Přečetli jsme: Jak vidí situaci EU a Řecka řecký ekonom Kostas Lapavitsas jsme se mohli dočíst v rozhovoru italského deníku La Repubblica: o neúspěchu a chybách Syrizy, o nové Evropě, které dominuje Německo, i o tom, co je úkolem levice a jak rozumět pojmu internacionalismus.
Pro řeckého ekonoma měnová unie dovolila Německu, aby ovládlo evropský trh a změnilo se v exportní zemi globální úrovně. Euro je katastrofa, říká dále. A k Řecku dodává: Syriza nám ukazuje, co se nemá dělat a jak se neorganizovat. Kdo chce na levici opravdu něco změnit, musí začít bojovat proti evropským institucím a vytvořit je znovu.
„Euro jen usnadnilo přeměnu Evropy v germanocentristickou.“ Kostas Lapavitsas (1961), profesor ekonomie na Londýnské univerzitě, je pevným zastáncem odchodu Řecka z eurozóny. Napsal např. knihu Crisis in the Eurozone, a s německým ekonomem Heinerem Flassbeckem – Against the Troika, Crisis and austerity in the Eurozone.
Vstoupil do Syrizy v roce 2012, byl zvolen poslancem v první vládě Tsiprase. Opustil parlament po potvrzení Třetího memoranda před dvěma roky. Je velkým kritikem vlády Syrizy, ale i projektu DIEM25, bývalého ministra financí Varoufakise.
Zdá se, že krize se zastavila. Je to opravdu tak?
Já bych řekl, že uklidnila. Ale spíše, než hovořit o krizi mi přijde přesnější hovořit o nové Evropě, která se rodí. A nejedná se o přívětivější Evropu.
Co to je ta „nová“ Evropa?
Německo úspěšně čelilo krizi v eurozóně. V Evropě se zformovalo centrum, reprezentované Německem, či spíš specifickým německým průmyslovým komplexem. Je to především automobilový a chemický sektor, které jsou orientované na export. A kolem tohoto centr se vytváří několik periferií. Na začátku krize v eurozóně jsme hovořili jen o jedné periferii. A to bylo správné. Ale nyní víme, že existují více periferií. A v tomto ohledu je Itálie důležitá, protože se nachází v půli cesty mezi novým centrem a periferiemi. Itálii ještě trápí krize, ale je zároveň jedinou zemi, která má průmyslový komplex, který může s Německem konkurovat. Více než Francie, která si svůj průmysl zničila a která v posledních desetiletích utrpěla proces hluboké financializace ekonomiky.
Hovoříte o různých periferiích. Které to jsou. A jak se odlišují?
Můžeme rozlišit jasně dva typy periferie. Jedna jsou satelity Německa. To jsou země, které mohou mít euro, ale nemusejí, jako je Polsko, ČR, Slovensko, Slovinsko a částečně Rakousko. Jsou to země přímo napojené na německý průmysl. Toto je evropské výrobní centrum. A to začíná přitahovat další země: Rumunsko, Maďarsko… Ekonomika těchto zemí závisí stále více na tom, jak funguje německý automobilový sektor. A další periférie, to je ta jižní: Řecko, Španělsko, Portugalsko a část Itálie. To jsou země, které mají silný veřejný sektor, mají vysokou míru nezaměstnanosti, jsou ekonomicky vzato málo konkurenceschopné a nemají průmyslovou strukturu, která může konkurovat na mezinárodní úrovni. A co je důležité, mají euro. Což je ten důvod, proč nejsou konkurenceschopné. Jejich role je zásobovat německé průmyslové sektory dělníky.
Jaká je role Francie v této „nové“ Evropě?
Francie je zemí centra, ale nemá průmyslovou sílu na to, aby mohla soutěžit s Německem. Ztratila hru s Německem uvnitř eurozóny. Ve střednědobém či dlouhodobém horizontu bude podřízena Německu.
Může Macron jako prezident tuto situaci změnit?
