Nejnovější debata kolem možné legislativy vůči Ukrajině odhalila hluboké rozpory uvnitř samotného Švýcarska a zároveň zmatení jeho zahraničních partnerů.
Švýcarsko bývá v evropské politice často vnímáno jako symbol neutrality, stability a diplomatické zdrženlivosti. Válka na Ukrajině ale ukázala, že právě neutralita může být v dnešním geopolitickém prostředí zdrojem sporů, nejasností i politických paradoxů. Ačkoliv Bern po začátku války na Ukrajině v roce 2022 převzal sankce Evropské unie proti Rusku, méně známým faktem je, že současně omezil i některé exporty směrem na Ukrajinu. Důvodem byla specifická interpretace švýcarské neutrality: stát nesmí vojensky zvýhodňovat žádnou stranu konfliktu – bez ohledu na to, kdo je agresorem. Švýcarská vláda tak po začátku války aktivovala mimořádná opatření, která blokovala vývoz zboží s možným vojenským využitím na Ukrajinu. Šlo zde o dočasné řešení a po vypršení krizových pravomocí bylo nutné rozhodnout, zda vznikne nový zákon, který by tato omezení zakotvil natrvalo.
Právě zde vznikl problém. Formálně by totiž Švýcarsko přijalo speciální právní normu namířenou proti Ukrajině. Návrh nakonec po měsících sporů vláda stáhla. Prakticky se tím mnoho nemění – omezení exportu pokračují dál prostřednictvím stávajících zákonů o válečném materiálu a kontrolovaném zboží. Politicky a symbolicky je ale rozdíl zásadní. Bern se vyhnul situaci, kdy by byl obviňován z přijetí „protiukrajinského zákona“.
Rozdělená debata o neutralitě
Debata ve švýcarských médiích odhalila, jak rozdílně Švýcaři i švýcarské politické strany neutralitu chápou. Levicoví a liberální politici argumentují, že absolutní neutralita v situaci „ruské agrese“ představuje rezignaci na základní hodnoty mezinárodního práva, kdy podle nich Ukrajina vede obrannou válku. Na opačné straně však stojí konzervativní a nacionalistické síly, především Švýcarská lidová strana (SVP). Ta dlouhodobě tvrdí, že převzetí sankcí EU proti Rusku už samo o sobě neutralitu alpské země oslabuje.
Podle tohoto pohledu by se Švýcarsko nemělo zapojovat do ekonomického ani vojenského tlaku na žádnou stranu konfliktu. Výsledkem je zvláštní paradox: jedni Švýcaři považují švýcarskou politiku za příliš vstřícnou vůči Rusku, druzí naopak za příliš prozápadní. Zajímavé je, že samotná švýcarská vláda velmi pečlivě volí slovník. Opatření proti Rusku označuje jako „sankce“.
V případě Ukrajiny používá mnohem opatrnější formulace typu „opatření související se situací“. Tato jazyková opatrnost není náhodná. Švýcarská diplomacie se dlouhodobě snaží zachovat obraz neutrálního prostředníka, který může nabízet své služby při jednáních nebo hostit mírové summity. Bern už od začátku války organizoval několik mezinárodních konferencí a opakovaně deklaroval ochotu zprostředkovávat dialog mezi stranami konfliktu. Současně ale čelí kritice ze zahraničí, kdy některé evropské státy například braly jako problém, že švýcarské zbraně nebo munice nebylo možné reexportovat na Ukrajinu kvůli pravidlům neutrality.
Je pomoc napadenému státu porušením neutrality?
Klíčovou roli v celé debatě hraje Haagská úmluva z roku 1907, která tvoří jeden ze základů švýcarského pojetí neutrality. Podle tradiční interpretace musí neutrální stát zacházet se všemi válčícími stranami stejně. Někteří experti na mezinárodní právo však tvrdí, že pomoc napadenému státu není porušením neutrality, ale obranou mezinárodního pořádku. Právě zde se střetává historické švýcarské chápání neutrality s realitou současných konfliktů.
Ministr zahraničí Ignazio Cassis nedávno vyvolal rozruch, když prohlásil, že Švýcarsko musí v dnešním světě „nějak proplouvat“ a pragmaticky chránit své zájmy. Kritici to označili za cynismus a nedostatek principů. Ve skutečnosti ale Cassis poměrně přesně popsal dlouhodobý způsob fungování švýcarské zahraniční politiky. Země se snaží balancovat mezi ekonomickými zájmy, diplomatickou rolí a historickou tradicí neutrality. Tento model fungoval desítky let relativně bez problémů, válka na Ukrajině však ukázala jeho limity. Rusko dnes tvrdí, že Švýcarsko ztratilo neutralitu připojením k západním sankcím.
Kritiky z Evropy
Část evropských spojenců naopak soudí, že Bern stále postupuje příliš opatrně. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že ani švýcarská společnost není jednotná. Většina obyvatel stále podporuje neutralitu jako základní princip státní identity. Zároveň však značná část veřejnosti podporuje i vojenskou pomoc Ukrajině.
Právě otázka, kde leží hranice neutrality, se stane jedním z hlavních témat dalších let. Letos mají Švýcaři rozhodovat o iniciativě, která by neutralitu ještě výrazněji zakotvila v ústavě a omezila možnosti zavádění sankcí. Debata o tom, co dnes vlastně znamená být neutrální zemí, tak ve Švýcarsku zdaleka nekončí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.