Ilona Švihlíková zmapovala současný trh s ropou a ptá se, zda je v dnešních realistické nahradit dodávky ruské ropy bez dramatických dopadů na ekonomiku?
Růst cen ropy Brent, který představuje celosvětový standard, se stává jedním z hlavních ekonomických témat posledních dnů. Podívejme se podrobněji na to, co se děje na ropném trhu, přičemž ke klíčovým otázkám patří, zda je možné zakázat ruský vývoz ropy, resp. ruský vývoz vykompenzovat z jiných zemí.
Graf: Vývoj cen ropy Brent za posledních pět let v USD
Zdroj: tradingeconomics.com
S ropou je (co se dopravy a logisticky týká) podstatně menší problém než se zemním plynem. Přeprava ropy tankery je zcela běžná a není ani tak energeticky a infrastrukturně náročná jako je přeprava zkapalněného zemního plynu. Není až zas tak obtížné nahradit ropu dodávanou ropovody tankery a další přepravou. Můžeme tedy říci, že flexibilita trhu je rozhodně vyšší než u zemního plynu.
Hlavním problém spočívá v tom, najít za ruskou ropu odpovídající kvantitativní náhradu. V tomto článku proto vynechám problém, který se nyní hojně diskutuje v USA – a sice, že „není ropa jako ropa“ a že Bidenovo rozhodnutí může poškodit americký průmysl. Ne snad proto, že by množství odebírané z Ruska bylo kriticky důležité, ale spíš typ ropy, který USA z Ruska odebírají, je technicky velmi obtížně nahraditelný.
Pro jakoukoliv analýzu kapacit je potřeba vzít v úvahu očekávanou světovou poptávku. Poslední údaje z OPEC počítají s tím, že poptávka po ropě se vrátí na předpandemickou úroveň roku 2019, tj. překročí 100 milionů barelů za den.
Rusko patří k největším těžařům a také exportérům ropy na světě. Hlavní trojku světových těžařů tvoří USA, Saúdská Arábie a Rusko. Spojené státy byly schopny docílit velkého navýšení vlastní těžby díky technologii frakování, čímž zvýšily svou soběstačnost a oslabily závislost na zemích Blízkého východu. Důležitost těchto zemí přitom dominovala americkým bezpečnostním dokumentům od 70. let minulého století.
Velké nárůsty cen ropy a jejich volatilitu je možné krátkodobě řešit využíváním nástrojů daňové povahy, případně cenovou regulací. Velkou roli pro krátkodobou stabilizaci mají ropné zásobníky (strategické rezervy). Zejména strategické ropné rezervy USA mohou hrát globální roli. Toto jsou nicméně řešení jen velmi krátkodobé povahy. V delším časovém horizontu platí, že je buď třeba najít náhradní dodavatele, nebo změnit energetický mix. Což vzhledem k tomu, že globálně platí, že fosilní paliva tvoří 80 % energetického mixu, je úkol na velmi velmi dlouhý časový horizont.
Držme se tedy realističtějšího scénáře, náhrady ruské ropy dodávkami z jiných zemí.
V roli možných náhrad najdeme země, které mají tzv. spare capacity (volnou kapacitu), neboli jsou schopny relativně rychle navýšit těžbu. Tyto země vždy hrály na světovém ropném trhu klíčovou roli, právě díky této své schopnosti relativně rychle a snadno reagovat na výkyvy na trhu. Nepřekvapuje, že největší volnou kapacitu na světě má Saúdská Arábie, v menší míře i Spojené arabské emiráty. Odhadem by to mohlo být asi 2,5 milionů barelů za den.
Pak tu jsou země, které z důvodů sankčních, či technických (a často obojího) těží méně, než by odpovídalo jejich ropným rezervám. Slibovat si navýšení dodávek od Libye by nebylo realistické. Pak tu je samozřejmě Írán, který je schopen svou těžbu navýšit poměrně dosti rychle, a navíc dosti významně, možná až k 1,5 milionu barelů za den. Další v řadě je Venezuela, která by mohla být v krátkodobém horizontu (měsíců až roku) schopná navýšit těžbu o 0,5 milionů barelů za den, dlouhodobě bezesporu i více.
