Ve hře je nejen tichá dohoda s čínskou firmou ZTE, ale také Trumpovy možnosti formulovat samostatně zahraniční politiku.
Trumpovu zahraniční politiku dělí od politiky jeho předchůdců otázka změny režimu, píše Spengler pro Asia Times. Od roku 1989 americká zahraniční politika směřovala k zavedení liberální demokracie jako součásti „konce dějin“ všude po světě. Trump naopak staví na první místo americké zájmy a je ochoten uzavřít dohody, které posílí postavení Číny, Ruska nebo Severní Koreje. Tam, kde je to v americkém zájmu.
Nyní se neo-konzervativní senátoři – John McCain, Macro Rubio a Lindsey Graham – pokouší zničit těžce doladěný kompromis s Čínou, který se týká společnosti ZTE.
Americká diplomacie dosáhla historického úspěchu singapurským summitem se Severní Koreou, míní dále Spengler. Severní Koreji nabídla politickou legitimitu pro Kim Čong-una a perspektivu kontinuity režimu výměnou za jaderné zbraně. V pozadí byla spíše tradiční diplomacie s konzultacemi mezi spojenci, komunikace s druhou stranou prostřednictvím postranních kanálů atp.
Korejská dohoda se ale týkala také tichých dohod s Čínou v oblasti obchodu. Došlo k ukončení dubnového zákazu pro telekomunikační společnost ZTE, který byl americkou odvetou za to, že ZTE pokračuje v obchodování s Íránem. Díky Trumpově iniciativě byl zákaz nahrazen 1,9 miliardovou pokutou, změnou ve vedení společnosti a také zavedením kontroly nad společností, která odpovídá americkým požadavkům. Tato tichá dohoda byla bezprecedentní, ale přijatelná pro obě strany.
Americký Senát se nyní snaží o sabotáž dohody tím, že požaduje zákaz prodeje čipů pro ZTE na základě zákona o národní bezpečnosti USA. K neo-konzervativním senátorům se přidali i někteří demokraté a také – překvapivě – několik senátorů, kteří Trumpa podporovali, například Tom Cotton za Republikánskou stranu. V jejich čele stojí Marco Rubio, který kandidoval proti Trumpovi a je toho názoru, že cílem zahraniční politiky USA má být porážka autoritářských režimů ve světě.
Také někteří poradci Donalda Trumpa jsou přesvědčeni, že likvidace společnosti ZTE by destabilizovala režim prezidenta Si Ťin-pchinga. Není tedy překvapením, že jeden z analytiků, kteří již dlouho předjímají kolaps Číny, Trumpa kritizoval, že v případě ZTE kapituloval před čínskými požadavky. Takový názor, píše Spengler, je iluze podobná už skoro třicetiletému čekání na konec čínského režimu, který měl nastat s koncem komunismu v roce 1989.
Stížnosti americké zahraničněpolitické elity, že Trump je hrubý a nesofistikovaný, obsahují perverzní prvek pravdy. Přesvědčit sám sebe, že americká demokracie je všelékem na problémy světa, vyžaduje velké intelektuální úsilí – zahraničněpolitický establishment není hloupý, je jen psychotický, myslí si Spengler.
V Bílém domě i mezi Trumpovými spojenci v Senátu už panuje názor, že případné kroky proti dohodě s ZTE povedou k tomu, že prezidentovi bude odňata kontrola nad zahraniční politikou. Pokud se Senátu povede zákon proti ZTE prosadit, prezident ho nebude moci vetovat a v Pekingu dojdou k názoru, že Trump ztratil kontrolu nad zahraniční politikou. Peking pak bude konfrontovat protivníka, který nedokázal prosadit konkrétní politické cíle, ale směřuje k politice změny režimu. Odpovědí pak podle Spenglera bude nahrazení dovozu čipů do Číny domácí produkcí, což je obchod v objemu 220 miliard dolarů ročně. Svět nebude svědkem obchodní války, ale narušení globálního dodavatelského řetězce, dislokace v obchodě s technologiemi, cenových šoků a návratu k národní autarkii v řadě hospodářských politik. Dojde k nárůstu strategického napětí na světě.
Bylo těžké si představit hloupější americkou iniciativu, než vývoz demokracie do Iráku. Tohle ale bude ta nejpitomější věc, kterou kdy Amerika udělala, uzavírá Spengler.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.