Přečetli jsme: Strategické cvičení ruské armády Zapad-2017 vzbudilo velký zájem v západních médiích a mezi odborníky. Hlas ukrajinisty Andrew Wilsona patří k těm, kdo v plánovaném a rotačním cvičení vidí hrozbu skutečné realizace scénáře – konkrétně okupace Běloruska Ruskem.
Britský ukrajinista Andrew Wilson komentuje pro časopis Foreign Policy bělorusko-ruské vztahy v kontextu probíhajícího strategického vojenského cvičení Zapad-2017. Podle Wilsona se tato cvičení konala i v minulosti, ale scénář toho letošního je dobré podtrhnout.
Motivačním scénářem je imaginární invaze do Běloruska, kterou mají provádět extremisté se zahraniční podporou. Jedním z fiktivních nepřátel je Vesbaria, která podle Wilsona nápadně připomíná Litvu a druhým je fiktivní Lubenia – což připomíná Polsko. Rusko prý jako obvykle bude v rámci cvičení provokovat na hranicích s Polskem a Litvou a celkově zaujme pasivně-agresivní postoj, který bude vypadat spíš jako invaze Západu než naopak.
Specifický zájem si zaslouží, že část cvičení se koná v Bělorusku, kde z toho nejsou všichni nadšení. Konkrétně se cvičení pořádá na severozápadě země, která hraje roli fiktivního státu Vejšnorie. Historicky je to oblast dnešního Běloruska, kde se na začátku 20. století střetávali Litevci, Poláci a židé s Bělorusy – všichni pro sebe požadovali starou carskou provincii Vilna.
Ze severozápadu země také pocházel hlavní nacionalistický rival Lukašenka ve volbách v roce 1994 Zianon Paznjak. Zapad-2017 je zaměřený na vnitřního nepřítele, stejně jako na vnějšího, myslí si Wilson.
Předehra pro něco víc?
Wilson je dále toho názoru, že ruská vojenská cvičení mají tendenci se stát skutečností. Cvičení Kavkaz-2008 bylo podle něj předehrou pro invazi do Gruzie, Zapad-2013 potom předehrou pro akce proti Ukrajině. Nejznámější cvičení v roce 1983 mělo zastrašit hnutí Solidarity v sousedním Polsku (Wilson nerozlišuje v textu mezi SSSR a Ruskem – pozn. redakce). Dnes tu jsou obavy, že Rusko prostřednictvím cvičení okupuje Bělorusku. Oficiální číslo 12 700 vojáků k tomu nestačí, ale odhady jsou prý 10 x větší.
Další sousedé mají také obavy. NATO nyní umísťuje nové jednotky v Pobaltí a v Polsku a Ukrajina nevylučuje, že se jedná o cestu k vojenské invazi, a to také na území Ukrajiny.
Nejvíc je v centru zájmu ale Bělorusko, které by měl Západ začít chápat jako stále méně ochotného spojence Ruska, nikoliv jako válčící stranu. Vztahy mezi Minskem a Moskvou se od roku 2014 zhoršují, zatímco Alexandra Lukašenka zajímá stále hlavně jeho vlastní přežití. Ale priorita Běloruska je udržet svou suverenitu.
Jenže jsou tu stále pevná spojení s Ruskem. Lukašenko se v ukrajinské krizi snažil neutrálně manévrovat, Minsk hostí minský mírový proces a Bělorusko nepodpořilo Rusko v případě operací v Krymu a na východě Ukrajiny.
Vedle toho se Lukašenkův Minsk snažil o balancování ruského vlivu spoluprací se Západem i za cenu některých ústupků vůči opozici. Posílila se spolupráce v rámci Východního partnerství a dalších západních institucí. Lukašenko učinil také kroky k lehké bělorusifikaci, dokonce sám pronesl veřejné projevy v běloruském jazyce. Minsk odmítl být součást “ruského světa” a sáhl po přepsání učebnic apod. Vedle toho se novým heslem Běloruska stalo slovo “mír”.
Jsou tu ale obavy Lukašenka před ukrajinským scénářem, i když Bělorusko se vyhnulo v uplynulých letech extrémním případům sociální dislokace, korupce a oligarchie, typické pro Rusko a Ukrajinu. Ekonomika rostla do roku 2008 solidně, ale pak se dostavily problémy (HDP propadl v roce 2015 o 3,9 %, v roce 2016 o 2,6 %). Tajemství úspěchu byly ruské subsidie, hlavně plyn a ropa. Ale díky sankcím si už Rusko nemohlo dovolit být velkorysé.
Tohle všechno narušilo sociální smlouvu režimu. Došlo k propadu, kolapsu migrantské práce v Rusku a ke vzniku dvou Bělorusek – Minsku s jeho boomem v IT technologiích a regionů, kde se průměrné mzdy pohybují kolem 150 dolarů. To vyústilo v regionální a sociálně motivované protesty, zatímco Rusko bylo stále méně nakloněné tomu dát Bělorusku podporu – odsud plynul několikaměsíční spor kolem ceny ruského plynu ze začátku tohoto roku.
Naposledy ruská strana navrhla, aby běloruské vývozy ropných produktů vedly přes ruské (a nikoliv baltské) přístavy. Putin osobně zastával celou dobu umírněný postoj vůči Minsku, ale ruským nacionalistům kritickým k Lukašenkovi se dostalo dost prostoru v ruských médiích.
Úkoly pro Západ
Jak by měl Západ reagovat? Měl by tu být pohotovostní plán v případě, že by ruské jednotky zůstaly na území Běloruska. Západ by měl být lépe připraven než na Ukrajině v roce 2014 na to postavit se fake scénářům nebo vymyšleným důvodům, proč by měly na Bělorusku zůstat.
V delší perspektivě by si měl Západ pamatovat, že podpora diktátorů v zájmech Realpolitiky nedopadá vždycky dobře. Jakkoliv se Lukašenko snaží o vyrovnanou zahraniční politiku, tu domácí neliberalizoval. Ale Bělorusko se musí změnit, míní Wilson, ekonomický model je neudržitelný a bezpečnostní strategie extrémně citlivá. Západ by měl podporovat Bělorusku v malinkých krocích směrem k reformám a skutečné suverenitě a také podpořit Rusko v tom, aby nereagovalo přehnaně na takové změny, ale aby na ně bylo připraveno.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Vitaly V. Kuzmin – http://www.vitalykuzmin.net/Military/4th-Kantemirovskaya-Tank-Division-Open-Day-Part2/, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=60733707