Mraky se stahují nejen kolem Trumpa, ale i kolem budoucnosti rozhovorů v normandském formátu o míru na Ukrajině.
Situace s impeachmentem prezidenta Donalda Trumpa v souvislosti s ukrajinskou kauzou zvýšila stupeň nejistoty v procesu mírového řešení situace na východoukrajinském Donbase, píší ruské internetové noviny Gazeta.ru. V New Yorku se uskutečnilo přímé setkání prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského s prezidentem USA Trumpem. Zelenskij o setkání s Trumpem stál dlouho, nicméně současný kontext schůzky byl těžko něco, co by mohl vítat.
Trump byl nucen uveřejnit telefonát se Zelenským z 25. července letošního roku, a to kvůli obviněním z toho, že v něm zneužil funkci prezidenta ve volební kampani a proti svému potenciálnímu soupeři Joe Bidenovi.
Přepis rozhovoru Zelenskému nelichotil. Ukrajinský lídr se snažil Trumpovi zjevně zalíbit, a přitom se velice odmítavě vyjádřil na adresu prezidenta Francie Emmanuela Macrona a kancléřky Německa Angely Merkelové. Obě země jsou přitom členy normandského formátu.
Trumpovi si Zelenskij stěžoval na to, že Francie a ani Německo Ukrajině nepomáhají a nechtějí zavést tvrdé sankce proti Rusku. Prý jenom Spojené státy představují skutečného přítele Ukrajiny.
Macron přitom se Zelenským jednal na nejvyšší úrovni ještě před tím, než se stal prezidentem a představoval jeho hlavního evropského kurátora, vzal na sebe i iniciativu s oživěním normandského formátu a vedl úspěšný dialog s Vladimirem Putinem. Macron sehrál nemalou roli ve výměně zajatců a vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou. Ambiciózní Macron na Zelenského slova asi těžko zapomene – i s ohledem na svoje špatné vztahy s Trumpem.
Zelenskij se také dost cynicky vyjádřil v telefonním rozhovoru ohledně nového generálního prokurátora Ukrajiny. Řekl, že bude „jeho člověkem“, což zpochybňuje Zelenského demokratickou image. Jak je to s nezávislostí justice a vyšetřovaní, když prezident prohlašuje prokurátora „za svého“?
Ukrajinský prezident donedávna zastával názor, že USA a Velká Británie se mají připojit k normandskému formátu. Ovšem premiéra Borise Johnsona Ukrajina nyní zajímá pramálo. Má co dělat, aby se udržel na postu premiéra. A co se týče Trumpa tak situace kolem ukrajinského skandálu a impeachmentu, který je s ní spojen, znamená, že nebude nejspíš zvláště aktivní v otázkách spojených s Kyjevem.
Zelenskij tak už oznámil, že následující summit v normandském formátu bude bez účasti USA. Prezident Trump jaksi mimochodem delegoval na Zelenského to, co on sám nechtěl, aby se delegovalo na něj – a vyjádřil naději, že se Ukrajina a Rusko dohodnou a vyřeší „váš problém“, jak řekl. Ne „náš americký“, píše Gazeta.ru.
Kolem prezidenta Trumpa se stahují mraky. Musel zveřejnit přepis rozhovoru s představitelem jiné země, což podrylo autoritu lídra USA v očích ostatních. Nyní se už nedá spolehnout na důvěrnost rozhovorů s amerických prezidentem, protože ty se mohou stát tématem pro noviny a pro jednání Kongresu. Jenže tím nepříjemnosti pro Trumpa nekončí.
Kongres dostal přístup k materiálům americké rozvědky, který ukazuje na další okolnosti toho, jak se Trump a jeho okolí snažili tlačit na novou ukrajinskou vládu, aby si vynutili vyšetřování v případu Huntera Bidena. Prezident tak měl využívat americkou vojenskou pomoc Ukrajině jako nástroj vydírání.
Prezident Trump s Kongresem spolupracuje, souhlasil s tím, aby Kongres dostal přístup k potřebným dokumentům, zřejmě ve snaze minimalizovat škody. Další bude záviset na tom, jak se bude kauza interpretovat. V každém případě nebude situace na Donbase Trumpovou prioritou.
Překvapivě se celé situace snažil využít běloruský prezident Alexandr Lukašenko, když zřejmě z vlastní iniciativy navrhl umístit na východě Ukrajiny, v oblasti konfliktu, běloruské mírové sbory. Z Kremlu přišla velmi skeptická odpověď – Rusko není stranou konfliktu, návrh se musí adresovat „lidovým republikám“ a něco takového není v Minských dohodách.
Rusko tak dalo najevo, že zatím nehodlá na Minských dohodách nic měnit. Trvá na nich, protože na prvním místě není zřejmé, co by je nahradilo. Na druhém místě se ve stávající situaci nezdá moc jasné, jaký bude vlastně osud rozhovorů normandského formátu. Zdá se, že bude nutné počkat si na to, jak se bude rozvíjet americký skandál a nakolik do něj zabředne ukrajinský prezident. Hlavní pak bude zhodnotit, jak velká bude připravenost Paříže a Berlína podporovat Kyjev proti Moskvě ve všem, co se na Ukrajině děje.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.