Veronika Sušová-Salminen shrnula výsledek druhého kola prezidentských voleb na Ukrajině, ve kterých drtivě vyhrál politický outsider Volodymyr Zelenskij.
Po sečtení 99,09 % hlasů v ukrajinských prezidentských volbách je jasné, že Volodymyr Zelenskij (podle předpokladu) s přehledem vyhrál druhé kolo voleb a bude prezidentem země na dalších pět let. Zelenskij (neboli „Ze“, jak mu kampaň přezdívala) získal rekordní podporu 73,22 %, zatímco jeho konkurent Petro Porošenko, nynější prezident země, získal 24,45 % hlasů. Druhého kola se zúčastnilo celkem 62 % oprávněných voličů, což lze považovat za slušnou účast.
Zelenskij vystřídá současného prezidenta Porošenka, kterému se podobně jako jinému porevolučnímu předchůdci Viktoru Juščenkovi nepodařilo obhájit si před voliči pět let u moci. Jedná se o úkaz, který se jaksi opakuje. Pravda, Porošenko byl o dost úspěšnější – Juščenko v roce 2010 v prvním kole dostal jen 5,45 % hlasů a do druhého se ani nedostal. Nicméně osud obou prezidentů ukazuje na to, jak majdanské revoluce vedou ke zklamání a ke ztrátě podpory. Navíc, problémem Ukrajiny se opakovaně ukázalo následující: revoluce zůstala jen záležitostí převratu, změny vlády, ale ne už otázkou hluboké společenské změny.
Na první pohled je jasné, že Ukrajinci znatelně odmítli politiku, kterou reprezentoval Petro Porošenko v posledních letech, zatímco outsiderovi Zelenskému se povedlo v podstatě sjednotit zemi „proti“ Porošenkovi. Ukrajinští sociologové jednak připomínají, že 40 % voličů Zelenského ho podpořilo „proti“ Porošenkovi, ne pro něj samotného. Vedle toho je jasné, že voliči Zelenského jsou vnitřně značně diferenciovaní, jejich představy a očekávání jsou odlišná. Uspokojit je všechny, je v podstatě nemožné. Tedy, co začalo jako široká podpora, se může rychle vytratit. Ale nepředbíhejme.
Debaty
Posledních 14 dní kampaně druhého kola prezidentských voleb bylo takovou sondou do politické kultury postmajdanské Ukrajiny. Vyvrcholením byla jediná debata obou kandidátů na kyjevském olympijském stadionu v pátek 19. dubna, což bylo jediné místo, kde se oba dva kandidáti skutečně sešli před občany země. Ovšem, formát „debaty“ se rovnal spíše fotbalovému zápasu s neustálým křikem a překřikováním, zatímco obsahem debaty byla vzájemná obvinění a napadání. Diskuze k něčemu podstatnému z programů obou kandidátů se nekonala. Zato byla „debata“ bohatá na emoce – například tehdy, když si oba kandidáti Zelenskij a Porošenko klekli na kolena kvůli ztrátám ve válce na Donbase. Celkově lze konstatovat jedno, něco podobného tu ještě nebylo.
Všechny předešlé a také poslední páteční v televizi (která následovala po té stadionové) nechal Zelenskij Porošenka ve studiích samotného a věnoval se kampani, Porošenko tak měl neobvykle volný prostor k přesvědčování. Podle všeho bez výsledku, protože Zelenskij představoval typově kandidáta, který politické debaty k vítězství vlastně nepotřeboval. Podobně jako místo politických mítinků s voliči vedl volební kampaň pomocí koncertů. Zatímco Porošenko stavěl svoji kampaň na sloganech „Já, nebo Putin“, stál proti němu postdemokratický kandidát „muž bez politické minulosti“, jakým je ve Francii Emmanuel Macron. I za Zelenským, jako za Macronem, stojí přitom mocní tohoto světa…Z tohoto hlediska si Ukrajina nevybrala v Zelenském onoho Porošenkova Putina, ale spíše svého Macrona.
Výsledky
Voličský verdikt byl ve druhém kolem nad slunce jasný. Zelenskij vyhrál s přehledem, podpořila ho až na výjimky celá Ukrajina napříč jejími historicky vzniklými regiony. Porošenko obstál jenom v části západní Ukrajiny, v bývalé Haliči a také mezi zahraničními Ukrajinci. Ve Lvovsku dostal Porošenko kolem 62 % hlasů a byl to jediný jeho úspěch doma. Zelenskij získal největší podporu na jihu a východě: regiony Dněpropetrovska a Doněcka (pod vládní kontrolou) ho podpořily 87 a 86 %, v Luhansku (pod vládní kontrolou) to bylo dokonce 89 %. V Oděském regionu se jednalo o podporu cca 82 %, v Chersonském regionu pak 83 %. Slušně ale Zelenskij skóroval i ve středu země – Černigovský region kolem 77 %, v regionu Čerkassy také kolem 77 %. V hlavním městě Kyjevě byla podpora Zelenského slabší, dělala 60 %, zatímco v Kyjevském regionu nasbíral už o 10 % podpory více. V západních regionech, jako je Rivně nebo Těrnipolský region je ale Zelenského podpora o dost slabší a dělala jenom kolem 60 a těsně nad 50 procent hlasů. Takže tu máme svého druhu novinku: kromě jednoho regionu Zelenskij vyhrál po celé Ukrajině, ale síla podpory se od sebe odlišuje. Stará domajdanská polarizace, kdy proti sobě stáli dva kandidáti a za nimi stály shluky regionů (obvykle západ + střed + Kyjev versus východ a jih) s těsnými výsledky kandidátů už tu do značné míry není. Zelenskij nicméně má sice rekordní ale také různě silnou regionální podporu.
