Vraždy novinářů v postsovětském prostoru vypovídají o vratké státnosti

Vražda (zinscenovaná) Arkadije Babčenka se opět stala předmětem propagandistické války mezi Ukrajinou a Ruskem. Zabíjení novinářů obecně ale svědčí o vratné státnosti a neúplných institucích státu v celém postsovětském prostoru.

Redakční komentář ruských internetových novin Gazeta.ru se zastavil nad (jak se následně zjistilo, zinscenovanou – pozn. redakce) vraždou ruského novináře na Ukrajině a vyjádřil se k otázce bezpečnosti novinářů v postsovětském prostoru. Hrůza z nekončící vlny vražd novinářů na Ukrajině spočívá v tom, že každý takový případ se ve skutečnosti nevyšetří, ale stává se předmětem propagandistické války, píše deník na úvod. V dnešní situaci se novináři stávají nejen štvanou zvěří, ale také objektem nekončících politických spekulací. A uprostřed takových spekulací se ztrácí jedna pravda – za slova se nemůže trestat.

(Tento text jsme připravili před tím, než se objevila informace o tom, že k vraždě nedošlo. Publikujeme přesto jako ukázku ruského pohledu na problém, který Babčenkovu kauzu přesahuje. – pozn. redakce)

Ruského novináře Arkadije Babčenka zabili v Kyjevě střelbou do zad. Je ještě horší, když zabijí někoho, kdo prošel skutečnou válkou, ve které se opravdu zabíjí. Jedna věc je, když novináři zahynou uprostřed bojů, to je smutná strana novinářské profese. Jinak tomu ale je, když jsou zabíjeni v časech míru. Zabíjet lidi za slova je, míní komentář, jedním z nejhorších projevů lidské podlosti.

Do Kyjeva se Babčenko přestěhoval v únoru 2017 a svoje rozhodnutí vysvětlil tím, že v Rusku čelí vyhrožování, se kterým se na policii neobrátil. Krátce po jeho smrti se politici Ruska a Ukrajiny začali navzájem obviňovat. Ukrajinská strana pak obvinila ruské zpravodajské služby. Podle této logiky Babčenko neskrýval svoje politické názory, které byly kritické k ruské vládě, a také ostře kritizoval ruský národ s tím, že Rusko nemá občanský národ.

V Rusku zase připomenuli další vraždy novinářů na Ukrajině. Případy Pavla Šeremetěva a Olesja Buziny. Vedle toho byl v Kyjevě zabit také bývalý poslanec Ruska Děnis Voreněnkov. Putinův mluvčí Peskov nazval naznačování, že za vraždou Babčenka je Rusko za „vrchol cynismu“.

Vraždy novinářů odstraňují poslední morální tabu, míní dále Gazeta.ru. A jak se zdá, tato tabu jsou už rozvolněna. Na Ukrajině se „cizí“ slova vytlačují z informačního pole Ukrajiny všemi možnými způsoby – zatčením představitele RIA na Ukrajině, zablokováním ruských webů a televizních kanálů, zákazem knih v ruském jazyku. A mluvit v takovém kontextu o svobodě slova je vrchol cynismu.

Novinář Babčenko nemohl nijak ovlivnit vývoj konfliktu na Ukrajině, nemohl ovlivnit ani politické názory většiny Rusů nebo Ukrajinců. Hovory o tom, pro koho byla vražda výhodná, jsou nesmyslné.

Na prvním místě, život mu to už nevrátí. Na druhém místě je nutné zjistit pravdu, vyšetřit případ, a ne ho využívat pro politicky výhodné verze jedné nebo druhé strany. Nicméně zjistit pravdu se nejspíš nepovede. Vyšetřování se vede na Ukrajině i v Rusku a obě strany se už začaly obviňovat z toho, že nejsou objektivní. Místo toho, aby se Ukrajina a Rusko takto dohadovaly, měly by se obě země domluvit na garancích pro bezpečnost žurnalistů v časech a podmínkách míru.

Obě země patří od 90. let k zemím, kde je vysoký počet vražd novinářů. Je také možné říci, že na Ukrajině pokračuje nepořádek 90. let i nyní. Se změnou po roce 2014 se situace ještě zhoršila a každý takový případ se stává běžnou součástí nevyhlášené války mezi oběma zeměmi a ne jako zločin vůči konkrétnímu člověku.

Už jsme unavení z toho, že pohřbíváme naše kolegy, píše redakce Gazety.ru. Mluvení o svobodě slova a demokratických principech nemá smysl v kontextu, kdy novináře za jejich práci zabíjejí a vinící nejsou potrestáni.

Mezi zeměmi mohou být jakékoliv vztahy, ale každý stát v dnešním čase má povinnost garantovat bezpečnou práci pro novináře – to je minimální indikátor životaschopnosti státních institucí. Zabití Arkadije Babčenka bylo podle Gazety.ru výstřelem do zad státnosti.  A dokud k tomu bude na postsovětském prostoru docházet, nelze mluvit normálních státech. Novinařina je nebezpečná profese, ale její nebezpečí plyne právě z neúplností státních institucí. Ale také z toho, že politici jsou ochotni novináře využívat ve svých tvrdých a nelidských politických hrách.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.