Zdeněk Vopat polemizuje s nápadem prezidenta Zemana, aby si lidé, kteří nemají na vlastní bydlení, našli druhou práci. Slib být prezidentem dolních 10 milionů už neplatí?
Ve svém pravidelném čtvrtečním rozhovoru s ředitelem televize Barrandov se prezident republiky Miloš Zeman minulý týden vyjádřil mimo jiné k názorům, že vlastní bydlení se stává pro mnohé občany nedostupným. Miloš Zeman označil tento pohled za pragocentrický, neboť ve vzdálenějších regiónech, například v severních Čechách je vlastní bydlení mnohem dostupnější. Zároveň doporučil občanům, aby si případně našli druhou práci. Prezident republiky rovněž vyzdvihl skutečnost, že vysoké ceny bydlení v Praze mohou sloužit jakožto určitá regulace přílivu obyvatel z jiných regiónů do Prahy.
Je skutečně ironií, že se Miloš Zeman neřídil vlastní radou. Po odchodu do „důchodu“ na Vysočině začal velmi brzy usilovat o návrat do Prahy, tentokrát jako prezident republiky. Výše zmíněné rady prezidenta republiky ostře kontrastují s jeho závazkem z roku 2013, kdy ve svém povolebním projevu tvrdil, že chce být prezidentem dolních deseti miliónů občanů. Ten, kdo by očekával od člověka, který byl dlouhá léta předsedou „levicové“ sociálně demokratické strany, že bude hájit zájmy pracujících občanů, aby dostávali takovou mzdu, která jim zajistí možnost bydlet v jakékoliv části naší země, by se hluboce mýlil. Od levicového politika by se dalo očekávat, že bude prosazovat, aby pracující dostávali důstojnou mzdu, která by jim umožnila žít důstojný život. Místo toho se od Miloše Zemana dozvídáme, že si občan má najít „druhou práci“, což vzhledem k tomu, že například mnozí zaměstnanci v určitých obdobích roku musí pracovat přesčas, je velmi těžko realizovatelné. Můžeme samozřejmě hovořit o tom, že práce napomáhá k rozvoji a kultivaci osobnosti. To je ovšem pravda pouze v případě, kdy si jednotlivec svoji práci svobodně vybral.
Bohužel mnozí lidé vykonávají svoji práci nikoliv proto, že by jim dovolovala možnost osobního rozvoje, ale proto, že jim primárně zajišťuje určitý příjem, který mohou použít na zajištění svých základních potřeb a prožití důstojného života. Občané by neměli být doháněni k tomu, aby si našli druhou nebo i třetí práci. Cílem jednotlivce by totiž mělo být život prožít, a nikoliv se upracovat k smrti.