Rozhovor: S europoslancem a kandidátem ČSSD ve volbách do EP Pavlem Pocem jsme mluvili o našem členství v EU, o jeho plusech i mínusech a o tom, jaké změny současná Evropská unie potřebuje.
!Argument: Čeští občané k evropským volbám nechodí v hojném počtu. Čísla jsou dost zarážející 28,32 %, 28,22 % a 18,2 % v uplynulých trojích volbách. To je spíše evropský podprůměr. Jak byste nevoliče přesvědčil, že je důležité, aby se voleb účastnili?
Pavel Poc: Vyjmenoval bych jim příklady, které dokazují sílu jejich hlasu. Použil bych ty ze své desetileté práce v Evropském parlamentu, kdy jsem mimo jiné bojoval a stále bojuji proti látkám, které nás zabíjejí. A to není žádná marketingová zkratka, to je realita. Z jídla, ze vzduchu, ze země i z budov kolem nás se nám do těl dostávají látky, které ničí naše zdraví. A já jsem věnoval spoustu času a energie tomu, aby Evropská unie, včetně České republiky, tato nebezpečí řešila a eliminovala. Podařilo se mi například dosáhnout kratší autorizace nebezpečného herbicidu glyfosátu, nebo zvýšení transparentnosti při schvalování látek, jako jsou GMOs, pesticidy a tzv. éčka. Bez toho, aby si lidé v evropských volbách zvolili takové zástupce, kteří tato nebezpečí chtějí řešit, by takové výsledky nikdy nebyli.
Také bych upozornil na náš velký posun v přibližování výše mezd v České republice mzdám v západních zemích EU a obecně přibližování síly naší ekonomiky těm západním. Stále za řadou zemí zaostáváme, ale bez integrace a kohezní politiky bychom se vůbec nepohnuli. Jako země jsme poskočili až o 9 procentních bodů nahoru k 88 % evropského ekonomického průměru. Prokázalo se, že během pěti let je regionální politika schopná vygenerovat až 600 000 nových pracovních míst, že je schopná během stejného období podpořit až 60 000 výzkumných projektů nebo 200 000 malých a středních podniků. Česku byl za posledních 10 let členství proplacen zhruba 1 bilion korun na veřejné investice, ze kterých jen zhruba 20 % tvořily národní veřejné zdroje.
Stále věřím, že nikdo z nás nechce, aby o naší budoucnosti rozhodovali ostatní. Volby nejsou přidělováním politických pašalíků, ale aktem prosazování vlastních zájmů. Jestli chci, aby se něco dělo nebo naopak nedělo, tak musím jít a volit toho, kdo to prosazuje. Ve vsi, ve městě, v kraji nebo v republice. Unie je na tom úplně stejně. Voliči určí, čím se EU bude v příštích pěti letech zabývat a jakou bude mít podobu.
!A: Dobře, ale kritici upozorní třeba na to, že paralelně s tím z Česka odešlo jen v roce 2018 konzervativním odhadem 294 miliard korun v dividendách (29,4 % z veřejných evropských investic za deset let). Česko vyniká v tom, že zde investoři už nereinvestují svoje zisky, ale odvádí je jinam v rámci volného pohybu kapitálu. A jde skutečně o horentní sumy. EU se tu nepřímo podílí na klasické „nerovnoměrné výměně“. Říkáte, bez integrace se nehneme, ale není tu problém v kvalitě té integrace? Hraje EU opravdu výhradně pozitivní roli?
P.P.: Zisky ze společností se zahraničními vlastníky by odtékaly i bez Evropské unie. Nemluvě o tom, že by tak velké zisky bez volného trhu asi ani nevznikly. Nicméně s Vámi souhlasím, že odtok zisků z ČR je problém, proto ho chci řešit. Chci, aby zisky, které jsou vytvořené v České republice, u nás také zůstaly. Pokud budeme i po volbách silní jako teď, kdy jsme součástí druhé nejsilnější politické rodiny v Evropském parlamentu, budeme moci spravedlivého rozdělení peněz v EU docílit. Díky EU můžeme zajistit, aby nadnárodní společnosti danily v zemi, kde podnikají. To by Česká republika sama neměla šanci prosadit. Mimochodem, Evropská komise si již několikrát došlápla na giganty jako Google a Facebook, kteří dostali pokuty za neférové chování.
Já vidím problém v současném vedení a směřování EU, které potřebuje změnu. Ona dosavadní pravicová politika pomohla zejména těm nejbohatším a posílila nerovnosti ve společnosti. My musíme evropskou politiku zaměřit na kvalitní pracovní místa, spravedlivé sociální zabezpečení, dostupnou zdravotní péči, zdravé životní prostředí. Musíme prostě snižovat nerovnosti mezi lidmi, regiony i zeměmi. Evropská unie musí sloužit lidem a ne nadnárodním korporacím. To je má vize férovější Evropy, se kterou jdu do květnových evropských voleb.
