou o zbrojní kontrakty, nejvíce urvou Američané, stranou nezůstávají ani Britové a Francouzi. Húsiové, podporovaní ale nikoliv ovládaní Íránem, mezitím zvítězí v jemenské občanské válce; kontrolují území s třemi pětinami obyvatel. Když Saúdové i Američané pochopí, že masakry k ničemu nevedou, začnou Húsie považovat za partnera. Američané je sundají ze seznamu teroristů a Saúdové s nimi začínají jednat.
Slibný vývoj k míru a stabilitě narušuje říjnový teroristický útok Hamásu proti Izraeli a následný izraelský masakr Palestinců. Húsiové se s Palestinci solidarizují. Nejprve útočí drony na jižní Izrael a když Američané tyto útoky znemožní, zahajují akce proti lodím spojeným s Izraelem. Koncem listopadu unášejí nákladní loď Galaxy Leader a odtáhnou ji do svého přístavu, kde z ní udělají turistickou atrakci. Když se americká plavidla staví útokům do cesty, zaútočí i na ně.
Oč Húsiům jde? Mohou jednat z motivů vnitřních i vnějších. Útoky na plavidla spojená s Izraelem s cílem odklonit jejich trasy představují svého druhu sankce proti Izraeli, které jsou v důsledku Gazy nesmírně populární jak v Jemenu, tak jinde v arabském a muslimském světě. Húsiové tím upevňují svoji domácí legitimitu a sbírají body u spojenců a ochránců. Asi jako když dnes Češi a donedávna i Slováci v solidaritě s Ukrajinou, útočí na majetky ruských podnikatelů či vyhánějí ruské sportovce a kulturní osobnosti.
Mohou však také převažovat motivy vnější. Nejmocnějším ochráncem Húsiů je Írán. V konfliktu v Gaze se přímo neangažuje, ale to neznamená, že netlačí na své spojence. Už řadu let vede skrytou válku s Izraelem, v níž každá strana podporuje teroristické skupiny útočící na tu druhou. Íránští pěšáci jsou dobře známí, o těch izraelských zahrnujících sunnitské teroristické skupiny se na Západě mluví podstatně méně. Tuto stopu mohou nést i nedávné protiíránské útoky v Kermanu a Balúčistánu.
O některých věcech se v západních médiích prostě moc nemluví. Například zmíněná unesená loď Galaxy Leader je běžně označovaná za japonskou. Skutečně je provozována japonskou firmou, ale vlastníkem je podle registru Lloyds prominentní izraelský podnikatel Abraham Ungar. Možná že húsijské útoky jsou přece jenom cílenější, než líčí anglosaský mainstream?
Na druhou stranu v mezinárodním společenství obvykle panuje shoda, že pirátství se netrpí. Proto i Rusové a Číňané nechali počátkem ledna projít Radou bezpečnosti OSN rezoluci vyzývající Húsie k zastavení útoků. To však vůbec neznamená zelenou anglosaskému bombardování. Podpořili ho jen nejbližší vazalové, ale Francie, Itálie a Španělsko se jakékoliv podpoře vyhýbají. Bombardování odsoudilo nejen Rusko, ale i Turecko; Erdogan Američany obvinil, že chtějí změnit Rudé moře na „krvavé moře“. Saúdská Arábie a Egypt, které nelze z žádných húsijských sympatií podezírat, varovali podobně jako Generální tajemník OSN před eskalací.
Důvody ke skepsi nejsou právní nýbrž praktické. Předchozí snaha porazit Húsie ze vzduchu je pouze posílila a Jemen uvrhla do humanitární katastrofy. Bidenova administrativa to před lety pochopila a patrně i teď chápe, že húsijské útoky by skončily, pokud by zastavila izraelské masakry, což by mohla, kdyby chtěla. Američané v posledních dvaceti letech světovému míru skutečně nepřispěli, tentokrát měli reálnou šanci. Asi to dopadne jako obvykle.
Článek byl původně publikován v časopise Štandard. Přetiskujeme se souhlasem. Článek není určen ke sdílení na jiné weby!