Perspektivy
Volodymyr Zelenskij byl zvolen prezidentem Ukrajiny jako protestní postdemokratický kandidát. Nepolitik, profesí herec s právním vzděláním (které nikdy neprovozoval), ale bez jakýchkoliv zkušeností s politikou, využil svojí popularity a široké nespokojenosti Ukrajinců s vývojem po roce 2014, a volby vyhrál. Nyní před ním stojí další zásadní úkol, který rozhodně o tom, zda jeho angažmá vůbec bude mít smysl, tj., jak silným prezidentem bude.
Zelenskij musí dostat na palubu ukrajinský parlament a mít tak určitou kontrolu nad vládou prostřednictvím prezidentské strany. Ukrajina je parlamentně-prezidentskou republikou, což znamená, že prezident tu má větší pravomoci v oblasti zahraniční politiky a obrany, než má třeba prezident český, ale efektivně vládnout bez parlamentu nemůže. Premiéra vybírá parlament. Zcela zásadní bude to, zda Zelenskij prosadí svoji politickou stranu Sluha národa v následujících parlamentních volbách na podzim. S otazníkem může být i to, zda se nepokusí o rozpuštění současného parlamentu a o předčasné volby, nebo spíš vyčká do řádných voleb na podzim. Připomeňme, že Porošenko šel po svém zvolení touto cestou – tj. v roce 2014 parlament rozpustil a volby na podzim byly předčasné. Ovšem v Zelenského případě je tu jedna formální překážka – musel by nastoupit do úřadu do 27. května, což ovšem bude záviset na oficiálním vyhlášení výsledků druhého kola. Prezidentova inaugurace se koná 30 dní po vyhlášení a potvrzení výsledků a Radu je možné rozpustit jen do 6 měsíců před koncem řádného období. Na možnost rozpuštění to tedy nevypadá.
Pro Zelenského to znamená dostat v parlamentních volbách svoji nově vzniklou politickou stranu Sluha národa do Rady a v době od inaugurace do voleb neučinit nic, co by mohlo voliče od volby strany odradit. Spíš naopak. Podle posledního výzkumu veřejného mínění by Zelenského stranu Sluha národa volilo 13,1 % všech dotázaných, zatímco druhou nejsilnější stranou je Vlast Julie Tymošenkové (8,9 %) a na třetím místě je pak Porošenkův Blok PP s 7,6 % všech dotázaných. Je jasné, že Tymošenková i Porošenko udělají všechno proto, aby v parlamentních volbách posílili.
Jaká mocenská konstelace tedy vznikne v Radě, a jak bude vypadat vláda a možnosti prezidenta prosadit v Radě slibované body programu, určí parlamentní volby. Zelenského předvolební sliby lze přitom považovat za ambiciózní. Nadcházející prezident slíbil restartovat boj s korupcí, což souvisí se slibovanou reformou soudnictví a bezpečnostního aparátu (oba zoufale spojení s korupčními praxemi), slíbil také prosazení zákona o impeachmentu prezidenta a zrušení nedotknutelnosti poslanců či celý balíček zákonů, který posílí přímou demokracii a referenda na Ukrajině. Kromě toho jsou tu i velká očekávání Ukrajinců – jedním z nich je snížení současných komunálních poplatků a dalších život zdražujících kroků Porošenkova období (často spojených s reformami, které Ukrajina nastoupila výměnou za finanční asistenci MMF, či spojených s odchodem od Ruska). V zahraniční politice chce Zelenskij změnit normandský formát jeho rozšířením o USA a Velkou Británii a slíbil, že nepůjde na žádný kompromis s Ruskem ohledně Krymu a Donbasu. Opakovaně také zdůraznil, že bude podporovat evropskou volbu Ukrajiny, která má ve společnosti stále výraznou podporu (49 % je za členství v EU, 27 % nechce Ukrajinu v žádné podobné organizaci, skoro 13 % je pro členství v Celní unii). Vyhlídky na zásadní změnu politiky vůči Rusku považují jak ukrajinští, tak ruští pozorovatelé v daný moment za nepravděpodobnou.
Za podobně nepravděpodobné je v daný moment považována i možnost, že by Petro Porošenko po odchodu z postu prezidenta stanul před soudem, jak to několikrát naznačil během páteční „stadionové“ debaty Zelenskij. Porošenko se těší podpoře západních partnerů, takže by jeho zatčení Zelenskému zřejmě neprospělo při hledání jejich podpory. Navíc, Porošenko sice oznámil, že z politiky neodchází, ale už nyní se stává znovu především jedním z ukrajinských oligarchů s ekonomickou mocí v zemi. A to se na Ukrajině stále počítá. I když tu také platí, že všechno je možné.
Na Zelenského nyní čeká nepochybně zkouška ohněm. Zda a jak v ní obstojí, nebo zda se vydá cestou svého značně nepopulárního francouzského kolegy Emmanuela Macrona ukáží následující týdny a měsíce.
Ilustrační foto: Autor – Адміністрація Президента України, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=78181967