Michal Ševčík se ve druhé části eseje ohlédne za dějinami českého (národního) socialismu. Od vzniku České strany národně sociální uplyne 125 let.
Antimilitarismus a český socialismus jako nadčasové odkazy
Národní mládež socialistická (NMS), jakožto mládežnická organizace národně socialistické strany byla tou silou, za níž stálo velice výrazné mírové a antimilitaristické hnutí. Projevovalo se různými protesty proti militarizaci státu a hrozbě války. Jedním z hlavním představitelů byl Emil Špatný, který vedl mládež národních socialistů až do roku 1930. V určitých momentech byla mládež národních socialistů ve sporu s vedením strany a to zejména v případě, kdy Emil Špatný otiskl v Mladých proudech stanovisko k Rusko-japonské válce, které bylo proticarské. Mezi stranou a mládeží nebylo dobrých vztahů v letech 1905-1906. Toto protimilitaristické vystoupení NMS můžeme považovat za začátek širokého protiválečného hnutí, které bude ovlivňovat i české vojáky působící v rakouské armádě za I. světové války. NMS byla velmi dobře informována např. o aktivitách socialistické mládeže z Belgie a Francie, kde se soustředili zejména na všeobecné odzbrojování a tlačili socialistické strany, aby nepodporovaly vojenské rozpočty. To však zcela neplatilo např. pro německé sociální demokraty, kteří o zbrojení a štvaní raději mlčeli (zejména socialista Noske). NMS byla humanistickou organizací a byla z principu proti válce a zbrojení. Je zde však jedno důležité ideové spojení, na které se často velice zapomíná; na spojení českého nacionalismu a pacifismu. Byli to mladí národní socialisté, kteří spojovali militarismus s němectvím, tj. s habsburskou dynastií, armádou, církví a celým státním aparátem. Boj proti systému spočívá právě v decimaci rakouské armády, protože ta celý systém rakouské tyranie držela na nohou. NMS odmítala jakákoliv smířlivá stanoviska, austromarxismus a další koncepce. Budoucnost českého národa byla možná pouze bez všudypřítomného germánského militarismu.
První antimilitaristický sjezd svolala NMS v den sv. Václava 28. září 1907. Evidováno bylo přibližně dvě stě delegátů. Vše bylo řádně připraveno po ideologické, technické a organizační stránce. Květnové vydání Mladých proudů přináší program sjezdu a výzvu:
Národně socialistická mládeži! První protimilitaristický sjezd národní mládeže socialistické koná se ve dnech 28. – 29. září 1907 s programem:
- Militarism a hnutí mírové
- Militarism, kultura a národ
- Protimilitaristická propaganda za hranicemi
- Protimilitaristická propaganda v rakouské armádě
- Organisace v kasárnách
- Žena a militarism
Bratři! Jest velmi nutné, aby náš první protimilitaristický sjezd byl delegáty ze všech organisací řádně obeslán. Nesmí být organisace z Čech, Moravy, Slezska a Dolních Rakous, která by sjezd neobeslala. Na shledanou 28. a 29. září v Praze.
Ústřední výkonný výbor Národní mládeže socialistické v Praze.
K samotnému sjezdu, sotva stihli promluvit poslanec Choc a redaktor Kepka, tak do sálu vbíhá šedesát policistů a všichni účastníci jsou zatýkáni a následně odvedeni na policejní ředitelství. Mladí národní socialisté se snažili rokovat na jiných místech, např. v dvoraně sokolské župy v Nuslích. Český tisk hrubě odsuzoval rozehnání sjezdu policií, ale represe pokračovaly dále. Několik dní po sjezdu policie zatýká hlavní svolavatele sjezdu v čele s Emilem Špatným. Obvinění jsou po čase propuštěni z důvodu nedostatku důkazů. 26. března 1909 začíná velká zatýkací akce představitelů NMS, celkem je rozpuštěno na 200 odboček NMS a následně je monstrproces s antimilitaristy zahájen. U zemského trestního soudu nastupuje 46 obžalovaných, kteří jsou zastupováni Dry Rasem, Baxou a Hübschmanem. Celý soud trvá asi měsíc a všichni jsou odsouzeni k rozličným trestům odnětí svobody.
Slovy Emila Špatného z knihy Český antimilitarism: Československý antimilitarism, to je, až na vyjímku neodvislých socialistů (anarchistů), antimilitarism Národní mládeže socialistické – vykonal přes krutou persekuci svůj úkol; rozšířil nenávist k nejpevnějšímu sloupu starého státu, k rakouské armádě, podkopal její autoritu a pomohl jí plánovitou, téměř dvě desetiletí prováděnou, svědomitou a houževnatou agitací mezi rekruty a vojáky k pádu.
