Nová dohoda s Mexikem je významná tím, že ukazuje, co asi tak Trump požaduje od obchodních partnerů.
Pokrok ve vyjednávání dohody NAFTA spustil další vychloubání amerického prezidenta, píše článek časopisu The Economist (vydání 01/09/2018). Začalo to bilaterálním jednáním s Mexikem, spěch je v tomto případě dán tím, že dosluhující prezident Enrique Peña Nieto chce podepsat dohodu do 1. prosince, než do úřadu nastoupí kovaný levičák Andrés Manuel López Obrador.
Kanada ovšem dohodu ještě nemá a Donald Trump se nechal slyšet, že klidně bude pokračovat bez ní a ještě uvalí cla na kanadská auta, když nebude akceptovat jeho podmínky.
Prozatímní ujednání operuje s doložkou „sunset“, tedy po šesti letech bude dohoda revidována a po deseti zrušena, když se strany nedohodnou na pokračování. Dokud bude dohoda platit, bude revidována průběžně každých šest let, což má zabránit, jak říká Trump, nerovnováhám, které se nakupily ke škodě USA.
Trumpova stopa je dobře vidět v případě nových pravidel týkajících se původu aut. Trumpovi vadil bilaterální deficit s Mexikem právě u této položky. The Economist uvádí, že změna dohody je pozoruhodná tím, že byly začleněny nové restrikce a podmínky se zpřísňují. Mexičané souhlasili s vyšším stropem automobilivoých součástek vyrobených v regionu Severní Ameriky (číslo se zvedlo z 62 % na 75 %) i s odstraněním dalších výjimek. Je také velmi neobvyklé, uvádí The Economist, že je stanoven minimální objem produkce vyrobené pracovníky, jejichž plat bude nejméně 16 dolarů za hodinu (zatímco ten mexický nyní činí 2,30 dolarů v průměru). To vše by mělo vést k přesunu výroby do USA.
Ať už se Kanada přidá či ne, uvádí The Economist, dohoda s Mexikem je významná tím, že ukazuje, co asi tak Trump požaduje od obchodních partnerů. Taková trumpovská dohoda obsahuje hlavně hrozby v nadměrném množství. Je to mix „cukrátek“ pro levici i pro byznys, zvýšené nejistoty pro firmy a opravdu tvrdé ruky.
Trump říká, že dohoda bude zahrnovat vymahatelná pracovní práva a standardy, na jejichž absenci si v minulosti stěžovaly odbory. Pro byznys je tu zase ochrana pro speciální léky a také rozšíření copyrightu na 70 let.
Ať už se výroba přesune do USA, ať výrobci aut budou raději některé součástky dovážet a platit za ně clo, spotřebitelé asi zaplatí víc.
Nejvýraznějším znakem Trumpovy dohody je neustálé šikanování a vyhrožování. Dohody se dodržují, píše The Economist, protože strany se tak dohodly a mají zájem na jejich trvání. Jenže tahle dohoda drží pohromadě jen hrozbami.
Některé tyto znaky asi uspokojí americké voliče, kteří mají z obchodních dohod obavy. Je to možná i lepší než žádná dohoda. Ale způsob, kterým byla jednání vedena, diskrepance mezi tím, co bylo slíbeno a pravděpodobnou realitou, zadělává na velké problémy v budoucnu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.