!A: Evropský parlament nemá klasickou zákonodárnou iniciativu. Nenavrhuje zákony, což dělá Evropská komise, i když EP je jedinou přímo volenou institucí v EU. Vidíte nějakou reálnou perspektivu, že by se to změnilo? Nebo taková změna není potřeba?
P.P.: To je bezesporu potřebná změna, ale nemyslím si, že je to v současnosti možné. Členské státy to nepřipustí, Evropská komise totiž svoje návrhy může předkládat pouze na základě jejich požadavků, nebo chcete-li na základě iniciativy Evropské rady. Rozhodně by nám to usnadnilo práci například při odstraňování nebezpečných látek z životního prostředí nebo při ochraně veřejného zdraví či ochraně klimatu. I společný trh by patrně byl v lepším stavu, jak ostatně ukázala nedávná záležitost s dvojí kvalitou potravin, kde návrh Komise i pozici Parlamentu členské státy v Radě vcelku znehodnotily. Evropský parlament je jediný demokraticky zvolený orgán EU, a přesto nám nezbývá než naléhat na Komisi a členské státy, aby některé věci řešily a nakonec souhlasit s nepříjemnými kompromisy, protože máme svázané ruce.
!A: Česká republika je členem EU už patnáct let. Jak hodnotit její členství a dopady za toto období. Máme větší vliv na evropské dění a pokud ano, tak jak se to konkrétně projevuje, nebo jsme se spíš neprosadili a proč (popřípadě co s tím)?
P.P.: Od našeho vstupu jsme dospěli. Zjistili jsme, že blahobyt nepřichází automaticky, ale musíme na něm stále pracovat. Stali jsme se aktivními hráči. Zejména v období po roce 2014, kdy nastoupila jasně proevropská vláda. Období po vstupu, a zejména vlády ODS bohužel, provázel negativní přístup k EU, se kterým doteď bojujeme.
Jsem si ale jistý, že je nám již jasné, že naše budoucnost je s EU, nikoliv bez ní, nehledě na krize, které přicházejí, a kterých se chytají populisté. Dokážeme prosazovat naše zájmy, což se ukazuje v oblasti bezpečnosti potravin i migračních kvót. Naše největší prohry se nestávají v Bruselu, ale v Česku, kde je problém dostat k občanům objektivní informace o výhodách a fungování EU.
!A: To mi připomenulo nejnovější analýzu koheze v EU. Z dost detailních poznatků vyplývá pro Česko zase určitá protiřeč. Za poslední roky posílila naše strukturální koheze. To je to, co jste zmínil v první odpovědi, fondy, ekonomické vztahy apod. V té ekonomické jsme dokonce na špici, na 4. místě. Ovšem v individuální kohezi, která zahrnuje postoje, zkušenosti, očekávání, nebo to, jak se naši občané v EU angažují, tady jsou česká čísla velmi slabá. Občané prostě EU neberou jako pozitivní součást života. Výsledek je tedy to, že na jednu stranu se Česká republika více integruje s EU, ale na druhou EU občany stále méně zajímá, nevnímají jí pozitivně. Našel jste jako europoslanec nějaké řešení, co s tím?
P.P.: Musíme neustále vysvětlovat fungování jednotlivých institucí a jejich pravomocí, přínosy i problémy, prostě vést racionální debatu. To je jediná cesta, jak posílit odolnost společnosti proti manipulacím. Nesmíme lidi nechat napospas těm, kterým vytváření nenávisti nebo strachu slouží jako cesta k moci. To se stalo ve Spojeném království a výsledkem je brexit. Naším kancelářským hobby proto dlouho bylo i vyvrácení mýtů. Máme rádi pravdivé informace a myslíme si, že není potřeba vytvářet neexistující problémy, jelikož těch skutečných je až až.
Mým vlastním řešením je odvádět dobrou práci, pravidelně o ní informovat a zapojovat české občany do dění. Proto v Česku spolupracuji s řadou odborníků, neziskových organizací či spolků, se kterými na půdě Parlamentu prosazujeme návrhy odrážející české zájmy. Nebo jim pomáhám vyřešit problémy, které nebyli schopni vyřešit sami národní cestou. Jsem otevřen všem, kdo se na mě obrátí s prosbou o pomoc nebo s dotazem, ať už na sociálních sítích, osobně nebo prostřednictvím mailu.
!A: „Češi si zaslouží víc kakaa v čokoládě“, prohlásil před časem Jean-Claude Juncker. Nakonec je ale výsledná směrnice o dost měkčí v definici dvojí kvality jako nekalé obchodní praktiky. Dokonce nebude možné ani zjistit, že si takový výrobek spotřebitel za svoje peníze nakupuje. Západní země, jmenovitě Německo a Rakousko, odlišný obsah výrobků na jednotném trhu za problém evidentně nepovažují. Obstáli jsme skutečně v prosazování našich zájmů s ohledem na tento problém? A jak souvisí s „evropskou solidaritou“, která se často skloňuje?
