Nová dohoda mezi Francií a Německem je především rétorické cvičení. Novým motorem integrace není.
Financial Times se věnují nové smlouvě mezi Francií a Německem.
Nová smlouva mezi Německem a Francií podepsaná v Cáchách určitě vyvolá rétorická cvičení na téma prohlubujících se vazeb mezi oběma zeměmi. Financial Times ovšem tvrdí, že ti, kteří v této smlouvě chtěli vidět nový motor evropské integrace, budou zklamáni.
Jedná se o čirou symboliku na ose Macron – Merkelová. Vztah, který měl „restartovat“ Evropu, byl provázen odlišnými očekáváními, řadou zklamání i vzájemným napětím. Analytici, které oslovily FT, dokonce tvrdí, že ve smlouvě není nic nového, nic, co by vedlo ke změně dosavadního statu quo.
Emmanuel Macron usiloval o novou verzi smlouvy mezi Charlesem de Gaullem a Konradem Adenauerem z roku 1963, která symbolizovala francouzsko-německé usmíření – francouzský prezident si přál, aby se tato nová smlouva stala vzorem integrace pro další země EU.
Původní reakce kancléřky Angely Merkelové byla pozitivní, jenže od roku 2017, kdy nápad poprvé zazněl, se situace pro oba státníky dramaticky změnila. Merkelová musela odejít z čela CDU a Macron čelí protestům Žlutých vest.
Ani evropský kontext velkým reformám nepřeje, tvrdí FT. Možný Brexit bez dohody, neliberální demokracie v Polsku a Maďarsku a populisté v Itálii.
Od Macronova velkolepého projevu na Sorbonně musel francouzský prezident své plány pro EU neustále zmenšovat, jeho idea rozpočtu eurozóny narazila na tvrdý německý odpor.
Smlouva mezi Německem a Francií je nakonec jen málo ambiciózní, hodnotí FT. Jedná se prý o shodu na nejmenším společném jmenovateli. Podporovatelé smlouvy přesto tvrdí, že se jedná o velký krok. Slibuje se spolupráce v oblasti zahraniční a obranné politiky, dokonce má vzniknout francouzsko-německá obranná a bezpečnostní rada, dalšími prvky smlouvy jsou vojenská spolupráce i větší koordinace v rámci OSN, Francie bude Německu pomáhat, aby se stalo stálým členem Rady bezpečnosti.
Společná obranná rada přitom může být pro další země EU návodem, jak postupovat. Smlouva se také zaobírá příhraničními regiony, opět s důrazem na snazší život občanů a lepší spolupráci.
Je to asi maximum možného, přiznávají FT. Společná migrační politika by narazila na odpor východoevropských zemí, zatímco francouzská ekonomická politika je odmítána fiskálními jestřáby.
Příhraniční regiony se mohou zdát příliš malým tématem pro smlouvu tohoto významu, ale mohou se stát jakousi laboratoří pro další vývoj EU. V těchto regionech bude možné odchýlit se od národního práva, aby mohly vzniknout společné, například infrastrukturní, projekty.
Marine Le Penová už se nechala slyšet, že dohoda tohoto typu je „zradou“. Tweetovala, že Macron Francii kousek po kousku rozprodává a bere jí suverenitu. FT končí hodnocení dohody tím, že dohoda je symbolická, ale odpor krajní pravice ukazuje, že je dobrým symbolem v časech národního egoismu a fragmentace.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.