Francie zůstává mocnou zemí, ale co může udělat Macron, aby ekonomicky soutěžil s Německem? Může jen mít lepší vztahy s Merkelovou ve srovnání s Hollandem, nebo posílit vojenskou přítomnost Francie na světě, ale nezmění nic. A co víc, jeho ekonomický program obsahuje přesně to, co chtějí Němci: nižší platy, reforma trhu práce, privatizace…jediná naděje pro Francii v této soutěži je posílení jejího finančního systému. Zde má důležité výhody.
Podle některých ekonomů je euro „ochranný štít“ během krize. Co na takovouto interpretaci říkáte?
Kdo si ještě dneska myslí, že euro je snad nějakým faktorem ochrany Evropy, tak nepochopil nic o tom, co se stalo v minulých letech a je eurem zcela posedlý. Euro se stalo pro kapacitu evropských ekonomik katastrofou, s ohledem na možnost čelit Velké recesi let 2007-2009. Jen posílilo efekty krize, dodalo další problémy a zničilo každý sektor ekonomiky. Euro je naprosté selhání v tomto smyslu. Ale myslím, že je zajímavější promyslet to, že Evropa dovolila, aby se Německo stalo dominantní zemí Evropy. To je opravdu důležité na euru. Jednotná měna dovolila Německu, aby dominovalo na evropském trhu a změnilo se na exportní zemi globální úrovně schopnou se dostat na čínský či americký trh. A změnit se ve vlastníka finančních aktiv. Výsledky, které přineslo euro, jsou přesně opačné k tomu, co se očekávalo.
Co se změnilo s Brexitem?
Brexit je v určitém smyslu slova reakce na transformaci EU v instituci, která chrání a masuje německou moc. Je to reakce na ztrátu suverenity. Je to důležité, protože to signalizuje odpověď zdola nové moci, která se v Evropě ustanovuje. Ochota oddělit se od tohoto nového impéria. Obtíže, který teď čelí a které zažívá Velká Británie ukazují, jak je to těžké. Ale já bych nepodceňoval sílu britského kapitalismu. V Evropě jsou jen tři hlavní města, která mají význam: Moskva, Berlín a Londýn. Ale Londýn si to neuvědomuje.
Vidíte analogii mezi Brexitem a vítězstvím Trumpa?
Trump je něco jiného. Je to odpověď, která vyplývá ze slepé uličky neoliberalismu. Trump se snaží využít pocitu ztráty suverenity u lidu a pocitu navýšení sociální nerovnosti a říká lži. Ještě jsem si u něj nevšiml politiky, která by odpovídala jeho volebním slibům. Zdá se mi být typickým republikánským prezidentem, který bude liberalizovat ekonomiku. Klasický demagogický populista.
Janis Varoufakis tvrdí, že se Evropa může demokratizovat. Vy jste pevně proti této hypotéze. Proč?
Ztratili jsme deset let tím, že jsme diskutovali o tom, jak je možné změnit EU. Syriza si naivně myslela, že když vyhraje volby a bude vládnout v Řecku, že může změnit EU zevnitř. Syriza selhala. A není to proto, že Řecko je malá země. Bylo by to stejné pro jakoukoliv vládu levice, ať už ve Španělsku, či v Itálii. Ale vzhledem k minulým letům nyní víme, proč se to tak vyvinulo. Pro vznik nové evropské struktury – centra – periferie, kde jedno centrum dominuje a nedovolí žádný nesouhlas. Kdo z levice, chce skutečně něco změnit, musí začít bojovat proti evropským institucím a vytvořit nové.
Můžeme se ze zkušenosti Syrizy něco naučit?
