Mezi Chorvatskem a Srbskem to vře, protože chorvatský šéfdiplomat nazval srbského prezidenta Vučiće „Putinovým trabantem“, píší Balkánské zápisky.
Vztahy mezi Chorvatskem a Srbskem jsou stále na ostří nože. Maličkost stačí, aby se rozhořely vášně. Jako nyní, když chorvatský ministr zahraničí Gordan Grlić-Radman v sobotním interview 24. února pro chorvatskou televizi N1 obvinil srbského prezidenta Aleksandara Vučiće, že je Putinovým „trabantem“.
Ministr Radman v sobotním rozhovoru, který se týkal Ruska a dvouletého výročí válečné operace na Ukrajině, ve kterém uvedl, že nic nemůže tuto operaci ospravedlňovat a omlouvat. Následoval dotaz týkající se Srbska a Gordan Grlić-Radman odpověděl: „V Srbsku musíme pochopit na jedné straně občany, na druhé Vučiće a jeho politiku, kdy se rozhoduje, na kterou židli se posadí. Je nepohodlné sedět na dvou židlích. Neměl by mít v tomto ohledu dilema.“ Navíc chorvatský ministr dodal. „Vučić může být sice ‘trabantem’ a satelitem Ruska, ale neměl by připustit vliv Ruska nebo nějaké jiné maligní vměšování, které by narušilo stabilitu Západního Balkánu.“
Dopředu bylo jasné, že takové tvrzení nenalezne u vládnoucích politiků Srbska pochopení a reakce bude okamžitá a rázná.
Téhož dne v sobotu večer se srbský prezident Aleksandar Vučić ozval ze svého instagramového účtu: „Nejen, že se chorvatský ministr brutálně vměšuje do vnitřních záležitostí Srbska, ale podle své nátury lže, uráží srbský národ a vyhrožuje občanům Srbska. Grlić-Radman má ale v jednom pravdu, že možná jsem něčí ‚trabant‘ nebo ‚wartburg‘, možná ‚fiat‘, ale nebyl jsem nikdy ničí ‚podržtaška‘ a sluha, což se o Radmanovi nedá říci. Nemusíme jít příliš daleko a je to hodně bolestivé.“
Okamžitě reagovali další srbští politici počínaje ministrem obrany Milošem Vučevićem a konče premiérkou Srbska Anou Brnabićovou. Ta poněkud rozvířila také domácí politiku, když na obranu Vučiće mimo jiné pronesla: „Chorvaté si přejí, abychom seděli na jejich židli. Zbožňovali Borise Tadiće, když byl prezidentem Srbska (2004 až 2012). Nikdy neusiloval o návštěvu Jasenovace (pozn. chorvatský koncentrační tábor ve 2. světové válce), nikdy nemluvil o srbských obětech v Chorvatsku. Dokonce v chorvatské televizi prohlásil, že příliš není hrdý na to, že je prezidentem Srbska. Podobný představitel je pro ně super a takové Srbsko by jim vyhovovalo.“
Na svůj chorvatský protějšek musel zareagovat i srbský ministr zahraničí, první místopředseda vlády Ivica Dačić: „Již léta se v Chorvatsku systematicky vytváří atmosféra nenávisti vůči Srbsku a srbskému národu. Prohlášení chorvatského ministra Grliće-Radmana je pouze jedním takovým příkladem, kdy se útočí na Srbsko a prezidenta Vučiće.“ Dačić dále pokračoval, že nikdo nemá právo, a především ne Chorvatsko, udělovat lekce a brutálně se vměšovat do vnitřních záležitostí Srbska. K tomu dodal: „Chorvatsko bylo nejvěrnějším ´trabantem´ Rakouska-Uherska a nacistického Německa, kdy jako Nezávislý stát Chorvatsko bojovalo i po smrti Hitlera do 15. května, šest dní po kapitulaci Německa. Chorvaté byli jako ‚trabanti‘ ještě většími nacisty. My jsme pouze sluhy Srbska a našich lidí.“
V podobném duchu odeslalo srbské ministerstvo zahraničí oficiální nótu Chorvatsku, ve které se uvádí: „Takováto prohlášení (Radmanovo) představují další pokračování atmosféry nenávisti vůči Srbsku a srbskému lidu. Narušuje to vzájemnou politiku prosazování míru a stability v regionu.“
Poznamenejme, že vztahy obou národů mají naštěstí také pozitivní stránku. Je obvykle v hudební oblasti, jako jsou populární zpěváci, ale také v momentech, kdy je nutné druhému pomoci v ohrožení. Příkladem byl rok 2020, kdy došlo k zemětřesení v Chorvatsku. Tehdy Srbové projevili solidárnost a nabídli Chorvatům pomoc. V Bělehradě obyčejní lidé dorazili před chorvatské velvyslanectví, aby Chorvatsku vyjádřili podporu. Velvyslanec Chorvatska Hidajet Biščević je tehdy uvítal na balkoně velvyslanectví a se slzami v očích pronesl své díky: „Je těžké jen slovy vyjádřit, co toto pro nás znamená. Díky vám!“
O několik dní později pro BBC uvedl: „Pochopil jsem, že existují lidé, kteří vidí, že v neštěstí se neoctli Srbové nebo Chorvaté, ale lidé s velkým L… Jde možná o křižovatku, že jsme pochopili, že bychom měli uvažovat zcela jinak. “
Článek vychází v rámci spolupráce s webem Balkánské zápisky.