Přečetli jsme: Nový balíček sankcí proti Rusku nejspíš zasáhne jako třetí stranu evropský byznys s Ruskem v oblasti zemního plynu. Jak může či nemůže EU reagovat?
Sněmovna reprezentantů přijala zákon, který obnovil a rozšířil sankce proti Rusku, které Spojené státy zavedly po anexi Krymu, píše pro Geopolitical Futures Antonia Colibasanu. Tento zákon nicméně může ovlivnit byznys některých evropských firem v oblasti plynárenského sektoru.
Od návrhu zákona letos v červnu se lobbyisté snažili o to, aby zákon nedopadl na firmy třetí strany. Právě lobbování je ale jediná věc, kterou Evropská unie mohla udělat. EU nemůže proti USA zasáhnout pomocí společné odvety, protože ta si najde jen těžko v EU jednoznačnou podporu.
Konečná podoba textu není ještě k dispozici, ale původní červnová verze by pod sankce zahrnula všechny osoby nebo entity, které by investovaly do jistých energetických projektů spolu s Ruskem.
Zákon by se tak v této podobě měl týkat třetích zemí, což je něco, co už v červnu kritizoval mluvčí kancléřky Angely Merkelové. Pokusy EU o to přesvědčit americké zákonodárce byly nicméně omezené. Podle médií se podařilo zvýšit možný (nesankcionovaný) podíl ruského kapitálu v energetických projektech z 10 na 30 %. Ale sankce pořád ohrožují několik společných projektů – LNG projekt v Pobaltí, Modrý proud, CPC linii a také Severní proud 1.
Různé zájmy a motivace uvnitř EU
Podobně by mohly být penalizovány firmy zainteresované na projektu Severní proud 2, což je projekt obcházející Ukrajinu, který USA před tím kritizovaly. Projekt je především německým projektem, což ukazuje na rozdíly uvnitř EU. A také na rozdíly v tom, proč se proti sankcím postavila EU jako celek a proč Německo. To má na projektu ekonomický zájem, zatímco EU nechce, aby USA zasahovaly do evropských záležitostí.
Evropská komise hned po přijetí zákona mluvila o tom, že zvažuje odvetu. Ale sankce proti americkým firmám v EU se dají asi těžko čekat a těžko najdou jednohlasnou podporu. Členské země ostatně nemají ohledně energetiky stejné zájmy. Některé, jako například Polsko, Severní proud 2 odmítají. Země ve východní Evropě vidí Rusko jako hlavní bezpečnostní hrozbu a nebudou nakloněny k podobné odvetě. Nicméně s ohledem na váhu západní Evropy, píše autorka, bude EK hledat možnosti, jak na sankce odpovědět. Jednou z množností je žaloba u WTO za znevýhodnění evropských firem. Dále by mohla EK podpořit firmy samotné v jejich mezinárodních žalobách.
V tomto okamžiku může EU udělat jen málo. Evropský rozhodovací proces a byrokracie znemožňují EU zaujmout koherentní postoj. Možnost jednotlivých zemí odpovědět na americké sankce je také malá a jako členové společného trhu nemohou jednat samy proti třetí straně.
EU se dnes dokáže shodnout jen na málo věcech a vztah k Rusku k nim nepatří. Je tak nepravděpodobné, že se EU shodne na odvetě vůči sankčnímu zákonu.
Texty zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – PetrS. – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=23937266