Takto poeticky popisuje novinář Pepe Escobar návštěvu tureckého prezidenta Erdogana v Číně. Informují Asia Times.
Turecko se vzdaluje NATO a míří ke strategickému partnerství Ruska a Číny, tvrdí Escobar. Však také turecký prezident hned po summitu G20 v Ósace zamířil do Číny.
Turecko je důležitou zemí pro projekty Nové hedvábné stezky. Erdogan je mistrem, když přijde na to „prodat“ Turecko jako klíčovou křižovatku Západu a Východu. Vyjádřil také zájem, aby se Turecko stalo členem Šanghajské organizace spolupráce.
I když čelí výhrůžkám sankcí, zatím nemíní ustoupit z rozhodnutí nakoupit ruské obranné systémy S-400. Dodávka by měla začít již tento týden, tvrdí Escobar. Turecko je první zemí NATO, která ruské obranné systémy koupí.
Erdogan se snažil na návštěvě v Číně zapojit maximum svého šarmu, bylo vidět, že usiluje o čínské investice v Turecku. Nemohl se ani vyhnout velice citlivé ujgurské otázce. Odmítl tvrzení vlastního ministra zahraničí, který hovořil o mučení a místo toho řekl, že Turecko nikomu nedovolí, aby vytvářel disharmonii v turecko-čínských vztazích. Je to pozoruhodné, tvrdí Escobar, protože Erdogan sám v minulosti obviňoval Peking z genocidy.
Možná si turecký prezident uvědomil, že nová Hedvábná stezka je digitální verze té staré, kdy se Říše středu propojovala s řadou islámských zemí. Vidí, že Turecko i Írán jsou pro nové cesty i v rámci rusko-čínského strategického partnerství klíčové země. Jde koneckonců o pestrý euroasijský integrační proces.
Vytváří se nová geopolitická a ekonomická osa, píše Escobar, je to Turecko – Írán – Katar. Svou roli nejen v dopravní kooperaci hraje také osa Írán – Irák – Sýrie. Turecko si může takto upevnit svou roli mostu do Evropy.
Na setkání si Erdogan vybral kulturní porozumění a ne ideologickou bitvu.
Setkání s čínským prezidentem Erdogana posílilo, nyní si může dovolit nabídnout mediační služby Teheránu a Trumpovi, což je návrh, který už řekl japonskému premiérovi. Erdogan by tuto nabídku neučinil, kdyby ji důkladně neprobral s Ruskem a s Čínou, což jsou klíčoví signatáři íránské jaderné dohody, tvrdí Escobar.
Rusku a Číně by se Turecko v takové roli líbilo. Je to soused Íránu, most mezi Západem a Východem a člen NATO. Určitě se hodí víc než Francie, Německo a Velká Británie. Zdá se, zakončuje Escobar, že Trump chce novou jadernou dohodu, na které nebude podpis Obamy. I když bude ona evropská trojka aktivní, je tu víc než protiváha – Rusko, Čína a Turecko. Na geopolitické šachovnici se toho děje hodně. Euroasijská integrace nemůže pokračovat, aniž by se postavila Trumpově sankční obsesi, to je jasné.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.