Učňové, mladiství dělníci, proletářská mládež nevěděla, kdy přijde chvíle měření sil, ale tušila, že přijde. A rozvratem armády působila k naší samostatnosti a neodvislosti. Nepříliš daleký odstup dělí nás od nedávných dnů. Nedovedeme ještě jasně posoudit a zvážit mocné události, které se odehrály před našima očima, za naší pomoci. Ale věříme, že historie časem vyřkne svůj spravedlivý soud a zaznamená zlatým písmem ty, kteří přes zlobu a nepřízeň doby, přes persekuci a překážky vlastních lidí malých obzorů a nepatrné víry, viděli v budoucno a dali vzrůst idei, která politické a národní tyranii připravila záhubu.
Pro dokreslení celého dobového štvaní proti mladým národním socialistům stačí články katolických plátků, které píší o zlu, které reprezentují Klofáč, Hatina a Špatný, text se nazývá Vřed a barvitě přirovnává národně socialistické hnutí jako celek k hnisavému abscesu.
Antimilitaristické hnutí jako jedna z hlavním aktivit národně socialistické mládeže je inspirativní pro dnešní dobu. Tito mladí lidé obětovali osobní pohodlí, zdraví, pověst a život za potřebu žít ve svobodě a bez mocichtivosti bohatých, pro které byla válka zdrojem zisku. Měli bychom v duchu Emila Špatného a jeho sester a bratrů protestovat i dnes proti jakémukoliv válečnému štvaní a jakékoli potřebě se zavděčovat mocnostem. Dříve také chtěli někteří vypadat lépe ve Vídni, než v Praze.
V souvislost s národními socialisty a jejich programem se často zmiňuje politický program z roku 1931, který byl v mnoha ohledech ovlivněn Edvardem Benešem a Tomášem G. Masarykem, zejména v zahraniční politice, slábnoucím nacionalismu, větší pozornosti svobodě jednotlivce a samozřejmě v přitakávání prvorepublikovému politickému duchu. Zcela subjektivně přiznávám, že vrcholy v národně socialistické programatice vidím v dvou dobách; tou první je vznik republiky a tou druhou období třetí republiky a zejména Machotkovy úvahy o vztahu celku a jednotlivce, kde se snaží o syntézu zachování individuálních svobod při důležitosti socialistické společnosti jako kolektivní entity.
Antimilitarismus, o kterém se zmiňuji výše nebyl jediným důležitým odporem vůči politice rakouských vlád. Sympatie k Rusku, slovanství, obstrukce v parlamentu byly příčinou následného extrémně tvrdého postupu rakouské státní moci proti naší straně. Těsně po vypuknutí první velké války byla strana zakázána, předseda Klofáč byl internován a někteří význační činovníci jako Kotek či Kratochvíl byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Stranu postihly opravdu tvrdé represálie. Jakoby tyto těžké chvíle byly základem pro její renesanci a sílu v nové republice. Národně socialistické politické a kulturní hnutí se vrací zpátky do politického života nového státu se silným socialistickým programem zaměřeným na životní podmínky dělníků a sociálně slabých. Program obsahoval socializační apely, třídní rozměr českého socialismu a hlubší úvahy o uspořádání české společnosti na bázi národního socialismu. Do strany vstoupila část anarchokomunistů, pokrokářů a někteří liberálové. Z názvu strany byl vypuštěn přívlastek národní, což se některým starším členům nelíbilo. Česká, o rok později Československá strana socialistická si rovněž namlouvala sloučení se sociální demokracií. Nutno poznamenat, že válka a personální rozvrat, společenské změny a slučování s jinými subjekty významně ovlivnily nový stranický program. Staří národní socialisté se na programu podíleli jen málo. VIII. sjezd Československé strany socialistické tento program přijal a potvrdil. Přes všechny personální otřesy a změny se jedná o velice konzistentní politický program zabývající se různými společenskými problémy. Program to byl zcela socialistický hledající hlubší filozofickou základnu pro vymezení se vůči marxistické interpretaci socialismu. To se týká zejména silné kritiky materialistické epistemologie, ale marxistické rozbory společnosti však nacházely určité pochopení. V tomto programu je nejvíce patrné třídní uvědomění, které však neidentifikuje s úžeji definovaným proletariátem skrze marxistickou teorii, ale třída vykořisťovaných je jakési pole, kde se nachází dělnictvo, rolníci, inteligence a byrokracie, tj. ti, kteří se cítí být ovládání kapitálem. Marxismus byl českým socialistům tradičně cizí ze starého důvodu – byl německou ideologií a tak se obracel proti zájmům českého člověka. Filozofickým základem českého socialismu