Uměleckoprůmyslové muzeum vystavuje

Historička umění Věra Beranová představuje dvě výstavy ze současné nabídky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze prezentuje v historické budově dvě zajímavé výstavy, které mají něco společného a svým způsobem přitahují podobné publikum. Na první pohled je zřejmé, že to jsou především dívky a ženy různého věku, které s obzvláštní pečlivostí procházejí výstavní prostory.

Jedna z výstav je nazvaná poněkud netradičně, ale přesto velmi výstižně: Šílený hedvábník, i když toto označení si vysloužil Zika Ascher jako vynikající sjezdový lyžař třicátých let, stejně tak se hodí i na jeho činnost ve vlastní profesi. Spolu se svou ženou Lídou, nejen že pokračoval v rodinné tradici obchodu s textilním zbožím, ale vybudoval firmu na potisk látek, která brzy získala doslova mezinárodní význam. Výstava sleduje osobní i profesní příběh Ziky a Lídy Ascherových, který se rozvíjel ve svých začátcích v Praze, později po roce 1948 v Londýně a Paříži.

Na rodinný život ve filmových záběrech, který je prezentován na výstavě, vzpomíná i jejich syn. Na léta naplněná pracovním a společenským ruchem, na spolupráci s významnými výtvarníky, jako byli například Henri Matisse, Henry Moore, André Derain a mnoho dalších. Pojetí textilu manželů Ascherových, jeho významu a v podstatě uměleckého poselství, bylo něco naprosto nového. Jednalo se o propojení designu a volného umění. Byla to první takto pojatá kolekce hedvábných šátků a stala se světovým bestsellerem.

Praha se s nimi seznámila na výstavě v Mánesu na konci roku 1947 spolu s tištěným textilem podle návrhů českých výtvarníků. Jejich hedvábné a bavlněné tištěné látky, a další možné typy vlněných tkanin, se staly doslova světovými. Látky firmy Ascher využívaly nejslavnější módní domy francouzské, italské i britské. Jako například Dior, Cardin, Y. S. Laurent, Fabiani a další. Firma Ascher se stala světovým pojmem.

K úspěchu současné výstavy v Umprum muzeu, přispívá nejen výběr exponátů, ale především jejich skvělá prezentace, která má svou nespornou estetickou úroveň. Nejedná se jen o přehlídku výjimečných materiálů, barev, výtvarných návrhů, ale o celkový pohled na výtvarnou kulturu doby. Jistěže znalec, ale také pamětník (spíše snad pamětnice), si určitě uvědomí jedinečnost ascherovských návrhů a v podstatě jejich nadčasovost.

Autorkou koncepce a kurátorkou výstavy je Konstantina Hlaváčková. Autorem architektonického a výtvarného řešení výstavy je Pavel Mrkus. Grafický design: Štěpán Malovec a Kristina Ambrozová. Výstava potrvá do 15. září.

Další výstava, která se setkala a stále setkává s velkým zájmem, připomíná jeden z nejoblíbenějších a nejznámějších módních domů v meziválečném období, salón Hany Podolské. Svým způsobem pokračoval i v následujících letech. Název  výstavy je velmi výstižný: Hana Podolská – Legenda české módy. Jméno Hana Podolská, přesto, že její salón již dávno neexistuje, rezonuje i v naší současnosti.

Modelový dům Hana Podolská vznikl ze skromných podmínek malé krejčovské dílny, postupně se jeho činnost rozšiřovala, až získal prostory v centru Prahy, jako například v Paláci Lucerna nebo Paláci Adriatica. Tento salón oblékal ve své době tu nejvýznamnější klientelu, jako například herečky Růženu Naskovou, Olgu Scheinpflugovou, Jarmilu Kronbauerovou, Růženu Šlemrovou, Jarmilu Novotnou, Natašu Gollovou, Adinu Mandlovou, ale také automobilovou závodnici Elišku Jungovou a tehdejší první dámu Hanu Benešovou, která byla pověstná svou elegancí, vzorově prezentující své společenské postavení.

Nebyla to však jen tato klientela, ale salón Podolská šil i pro střední vrstvy, reagoval na požadavky pracující ženy, na potřeby jejího aktivního společenského života. Hana Podolská byla sama takovýmto typem ženy, výrazně podnikavá, která dovedla vést svůj závod i v různých, méně příznivých dobách. Bylo to období protektorátní, ale také složitá doba po roce 1948. Salón Hany Podolské byl začleněn do národního podniku Módní závody Praha, pod názvem Eva. Zde dále v podstatě pracovala, nejen do roku 1954 – tedy odchodu do důchodu, ale neztrácela kontakt se „svým“ závodem, až do své smrti v roce 1972 v nedožitých dvaadevadesáti letech. Bohužel módní závod Eva zanikl v roce 1991 tak, jako i jiné závody a organizace s dlouholetou domácí tradicí.

Samotná výstava je koncipována velmi zajímavě, a to jak po stránce obsahové, tak i vlastního provedení. Nejsou to jen vkusně prezentované róby, šaty k různým příležitostem, ale i jedinečné látky, různé dokumenty, přehledy, fotografický materiál. Jsou zde také aktivní zóny, ve kterých se především návštěvnice může seznámit s konkrétními materiály, prozkoumat jejich strukturu dotykem, zalistovat v albu, navrhnout vlastní společenský oděv.

Salón Podolská, byl vždy budován na kvalitě krejčovské práce, na orientaci v zahraničních módních trendech, například to byly pařížské vzory, ale také ve vědomém přizpůsobení českému výtvarnému cítění. Součástí výstavy je i filmový medailon, rozhovor, který byl natočen s Hanou Podolskou v šedesátých letech. Vystupuje zde jako velká osobnost, která vždy chápala módu v širších souvislostech a s velikým šarmem o ní dovedla povídat.

Kurátorkou výstavy je Eva Uchalová. Výstava potrvá do 19. května.

Obě výstavy jistě potěší řadu návštěvníků a upozorní na nesporné kvality výtvarné kultury v tom nejširším slova smyslu.

Ilustrační foto: Autor – Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=9858658

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.