Ani kdybychom sečetli možné navýšení vývozu u všech těchto zemí (a čtenář se jistě rychle dovtípí, že ani jedna z nich nepatří k americkým spojencům či přátelským zemím), nedostaneme se na ruský vývoz ropy, který se pohybuje kolem 7 milionů barelů za den (těžba dle údajů OPEC 10,8 mb/d). Nicméně, součet výše uvedených zemí by dokázal vykompenzovat ruský vývoz ropy do zemí EU. Pokud bychom předpokládali, že ruský vývoz by zůstal globálně zachován (Rusko je 2. dovozcem ropy do Číny za Saúdskou Arábií), pak by čistě početně taková náhrada byla možná.
Jenže… Ne vždy se jedná o typ ropy či ropného produktu, který by odpovídal poptávce zákazníka, nemluvě o kapacitě rafinérií, přetransformování tras tankerů atd.
Pokud by se dařilo řešit tyto logistické a technické problémy, je tu samozřejmě ochota výše uvedených zemí takříkajíc „zaskočit“ a zároveň politická ochota zemí EU přijmout ropu ze zemí, proti kterým v minulosti velmi intenzivně vystupovaly, v případě Venezuely se pak snažily aktivně o změnu režimu v této zemi. Nepovažovaly by to političtí představitelé za změnu typu „z bláta do louže“? Vždyť před pár lety jsme byli přesvědčováni, že íránské rakety mohou doletět do Evropy a ohrozit nás. A nyní bychom si na této zemi chtěli vytvořit závislost?
Nezapomínejme navíc, že Rusko je součástí uskupení OPEC+. Toto uskupení se od roku 2017 snaží ovlivňovat ceny ropy, přičemž klíčovým faktorem je spolupráce Saúdské Arábie a Ruska. Toto spojenectví prošlo mnohými turbulencemi, zejména když se saúdská strategie pohybovala mezi „chceme tržní podíl“ a „chceme vyšší cenu“, což obojí nejde dohromady.
Na jedné straně nelze vyloučit, že se Saúdská Arábie (a další významní těžaři jakou jsou Spojené arabské emiráty či Irák) rozhodne vrátit se k OPEC jako ke stabilizátoru ropného trhu, který si nepřeje ani příliš nízké, ale ani příliš vysoké ceny ropy – neboť ty pak brzdí světovou ekonomiku a mohou vyvolat celosvětovou krizi. Na druhé straně, pokud by se Saúdové rozhodli skutečně začít využívat celou svou volnou kapacitu, pak by ohrozili formát OPEC+ , který je pro ně dlouhodobě velice důležitý. Ve formátu OPEC+ není jen Rusko, i když jeho role je klíčová a právě spolupráce obou zemí dokázala poněkud globálně utlumit rostoucí vliv amerických těžařů.
Nejhorší situace by nastala, pokud by ruská ropa směřující do EU začala spadat pod sankce, aniž by byly dojednány dodávky z jiných zemí a nebyly připraveny strategické zásobníky k uvolnění. O variantě, že by celý vývoz ruské ropy spadal pod sankce nechci spekulovat, protože nevidím žádnou cestu, jak tento výpadek vykompenzovat. Pak už by jen zbyly spory o to, zda by astronomická cena ropy položila ekonomiku, nebo zda ekonomická krize bude dost hluboká na to, aby významně snížila poptávku po ropě (mimochodem, výpadek vývozu ruské ropy jako celku by odpovídal zhruba covidovému roku 2020). Přestože někteří politici mají za to, že nejvíce ruský režim poškodíme tím, že si zničíme vlastní ekonomiku, považuji takovéto úvahy za zcestné a antisociální.
Článek vyšel 11. března 2022.