Jan Schneider a jeho nedělní průvodce jazzem nechybí ani tuto neděli a nabízí k poslechu další tři skladby.
Česká basová škola má v jazzovém světě neobyčejný zvuk. Jana Arneta jsme již slyšeli, ale nahrávku skladby Daht-Doo-Dah z roku 1968 se skupinou výtečného bubeníka Chico Hamiltona nelze opominout. Arnetova basa je tak dynamická, že vlastně hraje i perkusivní roli. Hrát nad takovou rytmikou prostě musí být skvělé!
S Gerry Mulliganem na koncertě v Carnegie Hall 1974 hrál i jeho tradiční parťák, trumpeťák Chet Baker. Má krásné sólo ve skladbě „It’s Sandy At The Beach“, ale důvodem, proč doporučuji poslech této skladby, je dominantní výkon bubeníka Harveye Masona. Je to typický případ, kdy se bubeník (téměř) utrhne z řetězu. Nenechá skladbu zvadnout, ale dopřeje jí pianissimo, aby to pak zase zejména vtipným třískáním do kloboučků činelů (tam mají ten obzvlášť expresívní zvuk) pokaždé znovu pekelně rozjel (samozřejmě s velkou podporou skvostné basy Rona Cartera). Tuto skladbu je opravdu doporučeno poslouchat „od rytmiky“, protože, jak říkají orthodoxní jazzmeni, je to „velký nářez“!
A na závěr jednu řeckou lahůdku absolutně nejvyšší kvality: Bosphorus & Mode Plagal & Vasiliki Papageorgiou – Mnimi Sapphous (For Sappho). Jen po mě proboha prosím nechtějte spočítat rytmickou strukturu skladby!