Nejrovnější společnosti s relativní ekonomickou stabilitou doposud nedovedly vyřešit násilí na ženách.
Článek na serveru The Conversation od profesora psychologie Enrique Gracii poukazuje na takzvaný „severský paradox“ a zabývá se přetrvávajícím problémem násilí na ženách i ve světově nejvyspělejších a genderově nejrovnějších zemích Evropy.
Situace v severských zemích se nemění
Podle průzkumu Evropské unie z roku 2024 zažilo fyzické, sexuální nebo vyhrožující násilí od 15 let věku 30,7 % žen v EU, přičemž nejvyšší míra byla zaznamenána právě v severských státech – ve Finsku (57 %), Švédsku (52 %) a Dánsku (47 %). Tato čísla zůstávají za poslední desetiletí prakticky nezměněna. Podobně alarmující statistiky vykazuje i celosvětová data Světové zdravotnické organizace, podle nichž je postiženo přibližně 840 milionů žen.
Rovnost a ekonomická vyspělost neřeší násilí
Gracia zdůrazňuje, že pouhá ekonomická vyspělost a rovnost pohlaví násilí automaticky nesníží, což dokazuje právě zmíněný severský paradox. Místo očekávaného poklesu jsou naopak mladé ženy ve věku 18–29 let ještě zranitelnější a zároveň se objevují nové formy zneužívání v digitálním prostředí, jako je online obtěžování či sdílení intimních snímků bez souhlasu.
Chybí finance a politická vůle
Navzdory existenci osvědčených nástrojů prevence, jako je rámec RESPECT Women od WHO, zůstává podle autora zásadním problémem nedostatečné financování, krátkodobost opatření a chybějící politická vůle.
Cíl OSN eliminovat násilí na ženách do roku 2030 tak v současném tempu není reálný, ale neměl by být opuštěn. Autor vyzývá k systémové, dlouhodobé a mezinárodně koordinované akci srovnatelné s reakcemi na jiné pandemické krize.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.