Částečné obnovení byvší sovětské mezinárodní prestiže se Putinovi povedlo v kontextu malého rozpočtu Ruska, míní článek agentury Bloomberg.
Článek Henry Meyera pro Bloomberg se ohlíží za dvaceti lety Vladimira Putina v čele Ruské federace. Na začátku připomíná první Putinovo setkání s americkým prezidentem Billem Clintonem v Moskvě v červenci 2000. Putin se Clintona zeptal, zda by Rusko jednoho dne mohlo být členem NATO. „Nemám námitek,“ zněla tehdy odpověď Billa Clintona.
- Článek nabízíme v rámci našeho monitoringu, ve kterém nabízíme různá mínění na aktuální otázky – nejen názory z jedné „bubliny“. Poznámka redakce.
Po následujících dvaceti letech animozity se podle Meyerova textu vztahy mezi Ruskem a Západem nijak nezlepšují. Nicméně Putin, jak se zdá, stále hýbe politikou. Na prosincovém summitu o Ukrajině v Paříži Putin jednání dominoval. Meyer mluví o tom, že Angela Merkelová, kdysi nejmocnější politik kontinentu, je na odchodu. Emmanuel Macron je sice oslabený stávkami a situací doma, ale volá po tom, aby NATO přestalo vidět Rusko jako nepřítele. Následně, několik dní po summitu v Paříži, Putin oznámil vítězství v nevysloveném závodu ve zbrojení s USA: Rusko poprvé zapojilo svoje nové hypersonické zbraně, které mohou zasáhnout cíle na všech kontinentech.
V éře Vladimira Putina dokázalo Rusko obnovit část geopolitické moci Sovětského svazu, píše dále Meyer. Uvádí ruské kroky na Krymu (2014), ve válce v Sýrii, prodej ruských obranných systémů Turecku, členu NATO, a také dohody se Saúdy a Venezuelou ohledně ropy.
Meyer zmiňuje expanzi v Africe i Blízký východ, kde je Rusko znovu silným hráčem.
Článek pak obrací pozornost k domácí politice a ekonomické situaci Ruska, kterou už tak optimisticky nevidí. Upozorňuje na dilema roku 2024, kdy končí Putinův druhý mandát. Meyer je toho mínění, že jednou z nejvíce pozoruhodných věcí na geopolitickém vzestupu Ruska za Putina je, že se podařil v podmínkách omezeného rozpočtu. Rusko má anemickou ekonomiku, která spoléhá na těžbu surovin a je výrazně menší než ta americká (8 % americké ekonomiky, uvádí se v článku).
V době, kdy Putin vyzdvihuje náskok země v oblasti moderních zbraní, jeho ministr obrany si stěžuje na snižování výdajů na obranu. Zato si ale Putinova prudérní fiskální politika vydobyla ocenění MMF i ratingových agentur, doplňuje autor. Rusko tak má jednu z nejzdravějších ekonomik na světě.
Rusko má rozpočtové přebytky, má relativně malý dluh a je držitelem jedněch z největších rezerv ve zlatě a v cizích měnách. Putin nechce do ekonomiky pumpovat stimuly, což odráží omezení a neefektivitu ruské státem dominované ekonomiky. Ruské hospodářství rostlo letos těsně nad 1 % HDP.
Putin opakovaně sliboval občanům „velký ekonomický průlom“, ale reálné příjmy se místo toho propadly – v posledních 5 letech o 10 %.
V kontextu rostoucí nespokojenosti se ratingy Putinovy podpory snížily na 68 %, připomíná dále Meyer. Putin obratně využíval represivní moci státu, aby předešel vzniku skutečné opozice v zemi.
Přesto starší Rusové, kteří zažili ekonomický propad po roce 1991, stále vidí Putina jako spasitele, který zastavil kolaps a zavedl právo a pořádek.
Meyer dále v číslech upozorňuje na Putinovy úspěchy v hospodářské oblasti po roce 2000 s tím, že v roce 2012 Rusko téměř dohnalo portugalské HDP (na hlavu), po roce 2013 se ale znovu z hlediska růstu propadlo. Rusko totiž v prvních osmi letech po roce 2000 rostlo tempem 7 % HDP. Snížila se také inflace, došlo ke zvýšení věku dožití Rusů, ale cíle dohnat HDP Portugalska, který Putin vytýčil v roce 1999 jako premiér, země nedosáhla.
Rusku umožňuje „boxovat“ mimo svou váhovou kategorii také to, že s pomocí Číny postavilo barikády před rozmary finančního systému, který stojí na americkém dolaru. Přispěly k tomu ale i Putinovy taktické dovednosti v globálních záležitostech.
Meyerův článek na konci textu obrací pozornost k otázce roku 2024 a následnictví. Putin sice opakovaně odmítl změnu ruské ústavy, která by mu umožnila znovu kandidovat po ukončení druhého mandátu, ovšem tato možnost je podle Meyera, v případě, že se Putin rozhodne zůstat u moci, sázkou na jistotu. Pak se podle Meyera bude připravovat šachovnice pro ten doposud nejrizikovější Putinův manévr.
- Přečtěte si také Putinův hrozný týden podle The Economistu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.