Švýcarsko zřídilo novou komisi, která bude posuzovat nároky na vrácení uměleckých děl uloupených za nacistického režimu i kulturních předmětů pocházejících z koloniální éry.
Komise, v jejímž čele stojí bývalá švýcarská prezidentka Simonetta Sommaruga, v září zahájila činnost a začala přijímat žádosti obětí a jejich dědiců. Jejím úkolem bude přezkoumávat sporné případy a doporučovat řešení, která budou spravedlivá pro všechny zúčastněné.Švýcarsko se k tomuto kroku odhodlalo téměř třicet let poté, co v roce 1998 podpořilo takzvané Washingtonské principy. Ty vyzývají státy k vytvoření mechanismů, které usnadní navracení umění uloupeného nacisty. Podobné komise fungují v Rakousku, Německu, Francii, Nizozemsku a Velké Británii již více než dvě desetiletí.„Ve Švýcarsku někdy všechno trvá trochu déle,“ připustila Sommaruga. Zároveň ale upozornila, že některá švýcarská muzea se v posledních letech začala s problematickým původem svých sbírek aktivně vypořádávat.
Problematický původ sbírek budí debaty
Jedním z nejznámějších případů je sbírka průmyslníka Emila Bührleho, který zbohatl mimo jiné na výrobě protiletadlových děl dodávaných nacistickému Německu. Bührle zároveň nakupoval obrazy, které byly uloupeny židovským vlastníkům. Jeho sbírka impresionistických děl, vystavená v rozšířených prostorách curyšského Muzea umění od roku 2021, vyvolala rozsáhlou debatu o původu uměleckých předmětů a odpovědnosti institucí, které je vystavují.
Dalším příkladem je Muzeum výtvarných umění v Bernu, které v roce 2014 zdědilo problematickou sbírku Cornelia Gurlitta. Jeho otec, obchodník s uměním, nakupoval v okupované Francii díla určená mimo jiné pro plánované Hitlerovo muzeum v Linci. Bernské muzeum následně provádělo podrobný výzkum původu jednotlivých obrazů a některá díla vrátilo jejich oprávněným vlastníkům či dědicům.
Podobné otázky se týkají také obrazů, které židovští sběratelé prodávali pod nátlakem nebo při útěku před nacistickým režimem. V některých případech se muzea s dědici dohodla na vrácení díla nebo na jiném způsobu vypořádání. Podle Sommarugy je zásadní, aby Švýcarsko převzalo odpovědnost za svou roli na mezinárodním trhu s uměním.
Švýcarsko a kolonialismus
Země byla během druhé světové války důležitým obchodním centrem a zůstává jím i dnes. Švýcarská komise se od obdobných institucí v jiných evropských zemích liší tím, že bude posuzovat také nároky týkající se předmětů odvezených z bývalých kolonií. Švýcarsko sice samo kolonie nevlastnilo, jeho občané se však podíleli na koloniálních aktivitách prostřednictvím obchodu, misionářské činnosti i vědeckého výzkumu.Významným příkladem je případ takzvaných beninských bronzů, kulturních předmětů pocházejících z území dnešní Nigérie. V roce 1897 je při vojenském útoku odvezli britští vojáci.
Letos se tři švýcarská muzea – etnografická muzea v Ženevě a Curychu a curyšské muzeum Rietberg – dohodla s Nigérií na převodu vlastnictví 28 předmětů. Osmnáct z nich má být vráceno, zatímco deset dalších zůstane ve švýcarských sbírkách na základě zápůjčky. Sommaruga považuje podobné dohody za možnou cestu k řešení dalších sporů. Vrácení předmětu podle ní nemusí být v každém případě jedinou spravedlivou možností. Důležité je hledat řešení, které bude respektovat historické okolnosti, práva původních vlastníků a kulturní význam daného předmětu.
Lidské ostatky v muzeích
Zvláštní pozornost chce komise věnovat také lidským ostatkům uchovávaným v muzeích a vědeckých sbírkách. V minulosti byly některé ostatky lidí z kolonizovaných oblastí využívány k rasovému výzkumu, který pomáhal ospravedlňovat rasistické teorie a koloniální násilí. První kroky již podnikla některá švýcarská muzea. Přírodovědné muzeum v Basileji například v září vrátilo ostatky tří lidí původem z etnika Kawésqarv jejich potomkům v Brazílii. Další prioritou komise je švýcarská národní sbírka, která zahrnuje přibližně 22 000 předmětů shromážděných během více než století a dnes rozptýlených v muzeích i vládních institucích. Komise chce zjistit, jak stát dosud postupoval při prověřování jejich původu a jak řešil případy, u nichž existuje podezření na problematické nabytí.
Sommaruga, která během svého působení ve vládě pomáhala otevírat i další citlivá historická témata, například nucené umisťování dětí do práce na švýcarských farmách, zdůrazňuje, že země by se neměla před nepříjemnými kapitolami vlastních dějin uzavírat. Kolik žádostí nová komise obdrží, zatím není jasné. První dotazy již dostala, skutečný rozsah práce však bude možné lépe odhadnout přibližně za rok. Jejím cílem není pouze rozhodovat o vlastnictví jednotlivých děl, ale také pomoci Švýcarsku systematicky a transparentně řešit otázku kulturního dědictví, jehož původ je spojen s krádežemi, nátlakem či koloniální mocí.