Ilona Švihlíková komentuje selhání řeckého premiéra A. Tsiprase ve vztahu k MMF na jedné straně a Německu s jeho požadavky na absurdní zaplacení nesplatitelného dluhu na straně druhé. Kde udělal Tsipras chybu?
Řecko znovu plní titulky. Objevila se informace, kterou jsme přinesli i v našem časopise, jak Německo vydělává na pomoci Řecku (viz zde), Financial Times ukázal neveselý obrázek země a jejího rezignovaného obyvatelstva, které již nedoufá ve zlepšení a jehož mladá generace prchá pryč (jak pro nás také sepsal Kostas Tsivos).
Ale nechybí ani „optimistická zpráva“, kterou opět přinesly Financial Times – jedná se o návrat Řecka na finanční trhy s emisí pětiletých dluhopisů. Což ovšem, jak i FT přiznávají, může být také výsledkem zoufalého hledání výnosů investory.
Jestli se ovšem o něčem skutečně hovoří dlouho – a to již nejméně rok – je to angažmá MMF. Mezinárodní měnový fond už rok říká, že za současných podmínek není řecký dluh udržitelný a tlačí na věřitele eurozóny (čti: na Německo), aby souhlasilo s odpuštěním části dluhu. MMF není žádný archanděl Gabriel, ale přeci jen můžeme vnímat určité posuny v jeho pozici. Ať už se jedná o kritičtější materiály k bývalým (!) dogmatům, jako vyvrácení tezí „bohatství proteče seshora dolů“, či k liberalizaci kapitálových toků. Změny v praktické hospodářské politice jdou sice pomaleji, ale přeci jen i kritická zpráva z interního dohledu MMF měla jistě dopad. Ta konstatovala, že MMF především v případě řecké krize obcházel vlastní pravidla a významným způsobem ohrozil svou důvěryhodnost.
A v souladu s načasováním této interní zprávy MMF již přes rok říká, že řecký dluh je neudržitelný a že požadovat 3,5 % primárního (ergo bez obsluhy dluhu) přebytku rozpočtu k HDP je čiré šílenství.
Zatímco čiré šílenství u někoho jako je Schäuble nepřekvapí – a samozřejmě víme, že to má i své mocenské konotace, nikoliv náhodou patří německé firmy k těm, které s radostí za babku kupují řecký privatizovaný majetek, například taková letiště – Tsiprasova reakce byla katastrofálně chybná.
(Italský Il sole k tomu výstižně píše: celkově vzato, nejen regionální letiště, ale také to aténské skončí v rukou německých investorů, tedy v rukou nejtvrdšího věřitele, který vždy stál v první řadě a vyžadoval politiku austerity a privatizaci pro snížení dluhu).
Tsipras vůbec nepochopil, že jestli mohl v Trojce mít nějakého „kvazi-spojence“ byl to právě MMF. Místo toho se dopustil hrubé chyby a začal MMF kritizovat a ze všech sil se snažil Německu dokázat, že Řecko „to dokáže“ (wir schaffen das!) a že bude ze všech ten nejdisciplinovanější hoch a prosadí i to, co jeho předchůdci bránili – ergo např. důchodovou reformu.
Na rozdíl od Tsiprase, který se dokáže otáčet o 180 stupňů všemi směry, MMF si svou pozici drží. Sice se „podmíněně“ stal členem třetího záchranného programu, ale opakuje stále dokola: je potřeba dohodnout úlevu dluhu, dosahovat dlouhodobě 3, 5% primárního přebytku rozpočtu nemá historický precedent a je to makroekonomický nesmysl – což bude zřejmě ten důvod, proč se to tolik líbí Wolfgangu Schäublemu.
Přetahovaná mezi MMF a Německem tak nadále trvá. Německo vyžaduje účast MMF, koneckonců má k tomu i usnesení Spolkového sněmu. Ale úleva je pro něj tabu – a nedělejme, že je to jen tím, že Němci mají před volbami. Schäuble neustále opakuje, že když bude Řecko dělat, co má, tak žádnou úlevu dluhu (aktuálně 180 % HDP!) potřebovat nebude. Škoda, že tohle někdo neřekl Němcům po druhé světové válce, to by si žádný Schäuble dneska vyskakovat nemohl, protože Německo by bylo asi tak na úrovni Bulharska.
Vzhledem k průzkumům je dosti pravděpodobné, že duo Merkelová – Schäuble bude pokračovat i po volbách a neočekávám v tomto ohledu žádnou změnu pozice. Ta nemá makroekonomicko-racionální kořeny, ale mocensko-morální (ne nadarmo je v němčině „Schuld“ vina i dluh). Mocensky jde samozřejmě o to držet Řecko jako odstrašující příklad a ukázat, jak se „zatočí“ s každým, kdo by si snad dovolil pípnout něco o jiném ekonomickém přístupu.
I před německými volbami tedy víme, že přetahovaná mezi Německem a MMF bude pokračovat a že ani jedna strana nechce ustoupit. Víme, že Tsipras má katastrofální politický odhad, kterým prodlužuje agónii své země. A my ekonomové taky víme, že řecký dluh byl a je nesplatitelný, ale že racionalita si v EU dala pauzu. Moc má tvrdě navrch.