Je mi čtyřicet a mám dvě děti.
Ještě malé.
Když postavím je vedle sebe,
vždy obejmu je kolem ramen.
Jedno zleva, druhé zprava.
To stojím pevně, šťastně, nezdolně.
A teď si něco zkuste.
Hypotéku, daně, divoké saně.
Čekám tu na ně.
Neprojdou!
To je ta síla člověčí,
co dává důvěru a bezpečí.
Smysl všemu největší.
Co po nás zůstává,
když čas se naplní k poslednímu zvonění.