Lidstvo, má-li na Zemi přežít, musí změnit adaptivní strategii: z útočné na biofilní, píše k letošnímu Dni Země filozof Josef Šmajs.
22. dubna si připomínáme nejvýznamnější sekulární svátek v moderním kalendáři. Jeho význam můžeme plně pochopit až dnes, v době vyhrocení ekologické krize protipřírodní světové kultury. V době, kdy se světová veřejnost v televizi s údivem znovu dívá na snímky naší jedinečné modré planety, plující pustým vesmírem.
Proč jde o nejvýznamnější svátek vůbec? Většina svátků a významných dnů se týká kultury, lidské civilizace. Tyto svátky upozorňují veřejnost na důležité momenty v historii, na výročí, která bychom neměli zapomínat. Den Země se z tohoto seznamu významných dní vymyká.
Proč? Podle mého názoru by nám měl tento den připomenout, že Země není jen planetou obíhající kolem Slunce, jen hmotou, zásobárnou látek a energií, ale skutečnou živou bytostí, velkolepou tvůrčí subjektivitou. Za zvláštních podmínek, které už neexistují, tu samovolně vznikaly všechny abiotické i biotické struktury. Zrodil se tu člověk jako biologický druh, zrodila se tu i lidská kultura. Ta nebyla vytvořena přírodou, ale jen naším biologickým druhem. Vedle přirozené evoluce, která člověka vytvořila, zažehl náš druh plamen zcela odlišné a protipřírodní evoluce kulturní. Ta dnes může svými ničivými účinky na přírodu člověka i se všemi jeho výtvory zničit.
Proč proti tomu nic neděláme? Patrně proto, že mocní tohoto světa buď nechápou, anebo poměry pro jejich vysokou svébytnost neumějí ovlivnit. Vědy, vzdělání, umění i média podporují totiž živelný evoluční proces kultury, kdysi chybně nastavený jen na růst produktivity lidské práce, na vykořisťování přírody, na vytváření zisku a tvorbu zbytečného materiálního bohatství. Většina lidí si samozřejmě nepřeje ničení planety, nepřeje si předčasný zánik kultury.
Tento zájem však nemá naději na úspěch. Je to nepřímý důkaz, že skutečná vůle lidu v planetárním měřítku nefunguje. Demokracie vznikala v období regionálních kultur, stala se jejich pojistkou, podmínkou i ozdobou svobodných voleb. I když se k ní hlásí stále větší část lidstva, má jen malý vliv na průběh světového dění. Kulturní evoluci, z neznalosti kdysi nastavenou nikoli na spolupráci, ale jen na boj s přírodou, stále určují hodnoty, které ji zrodily: pomyslná duchovní nadvláda člověka nad světem, hluboce zakořeněný a kulturou upevněný pocit nadřazenosti našeho druhu nad živou i neživou přírodou.
V průběhu kulturní evoluce vznikaly společenské struktury a instituce, které dnes samovolně vytvářejí krizovou planetární situaci. Zbrojení, války a expanze kultury zatlačuje a likviduje přirozeně vzniklé systémy, na nichž člověk i kultura závisejí. Proto zatím budoucnost lidstva neurčují zájmy veřejnosti, ale převážně jen zájmy nevolených subjektů politiky, velkých bank a korporací, zbrojařských firem i přisluhujících psychicky patologických osobností.
Společenské vědy, které by měly varovat před zkázou příznivého pozemského prostředí, zatím nedisponují věrohodnou ontologickou teorií Země. Nemohou proto bránit ničení a vyčerpávání jen jednou vzniklých přírodních systémů, chránit rozmanitost života a ostatních podmínek života na planetě.
Jak tedy můžeme dnešní situaci řešit? Den Země bychom měli pojímat jako výzvu ke správnému filozofickému pochopení života na planetě. Zemi uctívat jako jediný možný domov člověka, jako základní existenciální podmínku, kterou kultura nesmí vážněji poškodit. Podle mého názoru by mělo jít o výzvu všem duchovně nadaným lidem, aby konečně počali uvažovat vážně, s ohledem na to, že dnešní naše situace je nová, zcela výjimečná.
Zvolenou útočnou strategii jsme sice obsadili Zemi, ale nemáme právo o ní okrádat ostatní formy života, na nichž současně závisíme. S vynaložením svých nejlepších duchovních sil se musí lidstvo pokusit změnit adaptivní strategii: z útočné na biofilní, respektující a ochraňující život na Zemi.
Vybízí nás k tomu i snímek kosmonautů z kosmické lodi, která se právě pohybuje na oběžné dráze kolem Měsíce. Tento pocit údivu, tato fascinace krásou planety, by neměla být zapomenuta ani pod tlakem aktuálních politických událostí.
Více na toto téma přináší filmový dokument Válka se zemí, který 21. 4. v 15:00 uvede také slovenská televize Dvojka.