Milan Fořtík se ve svém komentáři ptá, jaké jsou šance pro český výzkum a vývoj a jaké je jejich místo při restartování české ekonomiky? Jaký je prostor pro nápravu?
V současnosti se živě diskutuje téma, jak by bylo možné provést, aby český stát vytvářel podmínky podporující hospodářský rozvoj, když máme omezené domácí kapacity a evropskou regulaci, která nás v něčem rovněž omezuje. To je také téma aktuálního Národního ekonomického fóra pořádaného pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí.
Téma má tedy dvě stánky, které jsou obě důležité: jednu ekonomickou vnitřní a druhou související se zahraničím. Na jedné straně je zapotřebí podpora hospodářství v České republice, na straně druhé je potřeba také podpora v oblasti politické a ekonomické otevřenosti a spolupráci do všech světových stran. Jednostranná orientace v minulých letech a poškozování politických, ekonomických a vědeckých vztahů s mimozápadními zeměmi přinesly nemalé ztráty České republice a jejím občanů. Zatímco například Škoda Auto se v dané situaci fakticky stáhla z čínského trhu, přestože to pro ni byl trh větší než evropský a americký, německé a americké automobilky naopak projevují zájem a nové iniciativy v Číně vyrábět a prodávat, a to nejen třeba Tesla díky nedávné tamní návštěvě prezidenta USA ale například také BMW. Volkswagen urychluje svou strategii v oblasti elektromobility na čínském trhu a zároveň přesouvá většinu budoucí výroby vozidel na novou elektronickou platformu, kterou tam vyvinul. To úzce souvisí s mezinárodním výzkumem a vývojem.
Opětné nastartování české ekonomiky totiž nepůjde bez dostatečného zapojení výzkumu a vývoje. Zajímavé je, co o tom napovídá hospodářská strategie „Česko: Země pro budoucnost 2.0“, která se zavádí do praxe také právě jako šance pro český výzkum a vývoj. Tuto příležitost je třeba uchopit v národním prostředí v Česku, aby se napravily dosavadní omezující a stagnační tendence, a v mezinárodním v prostředí, aby bylo možné reagovat na omezení konkurenceschopnosti české i celkově evropské ekonomiky, hlavně průmyslu. To znamená modernizaci ve vzdělávání, výzkumu atd.
Postupné naplňování cílů Inovační strategie ČR na roky 2019 až 2030 přineslo nejprve první systematické propojení akademické, vysokoškolské a hospodářského sféry, včetně podnikání. Současně se systém podpory výzkumu se svými prioritami začal orientovat podle mezinárodně srovnatelných standardů. V období let 2016 až 2021, vykazovala veřejná podpora výzkumu a vývoje stabilní růst a celkové výdaje se postupně přiblížily hranici 2 % HDP. Od roku 2022 s nástupem minulé vlády však došlo ke změně trendu a podíl prostředků směřujících do výzkumu, vývoje a inovací začal opět oslabovat. Český statistický úřad a Ministerstvo financí uvedly, že se podíl státních výdajů na výzkum, vývoj a inovace snížil z vrcholné úrovně 0,65 % HDP v roce 2020 na přibližně 0,50 % HDP v roce 2024. Výpočet může zahrnovat rovněž další složky. Předseda Akademie věd ČR Radomír Pánek k tomu na konci minulého roku uvedl: „Znamená to propad téměř o čtvrtinu – a stále jsme pod úrovní roku 2010. Naší společnou ambicí musí proto být výrazné zvýšení podílu, aby nás přiblížil k vědecky a technologicky vyspělým zemím,“ a doplnil: „Nyní proto připravujeme řešení, které nám pomůže v budoucnu předcházet nekoncepčním necitlivým zásahům do rozpočtu Akademie věd.“ Tyto nekoncepční zásahy znamenaly závažné problémy pro financování veřejných vědeckých institucí a byly kritizovány také dalšími vědci.
Přestože jsou v Česku ve vývoji a výzkumu dobré výzkumné kapacity, nemohli být dosud dostatečně využívány. Zmíněná nová strategie „Česko: Země pro budoucnost 2.0“ uvádí, že přetrvávajícím limitem českého výzkumného prostředí zůstává například omezená míra mezinárodní spolupráce s relativně nízkou internacionalizací týmů. Tento deficit snižuje schopnost domácích institucí prosazovat se v konkurenci předních světových výzkumných center a současně omezuje atraktivitu České republiky pro zahraniční odborníky. Samotná existence kvalitních pracovišť proto není dostačující podmínkou pro posílení mezinárodní konkurenceschopnosti české vědy a inovačního prostředí.
O jednom z případů nízké internacionalizace s podprůměrnými publikačními výsledky v humanitních vědách, konkrétně o současném vedoucím oddělení politické filozofie na Akademii věd, jsme si zrovna mohli přečíst. Případ začal v éře někdejší ministryně pro vědu Langšádlové, kterou kvůli její nekompetentní práci musela následně odvolat sama Fialova vláda, a stále ještě nebyl napraven výměnou vedoucího. Profesionální a mezinárodní kvalita vědy by měla být něčím, na čem se shodnou všichni napříč politickým spektrem, nehledě na to, s jakou politickou stranou sympatizují.
Výzkumné instituce potřebují jako podmínku inovace finanční podporu a zároveň musí poskytnout kvalitní mezinárodní výzkum a svobodu bádání. Jelikož se zahraniční vládní směřování začíná otevírat na všechny světové strany, je zde naděje na zlepšení. Doufejme, že i výzkumné instituce půjdou tímto směrem.
Obecně platí, že každý může zapracovat na zlepšení. Nelze to nechávat pouze na vládě, ani pouze na veřejných výzkumných institucích. Nová strategie má ambici změnit situaci, kdy se podpora vědy dříve mnohdy jen slovně deklarovala: „Z obecných frází o podpoře vědy je třeba přejít k jejímu řízení.“ Ve strategii se lze dočíst o záměru zlepšit inovační výkonnost ČR, přesněji o záměru posunout se ve střednědobém horizontu mezi osm nejlepších v European Innovation Scoreboard. Prostředkem má být zvyšující se podíl výdajů na vývoj, vývoj a inovace ve výši 2 % HDP v roce 2027, 2,4 % v roce 2030 a 2,7 % v roce 2035. Snahou je posílit inovace tím, že výzkum bude provázaný s praxí zvýšením veřejných i soukromých investic s důrazem na digitalizaci a umělou inteligenci.
Po propadu v minulých letech nyní dochází opět k posílení významu Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, která zastává zásadní koordinační roli v systému řízení české vědy a inovační politiky. Dosud byla podpora výzkumu, vývoje a inovací fragmentována mezi řadou státních institucí, což vedlo k roztříštěnosti kompetencí i omezené koordinaci jednotlivých politik. Současný přístup proto směřuje k vyšší efektivitě prostřednictvím centralizovaného modelu řízení a financování pod přímou gescí místopředsedy vlády v rámci Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Do rozhodovacích procesů se dostávají klíčoví představitelé odpovědní za strategická rozhodnutí, aby bylo možné posílit dlouhodobé řízení inovační politiky a zajistit stabilnější a koordinovanější financování výzkumného a inovačního systému. Šance pro výzkum a vývoj, který by stál v popředí společenského a hospodářského rozmachu, zde tedy je, ale každý uvedený článek tohoto řetězce bude muset výrazně přispět k dílu, aby zase nezůstalo jen u slov.