Úspěch pravicových populistů je následkem zanedbané integrační politiky.
Úspěchy pravicových populistů v Evropě trvají už nějakou dobu, nyní dostihly i Švédsko, píše pro Kurier Konrad Kramar.
Jak je možné, že tak ekonomicky úspěšný stát, který už přísně kontroluje přistěhovalectví, zažije kampaň, v níž zcela dominuje téma cizinců? Švédští demokraté dobře využili nálady v zemi. Vynořili se zprava a apelují na strachy a hlavní principy, které jsou ve skandinávském státu blahobytu tak hluboce ukotveny: každý stojí za společností a státem, a na oplátku ty zase stojí za každým jednotlivcem.
Je nesporné, píše Kramar, že země jako Švédsko potřebují přistěhovalectví a mají na něj i kapacity. Jenže integrace byla podceněna a nyní jsou vidět ty známé důsledky, vznikají ghetta, přistěhovalci trvají na sociálních rituálech své země původu, roste rasismus.
Rozpolcenost společnosti se stává existenční otázkou evropského sociálního státu. Integrace dle jasných pravidel, o kterých se nemá vyjednávat, to je nutnost. Jen tak se dá zajistit koheze společnosti, tvrdí Kramar.
Pro pravicové populisty, zakončuje autor, jsou nejatraktivnější ti občané, kteří se definují přes svou sociální skupinu a přes hrozivého nepřítele. Slib návratu do blažené minulosti reflektuje strach občanů, kteří se ve své vlastní společnosti už necítí doma.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.