Výsledky voleb jako mediální produkt

Petr Žantovský zhodnotil letošní volby z hlediska práce českých médií hlavního proudu.

Letošní volby do Poslanecké sněmovny měly dva vítěze. Jednak podle očekávání hnutí ANO Andreje Babiše, jednak hromadné sdělovací prostředky. Čas ukáže, jak první z vítězů dokáže se svým výsledkem naložit, je ale už dnes nad slunce jasné, že ono „mediální vítězství“ je vítězstvím Pyrrhovým.

Oč se vlastně většina médií, zejména těch tzv. mainstreamových, před volbami snažila? Snížit volební šance právě Babišovi. Proč to média a novináři činili, je zřejmé rovněž. Srdce (a nejspíše i peněženky) mnoha našich žurnalistů bijí dlouhodobě na straně subjektů jako je TOP 09. Velká část našich novinářů je takzvaně proevropská, rozuměj: zastává názor, že je třeba vlézt bruselské administrativě pod sukni a nevystrkovat odtamtud nos, a s tím se obvykle druží i postoj ke geopolitickým otázkám. Dlouhý čas to měli naši mediální borci jednoduché: z Washingtonu přišel pokyn, jak myslet, mluvit a psát, a bylo tedy čeho se držet. Označil se společný nepřítel (třeba Rusko), a bylo vymalováno.

Černobílý svět je našim médiím dlouhodobě vlastní. Dobro a zlo, pravda a lež, láska a nenávist. Hlavně si neklást komplikovanější otázky a nemít pochybnosti, toť denní chléb průměrného českého médiusa. Myšlení totiž je pracné a s nejistým profánním výsledkem, kdežto papouškování bezpracně vynáší. Mnozí o tom vědí své už z časů před listopadem, jen ten společný nepřítel dlel tehdy na opačné straně světa než dnes. Jinak mnoho rozdílů nenajdete.

Pokud tedy zazní náležitě triviální, i tomu poslednímu kandrdasovi v redakci srozumitelný a hlavně jednoznačně hodnotově polarizovaný mediální refrén, můžete vzít jed na to, že ho všude brzy bude plno. To bylo konečně velmi dobře patrné před mnoha našimi volbami, nejen těmi aktuálními – o mediálních kánonech volební minulosti jsme zde zveřejnili nadvakrát rozsáhlou analýzu; zdezde.

Letošní úkol dne tedy zněl: zničit Babiše. Proč? Protože má na své straně velkou část veřejnosti, (mediálním mainstreamem) nenáviděného prezidenta – a za sebou relativně přehledné výsledky hospodaření. Navíc se dopouští té kardinální chyby, že nám, Velkým Českým Novinářům, nedostatečně podlézá a pochlebuje, neřídí se našimi radami, a vůbec se chová až nezpůsobně samostatně. S takovými je třeba zúčtovat, a v minulosti to média předvedla na jiných podobně nezvladatelných postavách – třeba Klausovi a Zemanovi. Že se z obou poté staly hlavy státu? Inu, chybička se vloudí.

Mediální kopance, které obdržel před volbami Andrej Babiš, způsobily ale pravý opak, než zamýšlely. Babiše osobně posilovaly; je totiž extrémně tvrdohlavý, a když se naštve, je jen o řád urputnější a vytrvalejší – s tím novináři nepočítali, sami jsou z jiného těsta – mazlavého, přilnavého, tvárného, poddajného. Každý další mediální (a samozřejmě politický, zejména Lidovým domem vyfabrikovaný) útok navíc Babiše (možná až nezaslouženě) glorifikoval. V očích mnoha voličů z něj činil jakéhosi Jánošíka, který mocným šlápl na kuří oko, a za to bude odměněn sympatií a volebním lístkem do urny. Tato kýčovitě barvotisková představa Babiše s fujarou a valaškou je ale plodem jen a výlučně mediálním. Ta nápadně přepálená snaha dostat Babiše na kolena se nakonec jeho politickým i mediálním odpůrcům vrátila jako bumerang. Jen s vyšší rotační silou.

Takže platí to, co kdykoli předtím: mediální přízeň je polibkem smrti – TOP 09, lidovci a Starostové díky němu málem skončili mimo Sněmovnu, a i za dnešního stavu v ní budou jen v roli statistů a kašpárků, Sobotkovi socialisté se nezadržitelně blíží smetišti dějin a Bartošovi Piráti zatím ještě ani sami asi nevědí, co všechno je s jejich nečekaně vysokými procenty čeká. Není vyloučeno, že jakmile se ocitnou v mlýnici parlamentní rutiny a zákulisních kšeftů, stanou se z pirátů rázem korzáři Jejího Veličenstva, abychom užili srozumitelnou historickou metaforu.

Takže skutečným výsledkem mediální píle byl nezadržitelný vzestup Andreje Babiše, provázený jakýmsi vedlejším efektem v podobě úspěchu Tomia Okamury, který kanalizoval hlasy protestní a nespokojené. A že ke spokojenosti v posledních letech vskutku nebylo mnoho důvodů. A abychom nezapomněli – též revitalizace ODS, strany, která rovněž nepatřívala nikdy k favoritům českých médií.

Jsem přesvědčen, že tento výsledek je pravým opakem tužeb našich novinářů. Ale jak píše Kurt Vonnegut v Jatkách č. 5, „tak to chodí“.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.