Členské země by měly mít fiskální prostor v případě hospodářské recese.
Změny by podle kandidátky na post guvernéra ECB měly motivovat země k vytváření polštářů v dobrých časech.
Lagardeová se domnívá, že země by měly mít fiskální prostor v případě recese. Také by se podle ní měla prodiskutovat efektivita současného nastavení fiskální politiky a navrhnout případné reformy. Lagardeová také uvedla, že by eurozóna jako celek měla mít „fiskální kapacitu“ pro období recesí a krizí.
Její slova dobře zapadají do kontextu evropské debaty o roli fiskální politiky i vzhledem k tomu, že riziko recese roste.
Ekonomové tvrdí, že monetární politika je zeslabena vzhledem k tomu, že již nyní používá nízké či záporné úroky a že je potřeba posílit roli fiskální politiky. I proto se objevují návrhy k přepsání Paktu stability a růstu. Také guvernér ECB Mario Draghi opakovaně varoval, že vlády se nemohou pouze a výlučně spoléhat na monetární politiku.
Fiskální politika je ovšem velice sporné téma, připomínají FT. Úvahy o společném rozpočtu eurozóny narušil francouzsko-holandský spor, který nebyl vyřešen. Detaily, jak by byl rozpočet velký (a jak by byl financován), byly prostě odloženy na později. Byla to velká rána pro prezidenta Macrona.
Lagardeová ovšem dala najevo, že si nemyslí, že ECB „vystřílela všechen prach“. V úvahu připadají nová stimulační opatření, nelze vyloučit další program na nákup dluhopisů, plus posun úroků dále do záporu.
Není ale jasné, jestli Draghi, který je na odchodu, tato opatření prosadí. Jestřábi z Německa a Nizozemí jen říkají, že „není důvod panikařit“, případně, že nevidí důvod k stimulačním opatřením.
Lagardeová, která má Draghiho nahradit, ovšem podporuje jeho politickou linii. Sama vidí ve světové ekonomice řadu rizik, inflace bude mít tendenci jít dolů, ne nahoru, a proto musí podle Lagardeové zůstat monetární politika akomodativní.