P.P.: Není fér, aby Češi byli spotřebiteli druhé kategorie, proto prosazujeme dobrou kvalitu potravin, zboží i služeb v celé EU. Jde o jednu z mnoha nerovností, které Evropu paralyzují, a proti kterým bojujeme. Je trochu úsměvné, že všichni najednou tvrdí, jak hrozně bojují proti dvojí kvalitě, přestože jsme toto téma do Evropského parlamentu přinesli my v roce 2011, a přesto, že můžeme vykázat krok za krokem, co jsme pro to udělali. A podařilo se nám ujít velký kus cesty. Před pár lety řada členských států tvrdila, že dvojí kvalita neexistuje. Dnes se o tomto problému nejenom mluví, ale píše se i legislativa. A to úspěch je. I když je smutné, že jsme ostatní museli přesvědčovat tak dlouho.
S výslednou směrnicí, o které hovoříte, zajisté spokojení nejsme, protože problém sice akceptuje, ale řešení v zásadě vrací na národní úroveň. Dobrá, zaveďme tedy domácí standardy kvality, v tom nám nikdo nebrání. Ale z evropské úrovně teď budeme muset prosadit ještě zákaz teritoriální blokace, jako je to u nakupování po internetu. Nadnárodní výrobci pak nebudou moci bránit našim odběratelům nakupovat produkty například v německých velkoskladech. Samozřejmě budeme muset zasáhnout i do legislativy týkající se informací pro spotřebitele. Hlavní ale je si uvědomit, že naším nepřítelem není EU ale konkrétní výrobci, kteří chtějí dosáhnout zisků na úkor kvality na našem trhu a proti těm bojovat.
!A: V posledních letech jsme svědky alespoň dvou stěžejních událostí – konfliktu s Ruskem a Brexitu, které dost mění podobu vztahů v Evropě. Oba problémy nespadly z nebe a naznačují, že se „něco děje“. Jak byste zhodnotil to, jak se vyvíjela situace v EU za posledních pět let?
P.P: Myslím, že obě události, ač jsou nešťastné, ukazují, že česká debata o tom, že je Evropská unie na rozpadnutí, je nesmyslná. Tak to není. K brexitu sice ještě prakticky nedošlo, ale už teď z něj EU vychází silnější, než byla. Stačí se podívat na výroky euroskeptických stran, všech, kdo volaly po czexitu a léta do projektu kopaly. Dnes otáčejí. Už nechtějí EU rušit, ale pouze změnit. A ti, kteří stále po czexitu volají, by si na příkladu Velké Británie měli uvědomit, jak moc hazardují s budoucností České republiky a jejích občanů.
!A: Ovšem pak je tu i jiný názor. Totiž, že způsob, jak EU zachází s Velkou Británií, svědčí spíš v neprospěch EU. Vzkaz „zkuste si ‚exit‘ a dopadnete jako Britové“ nezní přitom moc pozitivně jako základ pro budoucnost. Co řeknete na argument, že pokud nejde z EU v nejkrajnějším případě odejít, jak mají občané vůbec věřit v možnost ji výrazněji reformovat a přiblížit lidem a jejich potřebám?
P.P.: Mně se spíš zdá špatné, jak se britská vláda chová ke svým lidem a ke svým partnerům v Unii. Nic než nezodpovědnost a na prvním místě vždycky jejich vlastní mocenské hrátky. Brexit mě osobně moc mrzí a Britům nic špatného nepřeji. Jenže nikdo nikomu nevyhrožuje. Evropská unie udělala naopak spoustu ústupků a vyšla Británii vždy vstříc. Unijní sedmadvacítka se shodla na jednotném postoji. To na britské politické scéně není jednota v tom, jak odejít. Fakt, že stále čelíme tvrdému brexitu, je bohužel opravdu vina britské strany, kde na politické scéně nenajdeme jediný subjekt, který by se dokázal ke krizi postavit konstruktivně. A odnáší to pouze chudáci občané, kteří žijí v neustálé nejistotě. A nejedná se jen o Brity, ale i o Čechy, kteří tam žijí a pracují. Právě postoj ostatních členských států, které se i za cenu vlastních problémů snaží zabránit neřízenému brexitu, svědčí o tom, že k reformě a přibližování Unie lidem už dochází.
RNDr. Pavel Poc je sociálně demokratický politik, poslanec Evropského parlamentu a biolog. Dříve pracoval v etologické laboratoři Fyziologického ústavu ČSAV, byl městským ekologem Mariánských Lázní a vedoucím oboru životního prostředí. Od roku 2009 je poslancem Evropského parlamentu, kde mimo jiné zastává post místopředsedy Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. V roce 2018 za sociální demokracii koordinoval speciální vyšetřovací Výbor k postupu unie pro povolování pesticidů.
V případě zájmu jej můžete kontaktovat prostřednictvím emailu: pavel.poc(ad)ep.europa.eu