Kanadský premiér Mark Carney oznámil posun v jednáních o nové obchodní dohodě se Spojenými státy.
Po telefonickém rozhovoru s americkým prezidentem Donaldem Trumpem Carneyuvedl, že obě země v následujících týdnech připraví konkrétní podobu vzájemně výhodného ujednání. Oznámení přichází v období amerických voleb do Kongresu, v nichž se obchodní politika administrativy stala jedním z diskutovaných témat. Zatím však není jasné, jaké konkrétní ústupky by nová dohoda obsahovala ani kdy by mohla vstoupit v platnost. Carney hovoří o konstruktivních rozhovorech a společném zájmu na podpoře pracovních míst, dostupnějších cenách a respektování kanadské kultury, jazyků a suverenity. Podle agentury Associated Press ale obě strany teprve hledají základní obrysy budoucího kompromisu. Kanada a Spojené státy patří k nejvíce propojeným ekonomikám světa. Jejich obchodní vztahy zahrnují nejen vývoz a dovoz hotových výrobků, ale také rozsáhlé dodavatelské řetězce v automobilovém průmyslu, energetice, zemědělství nebo zpracovatelském průmyslu. Zboží často několikrát překračuje společnou hranici ještě předtím, než se dostane ke konečnému zákazníkovi.
Právě proto mají zaváděná cla širší dopad, než by naznačovala samotná hodnota zdaněného dovozu. Zvyšují náklady výrobcům, komplikují plánování investic a mohou se postupně promítnout i do cen pro spotřebitele.Napětí se výrazně zvýšilo poté, co se v srpnu 2026 rozpadla jednání o širší obchodní dohodě. Kanada odmítla některé americké požadavky, které podle premiéra Carneyho ohrožovaly její suverenitu, ochranu francouzského jazyka a postavení domácího automobilového průmyslu. Washington následně zavedl padesátiprocentní cla na vybrané kanadské zboží v hodnotě přibližně 20 miliard dolarů. Ottawa odpověděla vlastními odvetnými opatřeními, která se dotkla například oceli, zemědělských výrobků, domácích spotřebičů a průmyslového vybavení.
Podle analýzy kanadského parlamentního rozpočtového úřadu zvýšila opatření zavedená od června 2026 váženou průměrnou efektivní celní sazbu na kanadský dovoz do USA z 5,3 na 7,7 procenta. Odpovídající sazba na americké zboží dovážené do Kanady vzrostla z 1,6 na 3 procenta. Úřad zároveň odhaduje, že souhrn obchodních opatření zavedených od počátku roku 2025 může během pěti let snížit úroveň kanadského reálného HDP o 1,4 procenta ve srovnání se scénářem bez těchto opatření. Jde o modelový odhad, nikoli o již naměřenou ztrátu. Načasování Carneyho oznámení není bez významu. Američané 3. listopadu rozhodují o novém složení Kongresu a obchodní konflikt s Kanadou se stal tématem zejména v některých státech na severu USA. Patří mezi ně Michigan a Maine, kde místní podniky a výrobci pociťují dopady cel a kde se jejich důsledky promítají také do politické debaty. V Michiganu je zvlášť důležitý automobilový průmysl, jehož výroba je úzce propojena s kanadskými dodavateli. Obchodní bariéry tak mohou zasáhnout nejen kanadské firmy, ale také americké zaměstnavatele a pracovníky.
Podle agentury AP někteří republikánští kandidáti čelí tlaku, aby se zasadili o zmírnění obchodního sporu.Pro Trumpovu administrativu tak nejde pouze o vyjednávání se zahraničním partnerem. Její celní politika má také domácí politické důsledky. Zda se však nedělní oznámení promítne do volebního rozhodování, nelze předem spolehlivě určit. Carney navíc ještě 28. října uvedl, že Kanada není připravena uzavřít dohodu před americkými volbami. Nynější vyjádření proto představuje především signál, že jednání pokračují a že se obě strany chtějí pokusit o dohodu v následujících týdnech.
Současně s vyjednáváním s Washingtonem se kanadská vláda snaží snížit závislost země na americkém trhu. Spojené státy zůstávají jejím nejvýznamnějším obchodním partnerem a podle údajů citovaných agenturou AP směřovalo v roce 2025 do USA přibližně 71,7 procenta kanadského vývozu zboží. Taková koncentrace představuje pro Kanadu značné riziko v situaci, kdy se obchodní pravidla mohou rychle měnit v závislosti na rozhodnutích americké administrativy. Carney proto podporuje rozšiřování obchodních vztahů s dalšími regiony. Jedním z důležitých směrů je Evropská unie. Na konci října se v Montrealu uskutečnil kanadsko-evropský summit, na němž obě strany oznámily záměr vytvořit širší partnerství zaměřené na obchod, bezpečnost, energetiku, kritické suroviny, technologie a výzkum.Diskutovala se také možnost, aby Kanada získala zvláštní postavení označované jako „přidružený člen“ Evropské unie. Tento pojem však zatím nemá v právu EU ustálený význam a v členských státech vyvolal rozpory. Ze společného prohlášení ze summitu nakonec označení vypadlo. Carney tak usiluje o dvě věci současně: zachovat co nejvýhodnější přístup na americký trh a rozšířit možnosti spolupráce s dalšími ekonomickými partnery. Nejde nutně o protichůdné strategie. Kanada potřebuje stabilní vztahy se svým nejbližším sousedem, zároveň však nechce, aby její hospodářská budoucnost závisela téměř výhradně na rozhodnutích Washingtonu.
Současný spor se odehrává v době, kdy se přehodnocuje také širší obchodní rámec mezi Kanadou, Spojenými státy a Mexikem. Dohoda známá pod zkratkou CUSMA, v USA označovaná jako USMCA a v minulosti navazující na NAFTA, vstoupila v platnost v roce 2020. V červenci 2026 proběhlo její první společné přezkoumání.Toto přezkoumání není automatickým koncem dohody. Jeho smyslem je posoudit, jak funguje, a rozhodnout o případném prodloužení či úpravách. Spojené státy však v červenci odmítly její prodloužení v dosavadní podobě a oznámily, že chtějí dále jednat o jejích nedostatcích a obchodních nerovnováhách. Dohoda přitom zůstává v platnosti a její současný rámec počítá s možností dalšího prodloužení.
Výsledek současných rozhovorů tak může ovlivnit nejen bilaterální vztahy mezi Ottawou a Washingtonem, ale i další podobu severoamerického obchodního prostoru. Pro Kanadu bude zásadní, zda se podaří obnovit předvídatelnost pravidel, na kterých stojí její exportně orientovaná ekonomika. Pro Spojené státy zase zůstává důležité, jak vyvážit požadavky na ochranu domácího průmyslu s potřebou zachovat fungující dodavatelské řetězce. Nedělní oznámení Marka Carneyho proto zatím nelze považovat za konec obchodního konfliktu. Je spíše známkou obnovené ochoty jednat po měsících sporů a vzájemných celních opatření. Rozhodující bude až konkrétní obsah případné dohody: zda přinese skutečné snížení obchodních bariér, jak vyřeší sporné požadavky Washingtonu a zda bude respektovat kanadské priority. Do té doby zůstává obchodní vztah dvou sousedních zemí významným zdrojem nejistoty pro firmy i domácnosti na obou stranách hranice.