Rozhovor: S ekonomickým odborníkem libanonského hnutí Občané státu Karímem Hajdarem hovoříme o hospodářské situaci v Libanonu, o dramatickém propadu národní měny i o tom, jak problémy hospodářství „Perly Orientu“ řešit.
Nedlouho poté, co na podzim minulého roku vypukly v Libanonu pouliční protesty proti zakonzervovanému poválečnému režimu, došlo v zemi k prvním problémům s dostupností dolarové hotovosti. Ty následoval pokles kurzu libanonské liry, jež byla do té doby pevně navázána na dolar hodnotou 1:1500. Postupný propad až k současným více než 6000 LLP za 1 USD na volném trhu je velmi pravděpodobně pouze špičkou ledovce, s nímž se zdánlivě nepotopitelné hospodářství někdejší „Perly Orientu“ v důsledku více příčin střetlo. O komplexnějších souvislostech, možnostech změny a výhledových způsobech řešení situace jsme prostřednictvím našeho blízkovýchodního zpravodaje Karíma al-Árifa hovořili s finančním a ekonomickým odborníkem hnutí Občané státu Karímem Hajdarem:
Rebuild Syria: Jaké hlavní faktory podle vás přispěly k současnému dramatickému propadu libanonské liry?
Karím Hajdar: Devalvace liry je pouhým odrazem rozpadajícího se poválečného politického systému a ním spojeného ekonomického modelu. Když chceme hodnotit pád liry, musíme brát na zřetel politiku směnného kurzu a mechanismy, které ji v uplynulých třiadvaceti letech podporovaly. V devadesátých letech se naše politická elita mylně domnívala, že Libanon snadno obnoví svůj předválečný status finančního ráje. Nebrala přitom v potaz důvody, které vedly k občanské válce, ani jedinečné okolnosti, které pomáhaly předválečné ekonomice přitahovat finanční prostředky ze sousedních zemí. Cílem poválečné obnovy a navazující státní politiky bylo znovu přilákat kapitál ze zahraničí, čemuž napomáhala konvertibilita liry vůči dolaru na základě pevného kurzu. Ten sehrál klíčovou roli pro přítok kapitálu od libanonské diaspory, která uprchla během války, neboť minimalizoval měnové riziko. A současně tento přítok kapitálu umožňoval udržovat pevný kurz. Byl to tedy začarovaný kruh. Zachovávat pevný kurz bylo stále nákladnější a finance z diaspory na druhé straně nebyly neomezené. Celý systém se tak ukázal jako neudržitelný. Chybná státní politika deformovala libanonskou společnost a ekonomiku, už tak poškozené občanskou válkou. Ekonomika vykazovala příznaky „holandské nemoci“ a Libanon začal přežívat na tom, že „exportoval“ svoji střední třídu a mladé absolventy, kteří do země posílali část ze svých v zahraničí vydělaných peněz (remitence). Z tohoto pohledu byl pevný kurz naprostou iluzí a byl extrémně náchylný k ovlivnění vnějšími událostmi mimo jakoukoliv libanonskou kontrolu. Je to evidentní z řady konferencí pořádaných pro záchranu libanonského ekonomického systému zasaženého regionálním děním. Poválečný konfesionální konsenzus vytvořil spotřební ekonomický model závislý na přílivu financí ze zahraničí, čímž se země stala zranitelnou ve vztahu k jakémukoliv vývoji v regionu. V roce 2015 vedl trvalý propad cen ropy ke snížení remitencí ze zemí Zálivu, kde se usídlila většina z libanonské poválečné diaspory. To znamenalo „náhlou stopku“ přísunu kapitálu, pro což Libanonská banka nalezla přechodné řešení v podobě nákladných operací známých jako „finanční inženýrství“. Současná krize v zemi byla nevyhnutelná, politikům se ji pouze podařilo oddálit, za což společnost a ekonomika draze zaplatily.
R.S.Domníváte se, že by někdo – ať již konkrétní politici, strany, frakce nebo třeba bankéři – mohl ze současného „ekonomického chaosu“ profitovat a případně jak?
