Bruselská vyšetřovací komora se příští týden znovu vrátí k jedné z nejrozsáhlejších korupčních kauz v dějinách Evropského parlamentu.
Byl postup belgických vyšetřovatelů v aférách „Katargate“ a „Marokogate“ právně bezchybný? Obstojí klíčové důkazy před soudem? Proces, o jehož zahájení obhájci některých podezřelých usilují už od začátku roku 2023, se zpozdil kvůli řadě procedurálních i personálních turbulencí. Teprve nyní se více než dvacítka stran zapojených do případu dostane ke slovu v sérii několikadenních veřejných diskusí. Podle federální prokuratury se Katar a Maroko měly pokoušet utajovaně ovlivňovat politické postoje a ekonomicko-obchodní rozhodování Evropského parlamentu prostřednictvím sítě kontaktů, v jejímž středu měl stát bývalý italský europoslanec Pier Antonio Panzeri a jeho nevládní organizace Fight Impunity. Právě tato nevládní organizace, původně založená s deklarovaným cílem prosazovat lidská práva, se podle vyšetřovatelů mohla stát nástrojem zahraničního lobbyingu, který se údajně pohyboval za hranou zákona. Okruh podezřelých se postupně rozšiřoval a zahrnuje nejen Panzeriho a jeho blízké spolupracovníky, ale také vysoce postavené politické osobnosti evropské levice. Figuruje mezi nimi Panzeriho asistent, jeho partnerka a bývalá místopředsedkyně Evropského parlamentu Eva Kailiová a někteří další lobbisté a europoslanci. V lednu 2025 přibyly tři další osoby z prostředí europarlamentních poradců a asistentů, a o dva měsíce později požádala prokuratura o zbavení imunity dalších dvou italských europoslankyň z frakce socialistů a demokratů. Panzeri mezitím získal statut takzvaného „spolupracujícího kajícníka“, což mu umožnilo výměnou za přiznání a detailní popis údajného korupčního systému očekávat mírnější trest. Mnozí aktéři kauzy trvají na své nevině a obviňují belgické orgány z přepjatého výkladu práva.
Právě otázka zákonnosti postupu vyšetřovatelů se nyní dostává do centra pozornosti. Obhajoba už dříve namítala, že na počátku vyšetřování nebyla respektována parlamentní imunita europoslanců, a tvrdila, že Belgie měla o její zrušení požádat již v roce 2022. Právní zástupci Evropského parlamentu, který se do řízení připojil jako poškozená strana, to však odmítají a zdůrazňují, že postup byl v souladu s unijními pravidly. Kromě toho se objevují i další pochybnosti – od obvinění, že Panzeri podával vyšetřovatelům nepravdivé výpovědi, až po spor o legálnost použití tajných služeb. Jeden z pořízených odposlechů má zachycovat vyšetřovatele, který připouští, že si je vědom Panzeriho nepravd. Obhajoba zároveň dlouhodobě kritizuje rozsah, v jakém byla použita data zpravodajské služby, a požaduje vyšetření jejích metod dozorčím orgánem. Ten sice v lednu 2025 dospěl k závěru, že postup byl v mezích zákona, avšak obhájci avizují, že se k této otázce v rámci aktuálních jednání znovu vrátí. Důvěryhodnosti vyšetřování nenapomohly ani četné personální změny. Původní vyšetřující soudce Michel Claise odstoupil poté, co se ukázalo, že jeho syn podnikal s potomkem Marie Areny. Jeho nástupkyně Aurélie Dejaiffe pak byla následně přeřazena k odvolacímu soudu, což si znovu vyžádalo změnu soudce. Nahrazen musel být i hlavní prokurátor, který mezitím přešel na jinou pozici. Tento spletenec právních, personálních a politických sporů činí z případu Katargate zkoušku důvěryhodnosti evropských institucí i schopnosti belgické justice vypořádat se s citlivými mezinárodně-politickými tématy. Debaty, které mají probíhat v druhém prosincovém týdnu, mají trvat minimálně pět odpolední a mohou rozhodnout o tom, zda se celá kauza posune k meritornímu řízení, nebo zda se část získaných důkazů zhroutí pod tíhou procedurálních námitek. Bez ohledu na jejich závěr už však případ vtiskl Evropskému parlamentu silnou stopu – jako varování, že geopolitické vlivy pronikají i do institucí, které dlouhodobě stojí za prosazováním demokratických hodnot v rámci EU.