Belgická federální vláda letos směřuje k historicky nejvyšším výdajům na daňové úlevy spojené se spořením na důchod.
Podle aktuálních údajů ministerstva financí by měly pobídky dosáhnout přibližně 650 milionů eur. Jde o další krok v dlouhodobém trendu rostoucí podpory tzv. třetího pilíře důchodového systému v Belgii. Mechanismus je poměrně přímočarý: lidé, kteří si spoří na penzi prostřednictvím investičních fondů nebo životního pojištění, mohou každoročně uplatnit daňové zvýhodnění ve výši 25 až 30 % z vložené částky. Tento systém má motivovat jednotlivce, aby si vedle státního důchodu vytvářeli vlastní finanční rezervy. Současná výše podpory představuje výrazný nárůst nejen oproti loňsku, kdy činila zhruba 635 milionů eur, ale i ve srovnání s obdobím před dvěma dekádami, kdy se pohybovala pod hranicí 400 milionů eur.
Za tímto vývojem stojí několik faktorů. Klíčovou roli hraje pravidelná indexace maximálních částek, ze kterých lze daňové zvýhodnění čerpat, stejně jako růst průměrných příspěvků domácností. Významně se také rozšířila základna účastníků – zatímco na počátku tisíciletí šlo o zhruba 1,4 milionu lidí, o deset let později už téměř o 2,5 milionu. V posledních letech se však tento počet stabilizoval.
Dnes využívá možnosti spoření ve třetím pilíři přibližně 26 % z celkového počtu belgických daňových poplatníků, kterých je zhruba 9,6 milionu. Zajímavé jsou rozdíly mezi jednotlivými regiony. Nejvyšší míru zapojení vykazuje vlámská část země, kde si na důchod spoří přibližně tři z deseti daňových poplatníků. Ve Valonsku jde o zhruba dvě osoby z deseti a v Bruselu dokonce jen o necelých 13 %. Vedle regionálních disproporcí se projevují i rozdíly příjmové. Statistiky ukazují, že lidé s nižšími příjmy využívají tento nástroj podstatně méně často. Důvodem je nejen omezená schopnost odkládat peníze stranou, ale i nižší motivace, protože absolutní výše daňové úspory je v jejich případě menší. Rostoucí význam soukromého spoření nelze oddělit od širších strukturálních problémů evropských důchodových systémů. Stárnutí populace, prodlužující se délka života a relativně nízká porodnost zvyšují tlak na veřejné finance. Belgie není výjimkou – podobně jako jiné státy EU hledá cesty, jak diverzifikovat zdroje příjmů v důchodovém věku. Podpora třetího pilíře tak představuje snahu přenést část odpovědnosti za zajištění na stáří na jednotlivce. Zároveň ale otevírá otázky férovosti: systém totiž více zvýhodňuje střední a vyšší příjmové skupiny, které mají dostatek prostředků na pravidelné spoření.
Belgická vláda si je těchto limitů vědoma a připravuje úpravy, které by měly systém zatraktivnit a zpřístupnit širšímu okruhu obyvatel. Diskutuje se například o snížení poplatků u spořicích produktů nebo o větší transparentnosti, aby lidé lépe rozuměli tomu, kolik skutečně spoří a jaké výnosy mohou očekávat. Budoucí vývoj tak bude záviset nejen na fiskálních možnostech státu, ale i na ochotě domácností více se zapojit.