Spotřební zboží a služby jsou v Belgii zhruba o pětinu dražší než průměr Evropské unie. Vyplývá to z nejnovějších dat Eurostatu.
Belgie se podle aktuálního srovnání Eurostatuřadí mezi nejdražší státy Evropské unie. Ceny spotřebního zboží a služeb zde převyšují unijní průměr o 18,1 procenta, což zemi řadí na osmé místo mezi členskými státy a jedenácté v rámci širšího evropského srovnání zahrnujícího 36 zemí.V praxi to znamená, že nákup zboží a služeb, který by v průměru Evropské unie vyšel na 100 eur, stojí v Belgii přibližně 118 eur.Klíčovou roli hrají také mzdy a kupní síla obyvatel.Nejdražší zemí Evropské unie je dlouhodobě Lucembursko, které těží z vysokých mezd i silné ekonomiky. Na opačném konci žebříčku stojí Rumunsko, kde jsou ceny spotřebního koše přibližně dvaapůlkrát nižší než v Lucembursku.
Pokud se do srovnání zahrnou i státy mimo Evropskou unii, prvenství obsazuje Island následovaný Švýcarskem, jejichž cenová hladina patří k nejvyšším na evropském kontinentu.Belgie je dražší než většina okolních států. V Německu jsou ceny přibližně o devět procent vyšší než evropský průměr, ve Francii zhruba o šest procent. Nizozemsko se pohybuje jen nepatrně nad belgickou úrovní. Výrazně levnější zůstává například Španělsko, kde jsou ceny téměř o devět procent nižší než průměr Evropské unie.
Ekonomové upozorňují, že samotná výše cen nevypovídá o tom, jak dobře se obyvatelům v jednotlivých zemích skutečně žije.Podle profesora Roberta Inklaara z Univerzity v Groningenu je podstatnější kupní síla domácností než samotná cenová hladina. Rozhodující je totiž to, kolik zboží a služeb si mohou lidé za své příjmy ve vlastní zemi reálně dovolit.Významnou roli přitom hrají mzdové náklady. Ty se promítají nejen do cen služeb, jako jsou restaurace, zdravotnictví, péče o děti nebo nájemné, ale také do cen běžného spotřebního zboží prostřednictvím dopravy, maloobchodu či provozních nákladů obchodů.Podobný pohled zastává také profesor Rainer Maurer z německé Pforzheim University. Podle něj existuje dlouhodobě silná souvislost mezi ekonomickou vyspělostí země a cenovou hladinou. Bohatší státy zpravidla vykazují vyšší mzdy, ale současně i vyšší ceny.Statistika Eurostatu vychází z ukazatele skutečné individuální spotřeby (ActualIndividualConsumption – AIC), který porovnává ceny více než dvou tisíc druhů zboží a služeb. Do výpočtu jsou zahrnuty také veřejně financované služby, například zdravotnictví nebo školství.
Samotný index však hodnotí výhradně cenovou úroveň. Nezohledňuje výši mezd ani kupní sílu obyvatel, které jsou pro posouzení skutečné životní úrovně stejně důležité jako samotné ceny.Výsledky tak připomínají, že dražší země nemusí automaticky znamenat horší podmínky pro život. O tom, jak nákladný je každodenní život, totiž rozhoduje především poměr mezi cenami a příjmy domácností.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.