Milan Daniel komentuje poslední demonstraci za demisi premiéra Andreje Babiše a ptá se po konkrétních politických nástrojích pozitivní změny politiky a vlády „bez Babiše“.
Babiš samozřejmě nikdy neměl do skutečně demokratického prostředí vstupovat. Svou moc postavil na svém bohatství, bez něhož by své „hnutí“ nikdy nemohl vybudovat. Ale tak přece funguje celá euroatlantická demokracie: sebeskvělejší myšlenky či názory nemají šanci, pokud se neopírají o bankovní konta, jež umožňují koupit média, prodejné novináře a ke všemu ochotné marketéry, vést účinnou reklamní kampaň, přesvědčit voliče, že oni jsou tou spásou a následně opatřeními á konto státní pokladny udržovat získanou podporu.
Velké části protestujících vadí právě tohle. Nejsou bohatí, nejsou dost bohatí. Ale cítí, že něco není v pořádku a chtěli by v čele státu člověka slušného, morálního, nezatíženého problematickou minulostí, natož přítomností. K tomu ještě manažera schopného ten stát řídit.
Babišovi odpůrci nepředstavují jednolitou masu, důvody pro protest nemají jen politické a dehonestovat je jako „bučící dav“ je scestné. Hrocení názorových rozdílů přispívá jen k vytváření barikád, které dnes reálně existují od rodin přes (bývalá) přátelství mezi sousedy, kolegy či třeba spolužáky. Řešením může být jen věcný dialog, v němž budou obě strany ochotny uznat argumenty protistran a hledat kompromisní řešení.
To se samozřejmě v prostředí demonstrací, které složité problémy redukují na dřeň a nikdy dialogem nemohou být, neděje. Premiérovi zastánci proto názorově nevyhraněné účastníky demonstrací podezřívají z toho, že ti nejspíš chtějí, aby stát vedl nějaký ten Honza z pohádky.
Ideálem nebyl Sobotka, nebyl jím Nečas, nebyl jím Paroubek, Zeman ani Klaus. Ba ani Pithart jím nebyl. Na všech těch potentátech se vždycky našel nějaký chlup. Naděje, že se ten spravedlivý, nemajetný, leč všemi ctnostmi obdařený Honza najde, však podle idealistů mezi protestujícími umírá poslední.
Nezkoumají, zda ten Honza umí řídit stát. Takovou schopnost má podle nich zřejmě každý, i Vojta z vesnice, který přece umí řídit sekačku. Že se to ukáže až tehdy, když se stát pořítí do pangejtu, tyto lidi v dané chvíli nezajímá.
Komentátoři neanalyzují, jaké jsou ve skupině Babišových odpůrců názorové proudy, které jejich argumenty jsou racionální a které naopak. Stejně jako režiséři protestů s nimi zacházejí jako s jednolitým celkem spojeným odporem vůči Satanovi. Psychologie chování takto určené množiny lidí není složitá a zvládne ji i zběhlý student teologie. Aby se bez zbytečného odbočování dosáhlo cíle, je třeba definovat jasného nepřítele, stanovit jasná hesla, použít jednoduché argumenty a navrhnout jednoduchá řešení.
V případě Andreje Babiše je nepřítel identifikován jako člověk spojený svou minulostí s předchozím režimem a zbohatlík, který tyje z problematických pravidel pro získávání dotací. Babiš tvrdí, že dodržuje platné zákony a jedná v souladu s nimi. Není o tom pochyb, má jistě k dispozici tým právníků, kteří ho tou džunglí dovedou provést bez ztráty kytičky. Nutno uvést, že dotační řízení pro jeho Agrofert probíhala většinou na ministerstvech řízených jeho politickými konkurenty a pochybení padají hlavně na jejich vrub. I exministr spravedlnosti Kněžínek ve svém stanovisku došel k názoru, že se Andrej Babiš převedením svého majetku do svěřenských fondů ze střetu zájmů vyvázal. (Pozn. autora: ke kauze auditu EK doporučuji laskavému čtenáři analýzu prof. Jiřího Chýly.)
Aniž bych chtěl zlehčovat motivaci demonstrantů k účasti na protestech, lze předpokládat, že významná část protestujících se k demonstracím připojuje proto, aby se ztotožnila s přáteli, spolupracovníky, aby byla „in“ a nebyla za hlupáky. Neprověřuje předkládané informace, neposuzuje jejich pravdivost, úplnost a souvislosti, stačí jí obraz, který jí okolí předestře, obraz, s nímž se může ztotožnit, aniž by riskovala, že se její členové stanou ve svém prostředí bílými vranami.
Babišova vláda připravila pro občany benefity, o nichž se jim za vlád předchozích mohlo jen zdát: skokově se zvyšují důchody, vzrostly platy příslušníků bezpečnostních sborů, rostou platy učitelům, lékařům a sestrám. Důchodci a studenti mohou veřejnou dopravou jezdit za babku. Vláda si to zatím může dovolit, ekonomika je momentálně v dobré kondici. Je otázka, jak tomu bude dál: populace stárne, sociální výdaje vynucované socdem ministryní Maláčovou nezadržitelně rostou, stejně požadavky na výdaje ze státního rozpočtu. Babiš ví, že když nebude mít občany čím uplácet, bez ohledu na demonstrace skončí, a proto musí hledat nové zdroje. Zmíněný Honza ho při tom sotva nahradí.
Ze strany demonstrujících by bylo na místě uznat, že Babišův kabinet koná konkrétní kroky k posílení nezávislosti justice, což bylo paradoxně téma, na němž současné protesty vyrostly. Žádnou vstřícnost to nevyvolalo, ochota k dialogu zůstala na papíře.
Těžko odhadnout, kolik účastníků demonstrace na Letné tam přišlo z hluboké vnitřní potřeby a kolik se jich přidalo jen proto, aby ve svém okolí obstáli. Většinu voličů (připomínám, že těch, kteří volili ANO, bylo půldruhého milionu) ale více než premiérova morálka nebo právní stát zajímá, zda mají co do úst a jak vypadá jejich životní úroveň.
Jak již psáno, Andrej Babiš žádným Mesiášem není. Je to pragmatik moci, který svého dosáhl díky využití profesionálního marketingu a také proto, že pružně reaguje na celospolečenské problémy typu migrace, politickým stranám přebírá jejich témata a zužitkovává je ku prospěchu „hnutí“. Když ale Mikuláš Minář říká, že respektuje výsledek voleb, spolu se svými kolegy nicméně nechce, aby byl Babiš premiérem, kalkuluje jednoznačně s tím, že se „hnutí“ bez hlavy zhroutí. A o to jde. „Demokratický blok“ se na to v zákulisí jen třese.
Bylo-li řečeno A, měl by pan Minář & jeho kamarádi říci i B. K tomu, aby byl Babiš poražen čestně, s respektem k atributům právního státu, je nutné, aby se mu postavil někdo, kdo bude lepší a schopnější než on.
Žádného takového rytíře zatím nevidět. Až ze skal vyběhnou na bílých koních a v plné zbroji, zveřejní strany jejich podrobné profesní životopisy, z nichž bude zřejmé, že tito mužové, ženy (a to třetí pohlaví, samozřejmě) mají kromě neposkvrněného početí skvělé předpoklady k tomu, aby Babiše úspěšně nahradili a naše zítřky byly světlejší? Dají jeho protivníci veřejnosti k dispozici důvěryhodné programy a položí hlavu na špalek, nesplní-li s nimi spojené sliby?
Demonstrace skončily. Čekáme na to B, drahý Mikuláši.