Můžeme se poučit, jak se to dělat nemá. Nic pozitivního v této zkušenosti není. Syriza toho hodně naslibovala, vyhrála volby a šla vládnout, změnila se v masovou stranu. Říkala, že se jedná o novou formu politické organizace pro levici. Ale už v roce 2012, kdy se stala první stranou opozice a ještě více v roce 2015, kdy šla vládnout, už neexistovala interní demokracie. Syriza je stroj absorbovaný státem, který se točí kolem lídra. Selhala v tom vytvořit novou politickou organizaci, skutečně demokratickou. Ale selhala také v pokusu změnit ekonomiku a politiku. Chyběla ji kapacita zakořenit v místě. Ale jestli chcete opravdu změnit, pak to je otázka zásadní. Syriza to neudělala. A vzdala se, změnila se ve vládní stranu. Syriza nám ukazuje, jak se to nemá dělat a jak se neorganizovat.
Jaká je situace Řecka dva roky po potvrzení Třetího memoranda?
Myslím, že v letech krize zde nebyla vláda více podřízená a poddajná než ta Tsiprasova. Oni se zcela vzdali. Akceptovali cíl přebytku primárního rozpočtu ve výši 3,5 % HDP na příštích pět let. To je neuvěřitelné. A nikdo už nehovoří o restrukturalizaci dluhu. Doufají prostě, že liberalizace a privatizace mu dovolí znovu nastartovat ekonomiku. S takovouto politikou může řecká ekonomika o něco vzrůst, či klesnout, ale reálně bude nadále stagnovat. Nezaměstnanost se podstatně nesníží a Řecko se stane chudou zemí a bezvýznamnou na hranicích Evropy. Hodně vzroste nerovnost, mladí lidé budou nadále odcházet ze země, ekonomika se založí na turismu. Je to katastrofa.
Hodně se hovoří o portugalské zkušenosti se socialistickou vládou Antonio Costase, podpořeného levici. Co si o tom myslíte?
Jestli tohle je to nejlepší, co může levice dělat, pak levici v Evropě nepotřebujeme. Levice je politický proud, který vždy bojoval proti mocným silám, aby vytvořil nový svět. A co z toho je v Portugalsku? Co udělali? Šli do vlády. Možná dokážou omezit aplikaci opatření austerity, škrtů. Ale co si myslí, že se může stát? Zázrak? Portugalsko moc neroste. Je zablokované jako Řecko. To nemají jiné ambice. Za to zaplatí svou cenu.
Co tedy má levice dělat?
Klíčová otázka je redefinice suverenity. Co to znamená dnes suverenita lidu? Ale je také potřeba redefinovat národní suverenitu. Transnacionální orgány EU pracují proti zájmům pracujících a vládám levice a udržují existující hierarchii v Evropě. Jsou to klíčové otázky, protože jdou k jádru toho, co může být socialismus. A k tomu se musí připojit ekonomický anti-neoliberální program a také antikapitalistický: znárodnit banky, posílit veřejné investice, posílit stát blahobytu… Jestli si někdo myslí, že je možno dosáhnout těchto cílů změnou EU, tak vůbec nepochopil, co se tady v posledních deseti letech stalo. Je to nemožné. Je potřeba bojovat proti mechanismům EU a proti moci Německa. A to není protievropské, co tu říkám. To není nacionalismus. Nepleťme si internacionalismus velkého kapitálu, který se v Evropě za posledních třicet let usadil s internacionalismem levice a pracujících.
Takže vnímáte budoucí evropskou federaci příznivě?
Jistě. To, že neexistuje evropský národ, nevnímám jako slabost. Jsme to, co jsme – Italové, Francouzi, Řekové… to je to, co dělá Evropu tím, čím je. To, co potřebujeme, není evropský lid, ale skutečný internacionalismus. A říkám to s vědomím, že je tu hodně věcí, které nás spojují. A v tomto smyslu se mohou vytvořit i instituce.
Jste optimista?
Beru vážně Gramsciho (směje se). Já jsem obzvláště optimistický, když vidím evropskou mládež. Když pomyslím na Řecko, uvědomuju si, že mladí cestovali více a jsou více informovaní a vzdělaní než minulé generace. Jsou lepší, než jsme byli my. Uvidíme, co v budoucnosti udělá evropská mládež. V to věřím.
Ilustrační obrázek: Auto – UNCTAD – Professor Costas Lapavitsas, School of Oriental and African Studies, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26654649
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.