Slovo chaos je pro popis aktuální situace zcela přiléhavé. Dobře známým principem v teorii chaosu je citlivá závislost neboli tzv. efekt motýlích křídel, což je myšlenka, že sebemenší změna počátečních proměnných v deterministických nelineárních systémech vede k podstatně odlišným výsledkům. Částečně se to dá aplikovat na Libanon. Čeho jsme svědky, není nic menšího, než přechodné období od politicko-ekonomického systému, v němž politici a banky hráli jasně definované role, k novému dosud nejasnému systému, který se bude utvářet na úkor všech zúčastněných stran. To, co lze chápat jako krátkodobé zisky, je velmi nejisté vzhledem k rapidně se zhoršující ekonomické situaci a regionálnímu vývoji. Libanonská krize je problémem kolektivní akce, kdy se všichni zúčastnění, banky a politici, snaží zachovat svoji moc a bezděčně přitom škodí celému systému. Občanská válka je toho zářným příkladem. Většina ze stran, které byly u jejího začátku, se nedočkala jejího konce.
RS: Co považujete za nejlepší možný krok, který by vedl k zastavení pokračujícího propadu libanonské národní měny? Generální tajemník hnutí Občané státu Šarbel Nahhás ve svém poslední interview pro LBC tvrdě kritizoval vládní plán na použití rezerv Libanonské centrální banky s cílem srazit cenu dolaru, který označil za „trik pro získání času“.
KH: Měnová politika je součástí širšího souboru politických nástrojů pro realizaci společenského a ekonomického projektu. Rapidně padající směnný kurz představuje brutální šok pro libanonské občany a residenty a jejich kupní sílu. Vládní plán jsme kritizovali, protože to je marná snaha, která povede ke krátkodobému snížení směnného kurzu za obrovskou cenu. Laicky řečeno chce vláda použít omezené rezervy, aby bránila směnný kurz proti takřka neomezené poptávce jmenovitě v domácí spotřebě. Nejhorší na tom je, že vláda plánuje použít jedno z mála zbývajících libanonských hmotných aktiv, aby zachovala k zániku odsouzený poválečný politicko-ekonomický řád a potlačila oprávněný hněv veřejnosti. Místo toho bychom se měli soustředit na přijetí nového společenského a hospodářského projektu, který by zajistil základní blahobyt pro libanonské občany a residenty.
RS: Guvernér Libanonské centrální banky Rijád Saláma řekl 17. června, že dolarové rezervy banky nejsou v ohrožení. Co si o tom myslíte? Hovoří pravdu?
KH: Saláma se vyjadřoval k vytvoření elektronické platformy směnného systému Forex. Tvrdí, že Libanonská banka jím nebude převádět dolary a svoje rezervy tak nevyčerpá.
RS: Co se týká budoucnosti libanonské ekonomiky, jsou zvažovány a analyzovány nejrůznější scénáře, včetně těch nejdivočejších, jako je navýšení úrokových sazeb pro sdružení s ručením omezením (LLP) na 20%, odstranění dolaru a zavedení čínského jüanu, iráckého dináru či dokonce vytvoření společné nové měny se Sýrií. Jaký je váš názor?
KH: Pokud by se změna měla týkat pouze měnové politiky, nevyřeší to problémy, v nichž se Libanon utápí. Pád liry je důsledkem ekonomické krize a ve svém základu zvláště absence občanského akceschopného státu a rozumné mezikonfesionální politiky. V každém případě je ovšem nutné zdůraznit, že zotavení Libanonu je provázáno se situací v Sýrii. Syrská občanská válka a libanonská krize vážně narušily stav obou zemí a podtrhly krátkozrakost jejich vládnoucích elit. Libanonská vláda se vzhledem ke konfesionálním tenzím rozhodla nezasahovat do války v Sýrii, přestože zde byly jednoznačné dopady na naši společnost. Zároveň naši politici věřili, že syrský konflikt nebude mít dlouhého trvání a následkem toho nevytvořili jasný akční plán pro zvládnutí přílivu Syřanů do Libanonu. Po získání nezávislosti na francouzském mandátu a pozdějším zrušení měnové unie se obě země vydaly odlišným směrem, což vedlo k třenicím a k následné politické a vojenské dominanci Sýrie nad Libanonem. To zastínilo potřebu blízké ekonomické spolupráce. Jakýkoliv ozdravný plán pro Libanon či úsilí o obnovu Sýrie musí zahrnovat řešení rozporů mezi oběma státy a uznávat potřebu větší synergie mezi jejich ekonomikami.
Karím Hajdar je členem finančního výboru hnutí Občané státu.
Článek publikujeme ve spolupráci s webem Rebuildsyria.