byl pozitivismus. Jeho vliv v druhé polovině 19. století na národní hnutí byl nesmírný a národní socialisté při definování socialismu, jako nematerialistické ideologie, kladli na duchovní základy socialismu zvláštní důraz (heslo Duch vítězí nad hmotou je dosti výmluvné). Přitom byli tradičně kritičtí vůči černému, ale i rudému klerikalismu (resp. institucionálnímu duchovnu či jeho sekularizovaným podobám). Pro mnohé dnešní militantní antikomunisty by byl těžko uvěřitelný požadavek na konečné odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Vyvlastňování mělo být kompenzováno náhradami a jedním z opor socialismu zůstalo družstevnictví, které mělo velkou oporu i mimo národně socialistickou stranu, např. u Františka Modráčka. Zájem společnosti a celku byl jednoznačně nadřazen zájmům jednotlivců. Český socialismus propojují s nábožensko-sociálním hnutím českého utrakvismu. V hospodářské oblasti národní socialisté citlivě rozlišují stát a společnost; říkají, že stát má být hospodářsky silný, ale nesmí doslova dirigovat hospodářství a kulturu, zde se národní socialisté obracejí k odborům, syndikátům a družstvům jakožto samosprávným jednotkám socialistické společnosti. Navíc, to co bude svěřeno státní správě má podléhat zaměstnanecké demokracii, tj. aby státní zaměstnanci měli právo spolurozhodovat či se podílet na zisku. Z národně socialistického pohledu je většina národa vykořisťovaná, tudíž je socialismus problémem jak třídním, tak národním. Obecným znakem programu z roku 1918 je decentralizace a autonomizace hospodářských podniků ve prospěch pracujících prostřednictvím odborových organizací a samospráv jakožto hlavních nástrojů ekonomické demokracie. Jak vidno, tak autoři sborníku Budoucnost levice bez liberalismu z roku 2021 si v některých ohledech možná brali příklad z českého socialismu první republiky.
Národní socialisté třetí republiky aneb ekvilibristika nemožného. Při čtení programů z let 1945-1948 se musím šklebit nad snahou vyvažovat realitu poválečného světa ovlivněného v našem prostředí sovětským optimismem a touhou jít kupředu docela jiným směrem a snahou národních socialistů nezapomínat na význam a smysl svobod jednotlivce. Přes všechny tyto krkolomnosti, kde se stále drží kritiky materialistické povahy marxismu na jedné straně a nutnosti spojenectví s SSSR na straně druhé, zde stále nacházíme původní poselství národně socialistického světového názoru. V čem však byla kritika marxismu ze strany českých národních socialistů cenná a prorocká je v komunistickém přeceňování hospodářských společenských aspektů, jejich absolutizace jako jediné možnosti, jak se vypořádat s kapitalismem. Zanedbávání duchovních a morálně kulturních aspektů naší společnosti, přesněji jejich podřazení materialistickému výkladovému rámci, mělo za následek postupné bujení určité intelektuální opozice. Za obzvlášť cenný postřeh prof. Machotky považuji zařazení dialektického materialismu do oblasti metafyziky (na rozdíl od Machotky však netvrdím, že by metafyzika neměla patřit do politického života) za tvrzení, že hmota je podstatou světa. Machotku jako pozitivistu samozřejmě nezajímá „nevědecká a spekulativní metafyzika“, ale všímá si skutečnosti, že materialismus se vymezuje vůči metafyzice metafyzickými prostředky. Tohle je jedním z úhelných kamenů starých filozofických sporů a zde nachází kruciální slabinu marxistické filozofie. Machotka rovněž tradičně kritizuje marxismus jednak za němectví, tak za jeho internacionální aspirace, dle Machotky je marxismus tvrdý a rigidní a zapomíná na demokracii. To jsou cennější momenty. Asi nemusím připomínat, že v dané době se věci a události jevily poněkud jinak, mlhavěji a nejasně. S odstupem mnoha roků proto může připomínat tehdejší křečovitá snaha národních socialistů o hodnotové spojení se Západem, ale i nutností spojení s SSSR, jakožto mocností, která nás osvobodila od nacismu za nemožné, nesourodé a utopické. Bylo tomu tak. Český národní socialismus nemohl na jedné straně uznávat americkou sociologii a na straně druhé jednoznačnost naší tehdejší zahraniční politiky zaměřené primárně na spolupráci se Sovětským svazem. Národní socialisté třetí republiky byli naivní politickou silou, která nebyla schopna rozpoznat nebezpečnost SSSR, ale i nebezpečnost měnícího se liberalismu severoamerické provenience.
Předchozí část:
Pod vlajkou pera a kladiva – český (národní) socialismus (1. díl)